7 C 139/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 48 130,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 15 739,41 Kč a úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 14. 10. 2024 do zaplacení.

II. Co do částky 32 391,02 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 068,38 Kč, úroků a úroků z prodlení převyšujících úrok z prodlení přiznaný výrokem I. tohoto rozsudku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníku nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhá zaplacení 48 130,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo „původní věřitelka“) se žalovanou uzavřely dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru k úvěrovému účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 52 600 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu s úrokovým navýšením 15,99 % ročně a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, příp. poplatky za pojištění. Žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit úvěrovanou částku formou 96 měsíčních splátek po 991 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 36 860,56 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Žalobkyně se po žalované z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 49 198,81 Kč, která sestává z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 959,23 Kč, neuhrazených úroků ve výši 1 105,20 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 068,38 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a poplatků ve výši 2 066 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok z úvěru ve výši 15,99 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 1 105,20 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, úroky z úvěru ve výši 15,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 44 959,23 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky ve výši 48 130,43 Kč (dlužná jistina úvěru ve výši 46 064,43 Kč a poplatky ve výši 2 066 Kč) od 2. 8. 2024 do zaplacení.

2. Žalobkyně podáním ze dne 17. 3. 2025 vzala žalobu částečně zpět, a to co do úroku ve výši 1,24 % ročně z částky 44 959,23 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 1,24 % ročně z částky 1 105,20 Kč od 2. 8. 2024 do zaplacení, přičemž soud usnesením ze dne 23. 5. 2025, č. j. , spisová značka, řízení v uvedeném rozsahu částečně zastavil.

3. Pokud se týká posouzení úvěruschopnosti žalované, zde žalobkyně uvedla, že žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 18 634 Kč, což bylo zkontrolováno na základě doloženého výpisu u běžného účtu. Následně byly ověřeny následující skutečnosti: Insolvenční rejstřík, kdy žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z , Anonymizováno, ověřila předchozí splátkovou morálku žalované, z historie v interní evidenci ověřila, že žalovaná neměla žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s , Anonymizováno, pravidly, záznam o exekučním řízení. Žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 1 200 Kč. Životní výdaje žalované byly určeny na základě dat sdělených žalovanou v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 518 Kč.

4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.

5. Soud ve věci nařídil jednání na den 6. 8. 2025, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.

6. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní, kterými jsou smlouva o úvěru ze dne 8. 6. 2021, všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ., sazebník , právnická osoba, ., výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 5. 2024 a ze dne 2. 6. 2024, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2024, smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, dohoda o úplatě ze dne 31. 7. 2024, předžalobní výzva ze dne 28. 9. 2024, podací lístky ze dne 19. 8. 2024 a 30. 9. 2024, podklady , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, – přehled splátek, žádost o poskytnutí úvěrového produktu, posouzení úvěruschopnosti klienta a výpisy z účtu žalované.

7. Z výše citovaných listin zjistil soud takový skutkový stav věci, podle kterého právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , sídlem , adresa, , PSČ , adresa, se žalovanou uzavřela dne 8. 6. 2021 smlouvu o úvěru k účtu č. , č. účtu, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 52 600 Kč, které se žalovaná zavázala původní věřitelce vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím (poplatkem) ve výši 526 Kč a úrokovým navýšení ve výši 15,99 % ročně. Celkem se tak žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit částku 94 955 Kč formou měsíčních splátek v režimu 95 splátek po 991 Kč, a poslední splátky 197 Kč. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně ode dne uzavření smlouvy o úvěru do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila celkem částku 36 860,56 Kč (oproti sjednané částce). Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 23. 7. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

10. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

11. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

12. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

13. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vycházela z výpisu z účtu žalované ohledně jejích příjmů. Pokud jde o výdaje žalované, tak ta v žádosti o úvěr uvedla výdaje ve výši 1 200 Kč (nájemné) a další výdaje ve výši 0 Kč. Právní předchůdkyně tedy na základě statistického modelu stanovila výši výdajů žalované na částku 5 518 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že její právní předchůdkyně statistický model využila, nicméně takovou skutečnost žalobkyně nikterak neprokázala. Ostatně žalobkyně ani nikterak netvrdila, jaká konkrétní data do statistického modelu byla zadána, jaké konkrétní údaje z aplikace statistického modelu vyšla, tedy netvrdila, jakých konkrétních příjmů a výdajů žalovaní ve věku žalované, s jejím vzděláním, zdrojem příjmů, rodinným stavem, počtem dětí, způsobem bydlení, dosahují, natož aby takové výsledky prokázala. Ověření příjmů a výdajů žalované využitím statistického modelu tak zůstalo v rovině tvrzení, přičemž žalobkyně uvedené nikterak neprokázala. Soud však současně zdůrazňuje, že i pro případ, kdy by žalobkyně uvedené tvrzení prokázala, soud považuje zkoumání úvěruschopnosti užitím statistického modelu namísto ověření aktuálních (reálných) výdajů u žalované za nedostačující. Žalovaná pro účely poskytnutí úvěru za své měsíční výdaje označila částku 1 200 Kč, která představuje nájemné, přičemž o této výši nájemného lze i zpětně k roku 2021, kdy byla smlouva uzavřena, důvodně pochybovat, tudíž tuto informaci si měla právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřit např. z nájemní smlouvy, když z předložených měsíčních výpisů z účtu nelze takové výdaje žalované jednoznačně identifikovat. Nadto z předložených výpisů z účtu vyplývá, že celkové výdaje žalované pravidelně přesahovaly její příjmy, a to i bez nového splátkového zatížení, které by bylo důsledkem nově poskytnutého úvěru, z čehož lze usuzovat, že posouzení úvěruschopnosti bylo učiněno čistě mechanicky bez řádného vyhodnocení skutečné schopnosti žalované úvěr splácet. Uvedená skutečnost se dle názoru soudu projevila následně tím, že žalovaná ve splátkách úvěru předčasně ustala. Případný náhled do insolvenčního rejstříku žalované a interní informace o platební morálce žalované považuje soud za daného stavu věci za nedostačující.

14. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v , Anonymizováno, sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

15. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřila tvrzení žalované ohledně jejích výdajů a řádně posoudila její skutečnou schopnost úvěr splácet, pročež soud uzavírá, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú. a proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smluv je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku právní předchůdkyně vyplatila žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o.z. vrátit. Bezdůvodné obohacení žalované je v daném řízení dáno částkou 15 739,41 Kč, která představuje částku, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla a kterou žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně (a ani žalobkyni) nevrátila (52 600 Kč – 36 860,59 Kč = 15 739,41 Kč). Soud proto výrokem I tohoto rozsudku žalobě vyhověl co do části, kterou žalobkyně žádá zaplacení 15 739,41 Kč.

16. Jelikož se žalovaná dostala se splněním svého splatného závazku do prodlení, vzniklo žalobkyni podle ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku dále právo požadovat úrok z prodlení, ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

17. Úrok z prodlení soud přiznal z částky představující bezdůvodné obohacení ve výši 15 739,41 Kč, kdy počátek prodlení stanovil ode dne následujícího, který žalobkyně k zaplacení žalované částky žalované stanovila v předžalobní výzvě (13. 10. 2024), tj. od 14. 10. 2024, a kdy výši přiznaného úroku z prodlení přiznal ve výši požadované žalobkyní, neboť nepřesahuje výši stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

18. Co do zbytku požadovaného nároku bylo třeba žalobu zamítnout (výrok II tohoto rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy nepřiznal náklady žádnému z účastníků, neboť žalobkyně byla z větší části neúspěšná a žalované žádné náklady v souvislosti s provedeným řízením nevznikly.

20. Lhůta k plnění soudem přisouzených nároků je splatná do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.