6 C 46/2020
č. j. 6 C 46/2020-41
V PLATNOSTIOkresní soud v Děčíně zamítl žalobu na zaplacení částky vyplývající z nároku na sankci za prodlení v doručení vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu. Soud se opřel o § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož je vlastník nemovitosti povinen vyúčtování doručit nejpozději do čtyř měsíců od konce zúčtovacího období. Důkaz o doručení vyúčtování za rok 2016 byl považován za prokázaný na základě převzetí listiny s podpisem žalobce a přijetí doplatku. Pro doručení vyúčtování za rok 2018 byl použit poštovní podací lístek, který soud považoval za důkaz o předání k přepravě, a podle § 573 o.z. za prokázané doručení dojednou dojednání. Protože žalovaná svou povinnost splnila, nárok na sankci podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. nevznikl.
Plný text
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Petrem Slezákem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka
I. Žaloba na zaplacení částka se zamítá.
II. Žalované se vůči žalobci žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobním návrhem ze dne datum uplatnil žalobce vůči žalované nárok na zaplacení peněžní částky částka. Na odůvodnění tohoto svého žalobního požadavku uvedl, že peněžní částka představuje sankci za nesplnění zákonné povinnosti doručit žalobci vyúčtování zaplacených záloh na služby spojené s užíváním bytu. Žalobce přitom na základě nájemní smlouvy ze dne datum má od žalované pronajat byt číslo v objektu adresa na anonymizováno ulici v obec na obec. Vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu, které žalobce zaplatil v roce 2016 tak mělo být žalobci doručeno nejpozději dne datum. Ke dni datum však vyúčtování žalobci doručeno stále nebylo a proto žalobce uplatnil vůči žalované zákonnou sankci ve výši částka za každý den prodlení. Za období 986 dnů výše této sankce činí částku částka. Žalovaná svou zákonnou povinnost nesplnila ani v případě záloh zaplacených žalobcem na služby spojené s užíváním bytu v roce 2018. Příslušné vyúčtování nebylo žalobci ke dni datum doručeno a nestalo se tak ani v období do datum. Proto žalobce opět uplatnil vůči žalované zákonnou sankci ve výši částka za každý den prodlení, tentokráte za období 256 dnů v celkové výši částka.
2. Žalovaná nárok žalobce jako nedůvodný odmítla. Potvrdila přitom, že je účastníkem žalobcem tvrzené nájemní smlouvy. Své zákonné povinnosti doručit žalobci, jakožto nájemníkovi bytu, příslušná roční vyúčtování záloh zaplacených žalobcem na služby spojené s užíváním bytu, dostála. Vyúčtování záloh zaplacených žalobcem na služby spojené s užíváním bytu v roce 2016 bylo žalobci doručeno oproti podpisu a to v zákonném termínu. Vyúčtování záloh zaplacených žalobcem na služby spojené s užíváním bytu v roce 2018 pak bylo žalobci doručeno do jeho poštovní schránky, přičemž se tak stalo opět v zákonném termínu.
3. V posuzovaném případě nebylo mezi stranami sporu o tom, že žalobce je na základě nájemní smlouvy nájemníkem bytu, který mu jakožto jeho vlastnice pronajímá žalovaná. Rovněž nebylo sporu, že žalovaný v letech 2016 i 2018 platil zálohy na služby spojené s užíváním tohoto bytu. Jestliže žalobce v řízení tvrdil, že mu nebyla vyúčtování zaplacených záloh za služby spojené s nájmem bytu doručena, pak bylo na žalované, které tato zákonná povinnost nepochybně svědčí, aby prokázala, že k doručení těchto vyúčtování došlo. Žalovaná k prokázání splnění své zákonné povinnosti nabídla soudu důkaz v podobě listiny označené“ vyúčtování záloh na služby – rok 2016“ (č.l. 18 spisu). Z této listiny soud zjistil, že žalobci vznikl za rok 2016 na vyúčtování služeb nedoplatek částka. Listina, jež není datována, na svém konci deklaruje, že byla převzata osobou celé jméno žalobce. Žalobce odmítl převzetí této listiny, resp. že by obsahovala jeho pravý podpis. Soud však má za prokázané, že k převzetí listiny žalobcem došlo, tedy že podpis na vyúčtování je podpisem žalobce (a to aniž by podrobil pravost tohoto podpisu znaleckému zkoumání). Z listiny označené„ příjmový pokladní doklad“ a datované dnem datum totiž vyplývá, že žalovaná dne datum přijala od žalobce peněžní částku částka. Lze se přitom rozumně domnívat, že žalobce zaplatil tuto peněžní částku v reakci na informaci, které se mu doslalo ve vyúčtování služeb za rok 2016, když toto vyúčtování obsahuje údaj o povinnosti žalobce doplatit žalované na poskytnuté služby právě částku částka. Jestliže pak k doplacení částky došlo dne datum, je zřejmé, že žalobce musel mít vyúčtování ve své dispozici nejpozději právě dne datum a žalovaná tak splnila svoji zákonnou povinnost doručit žalobci vyúčtování nejpozději do datum.
4. Vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytu zaplacených v roce 2018 mělo být žalobci doručeno do datum. Listina označená“ vyúčtování záloh na služby – rok 2018“ (č.l. 10 spisu) neobsahuje údaj o tom, že by byla žalobci doručena. Žalovaná však v této souvislosti předložila soudu poštovní podací lístek (č.l. 35 spisu) s tvrzením, že vyúčtování dne datum předala k poštovní přepravě. Podací lístek obsahuje jednak razítko příslušné pošty s datem datum, jednak bydliště a iniciály adresáta, kterým je celé jméno žalobce. Žalobce popřel, že by mu vyúčtování bylo doručeno. Za situace, kdy má soud za prokázané, že žalovaná dne datum nepochybně předala k poštovní přepravě jistou písemnost, bylo na žalobci, který v řízení zpochybnil, že k poštovní přepravě bylo předáno právě vyúčtování služeb za rok 2018, aby doložil, jaká listina (jakého obsahu) mu tedy byla doručena. Žalobce v této souvislosti ale prohlásil, že mu nebyla doručena žádná listina. To však považuje soud s ohledem na existenci podacího lístku za vyloučené. Odhlédne-li soud od hypotetické možnosti, že by žalovaná nechala žalobci prostřednictvím pošty doručit prázdnou obálku a nyní v řízení tvrdila, že obsahovala vyúčtování služeb za rok 2019, pak považuje soud za prokázané, že žalovaná předala k poštovní přepravě dne datum právě listinu, jež příslušné vyúčtování obsahovala. Zároveň s odkazem na § 573 o.z. (domněnka doby dojití) má soud za to, že vyúčtování bylo žalobci doručeno nejpozději datum.
5. Protože tedy žalovaná dostála své zákonné povinnosti vyplývající z § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., tedy že vyúčtovala žalobci nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období zaplacené zálohy na služby spojené s užíváním bytu, nevznikl žalobci nárok na zaplacení pokuty tak, jak ji konstruuje § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. Proto byl žalobní nárok bez dalšího zamítnut.
6. Žalované, jakožto procesně úspěšné straně sporu, by náležela podle § 142 odst. 1 o.s.ř. plná náhrada nákladů řízení. Protože však žalovaná žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala, bylo rozhodnuto tak, že se jí vůči žalobci žádná náhrada nákladů řízení nepřiznává. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.