6 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Slezákem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované 1 o zaplacení částky 17 629 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 888 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 7 888 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení, to vše ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných do 20. dne v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku s tím, že nezaplacením jedné splátky se stává celý dluh splatný najednou.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 9 741 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 629 Kč od 20. 11. 2025 do 29. 12. 2025, úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 741 Kč od 30. 12. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 17 629 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Na odůvodnění tohoto žalobního požadavku uvedla, že žalovaná dne 22. 12. 2024 uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, a to společností právnická osoba, IČ IČO, dále jen „právní předchůdce žalobkyně“ smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 21 800 Kč (žalobkyní opraveno na částku 20 800 Kč). Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky řádně nesplácela a právní předchůdce žalobkyně proto vyzval žalovanou k uhrazení celé dlužné částky včetně jejího příslušenství. Žalovaná dluží na jistině 13 959 Kč a na smluvním úroku pak částku 3 670 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 12. 2024 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalobkyně vznesla požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení. Žalovaná k věci uvedla, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované s tím, že na předmětnou pohledávku uhradila částku 12 912 Kč. Navrhuje, aby soud přiznal pouze bezdůvodné obohacení s tím, že není schopna dlužnou částku neuhradit najednou, žádá o možnost splácet dlužnou částku a náklady ve výši 500 Kč měsíčně. Žalobkyně k návrhu žalované ohledně splátek, s výší navrhovanou žalovanou, souhlasila. Soud vzal v řízení za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná se dohodli na tom, že žalobkyně umožní žalované čerpat peněžní prostředky do výše 20 800 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Tyto pravidelné měsíční splátky však žalovaná řádně nehradila, přičemž na jistině úvěru zůstala výše v odůvodnění rozsudku specifikované částky. Tyto skutečnosti vyplývají jednak z tvrzení žalobkyně, jednak z listin předložených žalobkyní (zejména smlouva o úvěru). Již z výše uvedených skutkových zjištění je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná evidentně směřovali k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ K platnému uzavření smlouvy o úvěru však nedošlo, a to přesto, že žalovaná od žalobkyně peněžní prostředky převzala. V posuzovaném případě totiž právní předchůdce žalobkyně na straně úvěrujícího, resp. věřitele vystupoval v pozici podnikatele (právní předchůdce žalobkyně podnikal m. j. v oblasti poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů) a žalovaná na straně úvěrovaného, resp. dlužníka, jako spotřebitel. Na vztahy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou tak plně dopadaly kromě obecné úpravy tzv. spotřebitelských smluv, jež je v občanském zákoníku obsažena v § 419 a násl. o. z. a § 1810 a násl. o. z., i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Zároveň ovšem v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele takovýchto úvěrů povinnost s odbornou péčí přezkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to na základě informací získaných jak od dlužníka, tak i z databází dlužníků apod. Žádná určitá kritéria, jež by vymezovala onu „odbornou péči“, v zákoně obsažena nejsou, nicméně se dá předpokládat, že věřitel nedostojí svým povinnostem, poskytne-li úvěr spotřebiteli na základě informací o měsíčních příjmech, které pocházejí přímo od spotřebitele, aniž by si tyto informace ověřil např. u zaměstnavatele. V posuzovaném případě sice právní předchůdce žalobkyně informace o majetkových poměrech žalované zjišťoval, nicméně tato zjištění byla zjevně nedostatečná a v důsledku toho došlo k nesprávnému, resp. mylnému vyhodnocení úvěruschopnosti žalované a postup právního předchůdce žalobkyně nelze označit za odbornou péči ve smyslu níže citovaného zákona. Žalobkyně uvedla, že vyžádala informace o příjmech žalované, pracovních, příjmových, výdělkových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované, resp. případné nahlédnutí do relevantních databází, ovšem tyto skutečnosti ničím nedoložila. K výzvě soudu ani žádným způsobem neosvědčila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované. Takováto zjištění jsou ovšem naprosto nedostačující, není zřejmé, zda právní předchůdce žalobkyně ověřil příjem žalované, zda je žalovaná zaměstnána na dobu určitou či neurčitou, jaké má jiné výdaje mimo splátek jiným společnostem. Za této situace je zřejmé, že nemohlo dojít k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, resp. takto uzavřenou smlouva je ve smyslu výše už citovaného ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplaná (věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná). Žalobkyní tak bylo žalované plněno na základě neplatné smlouvy. Evidentně tak na straně žalované došlo k tzv. bezdůvodnému obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodů obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Proto soud zavázal žalovanou, aby peněžní částku 7 880 Kč žalobkyni zaplatila, když žalovaná uhradila žalobkyni částku 12 912 Kč, jak vyplývá ze skutkových tvrzeních žalobkyně, tak prohlášení žalované. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se totiž žalobkyně stala oprávněným domáhat se vydání tohoto bezdůvodného obohacení namísto právního předchůdce žalobkyně (§ 1879 a násl. o. z.). Zároveň soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni i příslušenství žalované pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení. V prodlení je podle ustanovení § 1968 o. z., který svůj dluh řádně a včas neplní. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat ve smyslu ustanovení § 1970 o. z. zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením vlády č. 351/2013 Sb. V posuzovaném případě prodlení žalované se splněním peněžitého dluhu nastalo nejdříve dne 30. 12. 2025, když v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná byla k zaplacení vyzvána dne 22. 12. 2025. Zároveň soud umožnil žalované dlužnou částku splácet ve splátkách po 500 Kč, neboť s tímto návrhem souhlasila i žalobkyně s tím, že pokud žalovaná neuhradí jedinou splátku včas, stává se celý dluh splatný najednou. Co se týče zbylých žalobkyní uplatněných nároků pak ty byly soudem zamítnuty. Žalobkyně opírala důvodnost těchto nároků o smluvní ujednání. Nicméně, za situace, kdy smlouva mezi žalobkyní a žalovanou nebyla uzavřena platně, ztrácejí tyto nároky oporu a nebylo možno je soudem přiznat. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť měla žalobkyně (55,26 %) oproti žalovanému (44,74 %) úspěch jen částečný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.