7 C 169/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 73 053,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 800 Kč a částku 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 26 291,49 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení v částce 472,21 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 913,91 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 900 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 19 900 Kč od 20. 2. 2025 do zaplacení, částce 24 862,50 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení v částce 1 946,55 Kč, kapitalizovaném úroku v částce 2 308,62 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 396,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 14 396,68 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou celkem dvě úvěrové smlouvy specifikované níže, kdy žalovaná úvěry čerpala, ale částky řádně a včas nevrátila.Právní předchůdkyně dne 21. 11. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši 2 069 Kč, s poplatkem v částce 27 651 Kč, splatných do 21. 11. 2024, a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 2 200 Kč. Dále dne 3. 3. 2022 uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v 24 měsíčních splátkách ve výši 1 885 Kč, s poplatkem v částce 25 233 Kč, splatných do 3. 3. 2024, a žalovaná úvěr splatila pouze ve výši 17 900 Kč.Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smluv právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, a to tak, že provedla vyhodnocení informací od žalované před uzavřením smlouvy a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalované a zaznamenaným v zákaznických kartách.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, ve věci byla v průběhu celého soudního řízení nečinná.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 1. 2026, ke kterému se žalovaná bez omluvy nedostavila, a ke kterému se právní zástupce žalobkyně řádně dostavil s návrhem na vyhovění žaloby.

4. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní:

5. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaná se zavázal je splácet částkou 2 069 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 27 651 Kč a další příslušenství.

6. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 3. 3. 2024 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnou peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 1 885 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradil žalobkyni poplatek ve výši 25 233 Kč a další příslušenství.

7. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaná čerpala částku ve výši 22 000 Kč dne 21. 11. 2022 a částku ve výši 20 000 Kč dne 3. 3. 2022. Dále je z těchto patrné, že žalovaná uhradila celkem na úvěr č. , hodnota, částku 2 200 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 17 900 Kč.

8. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako uklízečka u , Anonymizováno, ’s s měsíčním čistým příjmem 18 260 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za 9/2022 a 10/2022, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 45 000 Kč (celkem tedy 63 260 Kč) její výdaje byly sjednány jako odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, a má , Anonymizováno, vyživované osoby.

9. Ze zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bydlení, je svobodná, je zaměstnána jako uklízečka u , Anonymizováno, ’s s měsíčním čistým příjmem 17 001 Kč, což bylo ověřeno z výplatních pásek za 12/2021 a 1/2022, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 35 000 Kč (celkem tedy 52 001 Kč) její výdaje byly sjednány jako odhadované měsíční výdaje 2 000 Kč, a má , Anonymizováno, vyživované osoby. Interní splátky zde uvedeny nejsou.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovanou.

11. Výzvou ze dne 16. 4. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., z téhož dne.

12. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

13. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, žalovaná se zavázala je splácet částkou 2 069 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 27 651 Kč a další příslušenství. Dále se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala je splácet částkou 1 885 Kč ve 24měsíčních splátkách. Zároveň se zavázala uhradit žalobkyni poplatek ve výši 25 233 Kč a další příslušenství. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z toho, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, je svobodná, její čistý měsíční příjem k datu uzavření smlouvy č. , hodnota, činil 18 260 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 45 000 Kč (celkem tedy 63 260 Kč), a její odhadované výdaje představovaly částku 2 000 Kč. Ke smlouvě č. , hodnota, vyšla z toho, že čistý měsíční příjem žalované činil 17 001 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti činily 35 000 Kč (celkem tedy 52 001 Kč) a odhadované výdaje opět představovaly částku 2 000 Kč. Žalovanou sdělené údaje o jejím příjmu ze zaměstnání byly ověřeny výplatními páskami, výdaje právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neověřila. Pohledávky za žalovanou byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně v důsledku prodlení žalované se splácením dluhu vyzvala žalovanou výzvou ze dne 16. 4. 2025 k vrácení zbytku dlužné částky pod pohrůžkou podání žaloby. Žalovaná uhradila na úvěr č. , hodnota, částku 2 200 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 17 900 Kč. Nad rámec výše uvedeného neuhradila ničeho.

14. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Jelikož shora uvedenou smlouvou žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti uzavřela jí jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

16. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

17. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

18. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované tak, že vyšla z žalovanou sdělených údajů, kdy příjmy žalované ze zaměstnání ověřila z výplatních pásek, avšak výdaje žalované nikterak neověřovala. Tento závěr soud učinil vzhledem k tomu, že podle zákaznické karty ke smlouvě č. , hodnota, vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z toho, že žalovaná je svobodná, bydlí v nájemním bytě, má , Anonymizováno, vyživované osoby, její čistý příjem činí 18 260 Kč, přičemž další čisté příjmy domácnosti měly činit 45 000 Kč (tyto však nijak ověřeny nebyly), avšak její měsíční výdaje byly zaznamenány pouze ve výši 2 000 Kč, což soud považuje za nereálně nízké s ohledem na náklady na bydlení, energie a běžný chod domácnosti. Stejně tak u smlouvy č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že žalovaná má čistý příjem 17 001 Kč a další čisté příjmy domácnosti ve výši 35 000 Kč (rovněž nebyly nijak ověřeny), avšak její výdaje byly opět uvedeny pouze ve výši 2 000 Kč. Současně soud zohlednil, že v zákaznické kartě ke smlouvě č. , hodnota, nejsou uvedeny žádné interní splátky, přestože žalobkyně touto žalobou uplatňuje více úvěrů poskytnutých stejnou právní předchůdkyní žalobkyně. Za daných okolností, kdy se soudu jeví částka 2 000 Kč měsíčních výdajů jako zjevně nereálná, zvláště u osoby žijící v nájemním bytě se , Anonymizováno, vyživovanými osobami, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně a úplně, jak zákon vyžaduje.

19. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, ). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

20. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně úvěruschopnost žalované neověřila dostatečným a prokazatelným způsobem co do výdajové stránky, když naprosto rezignovala na elementární ověření výše výdajů žalované. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v této situaci ani nezkoumala úvěruschopnost žalované z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, uzavírá soud, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak na místě uzavřít, že předmětné částky 22 000 Kč, resp. 20 000 Kč, vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinna částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 odst. 2 o. z., vrátit. Předmětná pohledávka byla pak dle § 1879 o. z., převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

21. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

22. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinna hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaná se dosud v prodlení neocitla. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaná s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinna hradit úrok z prodlení.

23. Jelikož žalovaná byla v řízení nečinná, soud neučinil k možnostem žalované vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, proto stanovil lhůtu k plnění žalované ihned a povinnost uhradit dluh žalované uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

24. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (22 000 Kč a 20 000 Kč) a zaplacenými částkami (2 200 Kč a 17 900 Kč) ve výši 19 800 a 2 100 Kč, která představuje nezaplacenou jistinu. O tomto soud rozhodl výrokem I.

25. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul, a to výrokem II.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnější žalované náhradu nákladů, neboť byla v řízení pasivní a žádné náklady jí nevznikly.