7 C 220/2025

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 34 206,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 354 Kč a částku 34 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 15 574 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1 663,80 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 1 784,46 Kč, zákonném úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 973,83 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 973,83 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, částce 6 244,06 Kč, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 953, 06 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 982,62 Kč, se zákonném úroku z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky 3 695,21 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 15,00 % ročně z částky 3 695,21 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným celkem dvě úvěrové smlouvy specifikované níže, kdy žalovaný úvěry čerpal, ale částky řádně a včas nevrátil.

2. Dne 21. 12. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, splatné v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, s konečnou splatností dne 19. 6. 2024. Ke dni vyčíslení dluhu činila dlužná částka z této smlouvy 12 973,83 Kč na jistině a 14 954,17 Kč na poplatcích. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 2 646 Kč.

3. Dále dne 19. 8. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, splatné v 52 týdenních splátkách po 258 Kč, s konečnou splatností dne 18. 8. 2023. Ke dni vyčíslení dluhu činila dlužná částka z této smlouvy 3 695,21 Kč na jistině a 2 582,85 Kč na poplatcích. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil 6 966 Kč.

4. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanoveními § 84 až § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr proběhlo zejména na základě informací poskytnutých žalovaným o jeho rodinných, majetkových a příjmových poměrech, které byly ověřeny oproti dokladům předloženým žalovaným a zaznamenány v zákaznických kartách ze dne 21. 12. 2022 a 19. 8. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

5. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci byl v průběhu celého soudního řízení nečinný.

6. Soud ve věci postupoval dle § 115a, zák. č. 99/1993 Sb., občanského soudního řádku (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Soud ve věci provedl důkazy listinami předloženými žalobkyní:

8. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 21. 12. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal je splácet částkou 407 Kč v 78 týdenních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit poplatek ve výši 16 708 Kč a další příslušenství.

9. Ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 19. 8. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnou peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal je splácet částkou 258 Kč v 52 týdenních splátkách. Zároveň se zavázal uhradit poplatek ve výši 6 379 Kč a další příslušenství.

10. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal částku ve výši 15 000 Kč dne 21. 12. 2022 a částku ve výši 7 000 Kč dne 19. 8. 2022. Dále je z těchto patrné, že žalovaný uhradil celkem na úvěr č. , hodnota, částku 2 646 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 6 966 Kč.

11. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěr č. , hodnota, soud zjistil, že při poskytování peněžních prostředků právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení, je ženatý a je v invalidním důchodu. Čistý měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 6 195 Kč, přičemž tento příjem byl ověřen předloženou složenkou za měsíc prosinec 2022. Další čisté příjmy domácnosti byly v zákaznické kartě uvedeny ve výši 25 000 Kč, celkové čisté měsíční příjmy domácnosti tak činily 31 195 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 1 500 Kč. V době posuzování úvěruschopnosti byly evidovány interní splátky ve výši 1 135 Kč a externí splátky ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zároveň v žádosti uvedl, že má spotřebitelský úvěr i u jiné společnosti.

12. Ze zákaznické karty ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení, je ženatý a je v invalidním důchodu. Čistý měsíční příjem žalovaného byl uveden ve výši 6 080 Kč, přičemž tento příjem byl ověřen předloženou složenkou za měsíc srpen 2022. Další čisté příjmy domácnosti byly v zákaznické kartě uvedeny ve výši 22 750 Kč, celkové čisté měsíční příjmy domácnosti tak činily 28 830 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 1 000 Kč. V době posuzování úvěruschopnosti byly evidovány externí splátky ve výši 500 Kč. Žalovaný zároveň v žádosti uvedl, že má spotřebitelský úvěr i u jiné společnosti.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy, kterou tvoří seznam postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení pohledávek ze shora specifikovaných smluv za žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně tuto skutečnost oznámila žalovanému sdělením ze dne 28. 4. 2025.

14. Výzvou ze dne 29. 7. 2025 žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužných částek pod pohrůžkou podání žaloby, jak soud zjistil z příslušné výzvy a podacího lístku , právnická osoba, ., ze dne 30. 7. 2025.

15. Na základě provedeného dokazování, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

16. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 21. 12. 2022, vyplynulo, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v 78 týdenních splátkách po 407 Kč, přičemž se dále zavázal uhradit poplatek ve výši 16 708 Kč a další příslušenství. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne 19. 8. 2022, soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, splatné v 52 týdenních splátkách po 258 Kč, přičemž poplatek za poskytnutí úvěru činil 6 379 Kč, spolu s dalším příslušenstvím. Před uzavřením obou smluv právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ke smlouvě č. , hodnota, vycházela z toho, že žalovaný bydlí v nájemním bydlení, je ženatý a jeho příjem tvoří invalidní důchod ve výši 6 195 Kč měsíčně, ověřený složenkou za prosinec 2022. Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 25 000 Kč, celkové čisté příjmy domácnosti tak činily 31 195 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje žalovaného byly stanoveny částkou 1 500 Kč. V době posuzování úvěruschopnosti byly zároveň evidovány interní splátky ve výši 1 135 Kč a externí splátky ve výši 1 000 Kč, přičemž žalovaný rovněž uvedl, že má spotřebitelský úvěr i u jiné společnosti. Ke smlouvě č. , hodnota, právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je rovněž ženatý, bydlí v nájemním bydlení a je příjemcem invalidního důchodu ve výši 6 080 Kč měsíčně, ověřeného složenkou za srpen 2022. Další čisté příjmy domácnosti činily 22 750 Kč, celkové čisté příjmy domácnosti tak byly 28 830 Kč. Odhadované běžné měsíční výdaje byly stanoveny ve výši 1 000 Kč a v době posuzování úvěruschopnosti byly evidovány externí splátky ve výši 500 Kč, přičemž žalovaný rovněž uvedl existenci dalšího spotřebitelského úvěru. Z tabulek umoření soud zjistil, že žalovaný čerpal částku 15 000 Kč dne 21. 12. 2022 a částku 7 000 Kč dne 19. 8. 2022, přičemž na úvěr č. , hodnota, uhradil celkem 2 646 Kč a na úvěr č. , hodnota, částku 6 966 Kč, nad rámec uvedeného však již ničeho neuhradil. Pohledávky z obou smluv byly následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupeny na žalobkyni, která tuto skutečnost oznámila žalovanému dne 28. 4. 2025. Jelikož žalovaný nadále dlužné částky neuhradil, vyzvala jej žalobkyně výzvou ze dne 29. 7. 2025 k jejich zaplacení, avšak bezvýsledně.

17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu, posoudil soud věc po právní stránce takto. Uzavřené smlouvy jeví znaky smlouvy o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Jelikož shora uvedené smlouvy žalovaný neuzavřel v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřel ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Dle § 86 z. s. ú., je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú., třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy, povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

19. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III.ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu, dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužních bude schopen dluh splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C-679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a to z úřední povinnosti, nikoliv jen na návrh dlužníka.

20. S ohledem na tuto judikaturu, je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou, nejen dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí dlužník před soudem musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022, je soud povinen neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

21. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě jím sdělených údajů, přičemž příjem žalovaného z invalidního důchodu byl ověřen předloženými složenkami, avšak další rozhodné okolnosti nebyly ověřeny v rozsahu vyžadovaném zákonem. Ze zákaznických karet ke smlouvám č. , hodnota, a , Anonymizováno, vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný je ženatý, bydlí v nájemním bydlení a jeho čistý měsíční příjem z invalidního důchodu činil 6 195 Kč, resp. 6 080 Kč, přičemž v obou případech byly dále uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, resp. 22 750 Kč, které však nebyly nijak doloženy ani ověřeny. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly zaznamenány pouze ve výši 1 500 Kč, resp. 1 000 Kč, což soud považuje za zjevně nereálné částky s ohledem na náklady spojené s nájemním bydlením, výdaji na energie a běžným chodem domácnosti. Současně soud zohlednil, že již v době posuzování úvěruschopnosti byly u žalovaného evidovány další finanční závazky, konkrétně interní splátky ve výši 1 135 Kč a externí splátky ve výši 1 000 Kč u smlouvy č. , hodnota, a externí splátky ve výši 500 Kč u smlouvy č. , hodnota, , přičemž žalovaný v obou případech uvedl existenci dalšího spotřebitelského úvěru. Tyto skutečnosti však právní předchůdkyně žalobkyně nijak hlouběji nevyhodnotila ve vztahu k reálné schopnosti žalovaného úvěry splácet. Za daných okolností soud uzavírá, že ačkoli právní předchůdkyně žalobkyně formálně zjišťovala některé údaje o příjmech žalovaného, nezkoumala jeho úvěruschopnost dostatečně komplexně a s odbornou péčí, zejména pokud jde o reálnou výši výdajů a celkovou zadluženost, a zákonným požadavkům na řádné posouzení úvěruschopnosti tak nebylo dostáno.

22. Soudní praxe ustálená v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek NS, sp. zn. , spisová značka, ). V podrobnostech zejména s ohledem na formulaci požadavků ověření skutečností uvedených spotřebitelem pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto rozhodnutí.

23. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečným a prokazatelným způsobem, a to zejména ve vztahu k výdajové stránce. Z provedených důkazů vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z žalovaným sdělených údajů, přičemž zjevně nereálně nízké částky měsíčních výdajů nebyly nijak ověřeny ani kriticky hodnoceny, a to ani s ohledem na skutečnost, že žalovaný bydlel v nájemním bydlení a měl již v době uzavření smluv další úvěrové závazky. Za tohoto stavu soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečně a v rozporu s požadavky § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož jsou smlouvy o spotřebitelském úvěru neplatné. S ohledem na tuto neplatnost je třeba dovodit, že částky 15 000 Kč, resp. 7 000 Kč, byly žalovanému vyplaceny bez právního důvodu, čímž se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný je proto povinen vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Předmětné pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení byly následně v souladu s § 1879 občanského zákoníku postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

24. Ohledně vydání bezdůvodného obohacení pak ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. obsahuje zvláštní úpravu, když stanoví, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, přičemž dle odst. 2 citovaného ustanovení platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

25. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaný není povinen hradit žádné sjednané příslušenství. Žalobkyni nenáleží ani úrok z prodlení, neboť žalovaný se dosud v prodlení neocitl. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti v době přiměřené možnostem spotřebitele, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Jelikož lhůta k plnění závazku z neplatného právního jednání je stanovena soudem a uplyne až po právní moci rozsudku, není tak žalovaný s plněním závazku dosud v prodlení a z tohoto důvodu tak dosud není povinen hradit úrok z prodlení.

26. Jelikož žalovaný byla v řízení nečinný, soud neučinil k možnostem žalovaného vrátit žalobkyni dluh žádné skutkové zjištění, proto stanovil lhůtu k plnění žalovaného ihned a povinnost uhradit dluh žalovanému uložil zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě.

27. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované zaplatit rozdíl mezi poskytnutými peněžními částkami (15 000 Kč a 7 000 Kč) a zaplacenými částkami (2 646 Kč a 6 966 Kč) ve výši 12 354 Kč a 34 Kč, která představují nezaplacenou jistinu. O tomto soud rozhodl výrokem I.

28. Ve zbytku pak soud žalobu, jako nedůvodnou zamítnul, a to výrokem II.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že nepřiznal úspěšnějšímu žalovanému náhradu nákladů, neboť byl v řízení pasivní a žádné náklady mu nevznikly.