6 C 63/2021

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 16 621 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 678,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 678,55 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 8 942,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 773,51 Kč, zákonný úrok ve výši 10 % ročně z částky 2 321,45 Kč od 1. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou, doručeno podepsanému soudu dne 31. 8. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení 16 621 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 25. 10. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku v souladu s ustanovením § 562 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, .cz. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně, jakožto věřitel, poskytne žalovanému, jakožto úvěrovému dlužníku finanční prostředky v částce 10 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal, že úvěr včetně sjednaného příslušenství splatí nejpozději dne 22. 11. 2019, tj. jistinu úvěru a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Žalovaný poskytnutou jistinu úvěru ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni, neuhradil. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a dále taktéž poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 744 Kč a rovněž současně požaduje úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 1. 9. 2020 do zaplacení. Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 830 Kč (01 % denně z částky 10 000 Kč od 23. 11. 2019 do 31. 8. 2020), jež byla účastníky sjednána ve smlouvě o úvěru (čl. IX.1 a). Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný je žalobkyni vrátí do 22. 11. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 791 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouvy o úvěru, výpis z účtu žalobkyně). Z důvodu prodlení žalovaného požaduje žalobkyně smluvní pokutu, kterou měli účastníci sjednáni ve smlouvě.Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů), a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Zároveň ovšem v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě ani žalobkyně žádné informace o majetkových poměrech žalovaného nezjišťovala, ani netvrdila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Lze proto uzavřít, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti před poskytnutím úvěru s odbornou péčí úvěru schopnost žalovaného posoudit.Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyni tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V posuzovaném případě byla majetková sféra žalovaného zvětšena o částku 7 678,55 Kč, když z titulu plnění oddlužení byla žalobkyně uspokojena v insolvenčním řízení co do 11,6617 %, představující částku 2 321,45 Kč. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 7 678,55 Kč (10 000 Kč – 2 321,45 Kč) žalobkyni zaplatil. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako poplatku za poskytnutí úvěru a smluvní pokuty), pak ty byly soudem zamítnuty, a to včetně části příslušenství v podobě nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalobkyně (46,2 %) a úspěchu žalovaného (53,8 %) byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.