6 C 89/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení částky 47 098,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 988,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 988,81 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 24 109,22 Kč, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 23 715,49 Kč od 28. 3. 2024 do 6. 9. 2024, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 726,68 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, Anonymizováno Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 12. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 47 098,03 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 14. 11. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, . Smlouva o úvěru byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku v souladu s ustanovením § 562 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, konkrétně prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalobkyně, jakožto věřitel, poskytne žalovanému, jakožto úvěrovému dlužníku finanční prostředky v částce spotřebitelský účet jiný než na bydlení až do výše 23 000 Kč s možností postupného čerpání společně s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se oproti tomu zavázal, že úvěr včetně sjednaného příslušenství splatí nejpozději dne 5. 5. 2025, tj. jistinu úvěru ve výši 23 000 Kč a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 452,60 Kč. Dále si žalovaný při sjednání smlouvy o úvěru zvolil následující volitelné služby v souladu se smlouvou o úvěru, a to: služba klidné spaní za poplatek ve výši 87,84 Kč, služba presto za poplatek ve výši 163,20 Kč, informační SMS servis za poplatek 23,04 Kč, přičemž na jistině úvěru zaplatil 11,17 Kč. Žalovaný poskytnutou jistinu úvěru ve výši 22 988,81 Kč včetně shora uvedených poplatků a smluveného úroku ve výši 23 382,54 Kč ve stanovené době žalobkyni, neuhradil. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se k věci nevyjádřil.Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobkyně a žalovaný se dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, přičemž žalovaný ji žalobkyni nejpozději do 5. 5. 2025, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 11,17 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru a potvrzení o platbě).Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že žalobkyně a žalovaný evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 o.z. K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaný od žalobkyně peněžní prostředky převzal. V posuzovaném případě totiž žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupovala v pozici podnikatele (žalobkyně podnikala m.j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaný na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi žalobkyní a žalovaným tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o.z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, když tento zákon považuju za spotřebitelský úvěr, jejichž výše dosahuje minimálně výše 5 000 Kč. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice žalobkyně informace o majetkových poměrech žalovaného zjišťovala, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a postup žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalovaného, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází.Žalobkyně vycházela z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, z níž vyplývá, že žalovaný žije sám, má ověřený příjem ve výši 28 508 Kč čistého měsíčně (spotřebitelem uvedeno 35 000 Kč měsíčně), výdaje pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 9 000 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč, rezerva na výdaje 500 Kč, vypočítané minimální výdaje 10 360 Kč, disponibilní příjem 17 500 Kč. Odhadované měsíční výdaje dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti činily 11 000 Kč. Uvedené výdaje se zdají značně podhodnocené, a to zejména s ohledem na to, že žalovaný žije v nájemním bytě. Žalobkyně neprokázala, jak řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná).Žalobkyní tak bylo žalovanému plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalovaného došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovaného, aby peněžní částku 22 988,81 Kč žalobkyni zaplatil. Zároveň soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků (v žalobě označených jako „výše specifikované poplatky a smluvní úrok“ pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovaným nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož rozdíl úspěchu žalobkyně (48,81 %) a úspěchu žalované (51,19 %) byl nepatrný a rozhodnutí o nepřiznání části plnění záviselo na úvaze soudu.Lhůta k plnění je dána ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.