7 C 34/2024

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl soudcem Mgr. Petrem Volfem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 22 750,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 12. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 11 750,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 750,20 Kč od 25. 12. 2023 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 750,20 Kč od 22. 10. 2022 do 24. 12. 2023 se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení částky 22 750,20 Kč s přísl. Svou žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, .) uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2022 smlouvu č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí v částce 11 750,20 Kč, kdy celý úvěr byl splatný 21. 10. 2022. Penežní prostředky byly žalované zaslány na bankovní účet dne 22. 9. 2022, kdy však žalovaná prostředky ve sjednané době řádně a včas nevrátila. Před poskytnutím úvěru byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak žádosti o úvěr vyhověno.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

3. Při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění, soud ve věci rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

4. Na základě účastníky předložených listin soud zjistil následující:

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 22. 9. 2022 bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala takto získané peněžní prostředky vrátit s poplatkem za poskytnutí v částce 11 750,20 Kč jednorázově do 21. 10. 2022. Celá úvěrovaná částka měla být vyplacena na účet č. , č. účtu, . Součástí smlouvy je i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.

6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že na účet č. , č. účtu, byla zaslána dne 22. 9. 2022 částka 11 000 Kč, kdy ve zprávě pro příjemce je „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Potvrzení je vydáno společností , právnická osoba, . dne 11. 12. 2023. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 5. 11. 2024 vyplývá, že majitelkou účtu byla žalovaná a že v uvedený den byla na tento účet skutečně připsána částka 11 000 Kč.

7. Z předžalobní výzvy k úhradě ze dne 21. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů, přičemž zároveň jí bylo oznámeno postoupení pohledávky. Totéž potvrzuje podací lístek ze dne 21. 12. 2023.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena dne 11. 12. 2023. Součástí je i seznam postupovaných pohledávek.

9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

10. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s poplatkem za poskytnutí v částce 11 750,20 Kč, a to nejpozději do 21. 10. 2022. Žalovaná převzala částku 11 000 Kč na svůj bankovní účet převodem ze dne 22. 9. 2022. Předchůdkyně žalobkyně informovala žalovanou o výši částky, kterou bude nutno splatit, jakož i o výši RPSN. Žalovaná nevrátil ničeho, ačkoli byla o vrácení úvěrované částky upomínána.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Uzavřená smlouva jeví znaky smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., neboť smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

13. Jelikož shora uvedenou smlouvu žalovaná neuzavřela v rámci své podnikatelské činnosti, uzavřela ji jakožto spotřebitel dle § 419 o. z., proto se na věc vztahuje i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“). ostatně i z úvěrové smlouvy vyplývá, že jí účastníci uzavřeli i podle tohoto zákona. Dle § 86 z. s. ú. je poskytovatel spotřebitelského úvěru (za který je dle § 2 odst. 1 z. s. ú. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splatit. Poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Poruší-li tuto povinnost, je smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění ke dni uzavření smlouvy, neplatná, přičemž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.

14. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C – 679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinni zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka.

15. S ohledem na tuto judikaturu je pak dle názoru soudu smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením poskytovatel řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka považovat za neplatnou nejen dle § 87 odst. 1 z. s ú., ale i dle § 580 odst. 1 o. z. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú., kdy s účinností od 29. 5. 2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu.

16. V dané věci soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, nicméně k těmto svým tvrzení ani přes výzvu soudu nedoložila žádné důkazy. Příjmy a výdaje žalované, jakožto jeden z nejdůležitějších ukazatelů toho, zdali je žalovaná schopna úvěr zcela splatit právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala nijak.

17. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. , spisová značka, , č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Krajského soudu v , adresa, č.j. , incidenční spisová značka, , rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. , spisová značka, či rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. , spisová značka, , v podrobnostech, zejména s ohledem na formulaci požadavku ověření skutečností uvedených spotřebitelem, pak soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění uvedených rozhodnutí.

18. Jelikož v tomto případě právní předchůdkyně nezkoumala ani příjmy, ani výdaje a tyto informace si ani nevyžádala, nemohla postupovat s odbornou péčí.

19. S ohledem na shora uvedené soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované nedostatečným způsobem, čímž porušila § 86 z. s. ú., proto je shora uvedená smlouva neplatná. S ohledem na neplatnost smlouvy je tak namístě uzavřít, že předmětnou částku vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně žalované bez právního důvodu, čímž se žalovaná bezdůvodně obohatila, je proto povinná částku, o kterou se bezdůvodně obohatila, dle § 2991 o. z. vrátit. Předmětná pohledávka pak byla dle § 1879 o. z. převedena na žalobkyni v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky.

20. Ze shora uvedeného ustanovení tedy vyplývá, že žalobkyni lze přiznat pouze nezaplacenou část jistiny dluhu, žalovaná není povinná hradit žádné sjednané příslušenství ani sjednané poplatky. Jelikož žalovaná neuhradila svůj dluh ani ve lhůtě stanovené žalobkyní k plnění a nereagovala na výzvy k úhradě náleží žalobkyni rovněž úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21. S ohledem na shora uvedené soud uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni získané peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které představují nezaplacenou jistinu, a to s úrokem z prodlení od uplynutí lhůty k zaplacení, která byla stanovena v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně byla úspěšná v 48 %, žalovaná pak v 52 % předmětu sporu. Žalovaná má tedy právo na náhradu 4 % nákladů řízení. S ohledem na skutečnost, že žalované žádné náklady v rámci řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.