7 C 213/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený opatrovníkem Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení částky 17 773,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 958,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 958,15 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 815,50 Kč, co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 622,84 Kč za období od 30. 11. 2024 do 14. 7. 2025, co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 061,28 Kč za období od 2. 12. 2024 do 14. 7. 2025, co do smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 17 773,65 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 17 773,65 Kč od 15. 7. 2025 do 24. 11. 2025 a co do zákonného úroku z prodlení z částky 6 815,50 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit jí částku 17 773,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1 622,84 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 061,28 Kč, smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 17 773,65 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 17 773,65 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 19. 11. 2001 uzavřela se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. č. účtu, na jejímž základě žalovanému poskytla kontokorentní úvěr s původním limitem 10 000 Kč (dále jen „smlouva“). Tento limit byl podle tvrzení žalobkyně následně navýšen na částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal platit úrok z čerpaného úvěru a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu podle aktuálního sazebníku žalobkyně. Součástí smlouvy se staly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami, nesměl však překročit sjednaný úvěrový rámec a byl povinen kontokorent v celé výši splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Žalovaný své smluvní povinnosti nesplnil, v důsledku čehož na účtu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který přes opakované výzvy nevyrovnal. Žalobkyně proto ke dni 1. 12. 2024 kontokorentní úvěr zrušila a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. č. účtu. Podle žalobkyně činila jistina dluhu 17 773,65 Kč a odpovídala zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet. Žalovaný dále dlužil smluvní úrok v kapitalizované výši 1 622,84 Kč za období od 30. 11. 2024 do 14. 7. 2025 a zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 2 061,28 Kč za období od 2. 12. 2024 do 14. 7. 2025. Žalobkyně současně požadovala zaplacení smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně a zákonného úroku z prodlení z částky 17 773,65 Kč, obojí od 15. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 4. Při jednání žalobkyně na žalobě v plném rozsahu setrvala, uvedla, že od podání jejích předchozích vyjádření nedošlo k žádné změně, neměla další důkazní návrhy a v závěrečném návrhu zdůraznila, že smlouva i navýšení limitu byly učiněny před omezením svéprávnosti žalovaného, podmínky pro posouzení jeho úvěruschopnosti podle tehdejší právní úpravy byly splněny, a proto navrhla, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

5. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy.

6. Ze smlouvy o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu soud zjistil, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne 19. 11. 2001. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytovat žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, jehož čerpání mělo být účtováno na sporožirovém účtu žalovaného. Žalovaný byl oprávněn kontokorent průběžně čerpat, zavázal se však nepřekročit jeho sjednanou výši a splatit dluh z kontokorentu včetně úroků a cen za služby nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání. Po úplném splacení dluhu byl žalovaný oprávněn kontokorent znovu čerpat za sjednaných podmínek. Žalovaný se dále zavázal platit roční úrok z kontokorentu ve výši stanovené v platném sdělení žalobkyně a ceny za služby spojené s vedením kontokorentu podle sazebníku platného v době poskytnutí služby. Smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a každá ze smluvních stran ji mohla vypovědět. Při porušení smluvních podmínek žalovaným byla žalobkyně oprávněna smlouvu vypovědět s okamžitou účinností.

7. Z výzvy žalobkyně ze dne 21. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně evidovala u osobního účtu žalovaného ke dni vydání výzvy dluh po splatnosti ve výši 17 351 Kč a vyzvala žalovaného, aby tuto částku uhradil nejpozději do 1. 12. 2024. Žalobkyně žalovaného upozornila, že v případě neuhrazení bude požadovat okamžité splacení celého úvěru, předá dluh k vymáhání a celý úvěr bude dále úročen řádným úrokem i úrokem z prodlení. Současně žalovanému sdělila, že nebude-li částka ve stanovené lhůtě uhrazena, má tuto výzvu považovat také za výpověď smlouvy, v jejímž důsledku zanikne jeho právo úvěr dále čerpat.

8. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně převedla pohledávku z účtu žalovaného na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Ke dni převodu žalobkyně vyčíslila celkovou dlužnou částku na 18 637,99 Kč, která se podle výzvy skládala z nepovoleného přečerpání ve výši 17 773,65 Kč, řádných úroků a zákonných úroků z prodlení ve výši 864,34 Kč a dalších poplatků ve výši 0 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k neprodlenému zaplacení dluhu a uvedla, že nepovolené přečerpání je úročeno zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 %. Současně žalovanému oznámila ukončení odesílání výpisů z účtu, odstoupení od dohody o vydání a používání debetních karet a blokaci debetních karet. Pro případ neuhrazení dluhu měla výzva současně představovat výpověď smlouvy o účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem.

9. Z dodejky k zásilce obsahující poslední výzvu před podáním žaloby soud zjistil, že písemnost byla žalovanému zasílána doporučeně s dodejkou na adresu uvedenou žalobkyní.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 16. 7. 2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu, který ke dni vyhotovení výzvy vyčíslila částkou 21 482,95 Kč s příslušenstvím. Ve výzvě bylo uvedeno, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni 1. 12. 2024 a že žalovaný má dluh uhradit ve lhůtě pěti dnů od odeslání výzvy, jinak bude pohledávka uplatněna u soudu. Z poštovního podacího archu soud zjistil, že zásilka určená žalovanému byla dne 16. 7. 2025 předána k poštovní přepravě na jeho poslední známou adresu.

11. Z výpisů z účtu soud zjistil, že v období od 1. 7. 2023 do 1. 12. 2024 byly bez úroků, poplatků a dalších bankovních nákladů z účtu skutečně odepsány prostředky v celkové výši 41 560 Kč, a to jednorázovým hotovostním výběrem ve výši 27 000 Kč, třinácti trvalými příkazy po 1 000 Kč a třinácti trvalými příkazy po 120 Kč. Ve stejném období byly na účet připsány prostředky v celkové výši 23 445 Kč a na počátku sledovaného období činil kladný zůstatek 7 156,85 Kč. Po jejich započtení činil rozdíl mezi skutečně odepsanými prostředky a prostředky dostupnými na účtu částku 10 958,15 Kč. Záporný zůstatek na účtu dále narůstal účtováním debetních úroků, nákladů spojených s prodlením a cen za vedení účtu, pojištění a zasílání výpisů. Dne 1. 12. 2024 žalobkyně převedla částku 17 773,65 Kč na evidenční účet pohledávky a kontokorentní úvěr zrušila. Rozdíl mezi převedenou částkou a částkou 10 958,15 Kč představovaly uvedené úroky, poplatky a další bankovní náklady. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 15. Po právní stránce posoudil soud věc podle následujících ustanovení. Anonymizovaný odstavec 17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne 19. 11. 2001 byla mezi nimi uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na jejímž základě byl žalovanému sjednán kontokorentní rámec ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že tento rámec byl v roce 2010 navýšen na 20 000 Kč. Soud však zdůrazňuje, že pro výsledek tohoto řízení nebylo rozhodné, zda k tvrzenému navýšení kontokorentního limitu došlo platně a účinně, neboť žalobě nebylo vyhověno ze smluvního titulu, nýbrž toliko v rozsahu skutečně prokázaného majetkového prospěchu žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení. Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec Anonymizovaný odstavec 30. Z výpisů z účtu za období od 1. 7. 2023 do 1. 12. 2024 soud zjistil, že bez započtení debetních úroků, nákladů spojených s prodlením, cen za vedení účtu, pojištění a dalších bankovních poplatků byly z účtu skutečně odepsány prostředky v celkové výši 41 560 Kč. Tato částka sestávala z hotovostního výběru ve výši 27 000 Kč, z třinácti trvalých příkazů po 1 000 Kč, tedy celkem 13 000 Kč, a z třinácti trvalých příkazů po 120 Kč, tedy celkem 1 560 Kč. Ve stejném období byly na účet připsány prostředky v celkové výši 23 445 Kč a na počátku rozhodného období, tj. ke dni 1. 7. 2023, byl na účtu kladný zůstatek 7 156,85 Kč. Po odečtení těchto prostředků od skutečných odchozích plateb činí rozdíl 10 958,15 Kč. Právě tato částka představuje majetkový prospěch, který byl žalovanému reálně poskytnut z prostředků žalobkyně nad rámec jeho vlastních disponibilních prostředků a následných příchozích plateb.

31. Soud proto uzavírá, že žalobkyni nevznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení žalované částky jako pohledávky ze smlouvy o kontokorentním úvěru v žalovaném rozsahu, ani nárok na smluvní úroky, debetní úroky, poplatky za vedení účtu, pojištění, zasílání výpisů či náklady spojené s prodlením. V rozsahu, v němž byly žalovanému v rozhodném období fakticky poskytnuty peněžní prostředky na základě neplatných dispozičních úkonů, však vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku.

32. Rozsah tohoto bezdůvodného obohacení činí 10 958,15 Kč. Jen v tomto rozsahu bylo prokázáno, že se žalovaný na úkor žalobkyně majetkově obohatil. Co do zbývající částky 6 815,50 Kč žalobkyně neprokázala, že by šlo o peněžní prostředky žalovanému skutečně poskytnuté nebo o jiný majetkový prospěch získaný žalovaným, neboť tato část byla tvořena toliko příslušenstvím a bankovními náklady.

33. Ze stejných důvodů soud zamítl i nárok na kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1.622,84 Kč a na další smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 17.773,65 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení. Smluvní úrok může být přiznán jen tehdy, plyne-li z platného smluvního závazku. Jestliže soud žalobkyni přiznal plnění nikoli ze smlouvy, ale jen z titulu bezdůvodného obohacení, není pro smluvní příslušenství právní základ.

34. Pokud jde o otázku prodlení, tak u pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení nebyla mezi účastníky doba plnění sjednána, proto soud otázku splatnosti posoudil podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku tak, že žalobkyně mohla požadovat plnění ihned a žalovaný byl povinen splnit bez zbytečného odkladu poté, co byl k plnění vyzván. Jelikož dlužník, který peněžitý dluh řádně a včas nesplní, je podle § 1968 občanského zákoníku v prodlení a věřiteli náleží podle § 1970 občanského zákoníku zákonný úrok z prodlení, bylo třeba určit, kdy se žalovaný, respektive jeho opatrovník, o existenci tohoto dluhu dozvěděl. Soud v této souvislosti vyšel z toho, že předžalobní výzvy a upomínky byly zasílány přímo žalovanému, jehož schopnost samostatně právně jednat byla v rozhodné době zásadně narušena, zatímco opatrovník jako osoba oprávněná za žalovaného v rozsahu omezení svéprávnosti jednat se o existenci žalobkyní uplatněného dluhu prokazatelně dozvěděl až doručením žaloby a elektronického platebního rozkazu dne 24. 11. 2025. Teprve tímto okamžikem byla dána kvalifikovaná výzva k plnění vůči osobě oprávněné za žalovaného jednat, a žalovaný se proto dostal do prodlení následujícího dne, tj. 25. 11. 2025, od něhož žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení.

35. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 061,28 Kč za období od 2. 12. 2024 do 14. 7. 2025 proto žalobkyni nenáleží, neboť v té době žalovaný ještě nebyl v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení v rozsahu, v němž mu bylo nakonec uloženo plnit. Stejně tak nelze přiznat zákonný úrok z prodlení z částky 17 773,65 Kč za dobu od 15. 7. 2025 do 24. 11. 2025, ani zákonný úrok z prodlení z nepřiznané částky 6 815,50 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení.

36. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 958,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 11. 2025 do zaplacení. Lhůtu k plnění stanovil podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu v obecné délce tří dnů od právní moci rozsudku.

37. Ve zbývající části soud výrokem II. žalobu zamítl jako nedůvodnou.

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně měla ve věci jen částečný úspěch. Z uplatněných nároků jí byla přiznána pouze částka 10 958,15 Kč, zatímco ve zbytku jistiny, v celém smluvním příslušenství a v podstatné části požadovaného zákonného příslušenství úspěšná nebyla. Při posouzení procesního úspěchu soud přihlédl i k rozsahu zamítnutého příslušenství, neboť i to je z hlediska nákladového výroku relevantní (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Za této procesní situace, kdy byl úspěch a neúspěch účastníků v celkovém výsledku přibližně vyrovnaný, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.