8 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Uhrynovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 730,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 490 Kč od 11. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 4 240,82 Kč zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 359,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 730,82 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností , právnická osoba, ., (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla dne 14. 10. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč. Žalovaná skutečně čerpala finanční prostředky ve výši 13 490 Kč, a to za účelem úhrady kupní ceny zboží – černá technika u prodejce , právnická osoba, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s pojistným a s úrokem ve výši 19,48 % p. a. v pravidelných 11 měsíčních splátkách po 1 340 Kč. Svůj dluh však řádně a včas neplnila, když nebyla zaslána ani jedna splátka. Právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 10. 5. 2024. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovanou, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že žalovaná byl svobodná, neměla vyživovací povinnost, její čistý měsíční příjem činil 22 000 Kč, její náklady na bydlení činily 0 Kč, neměla žádné další závazky. S ohledem na to, že měsíční splátka poskytovaného úvěru činila 1 407 Kč (po započtení pojistného), zbývala žalované k pokrytí jejích dalších potřeb dostatečná částka. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná byla schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná částka 17 730,82 Kč sestává z dlužné jistiny ve výši 13 490 Kč, poplatku 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, pojistného 472,15 Kč a úroku 1 268,67 Kč.

2. Žalovaná se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřila.

3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 14. 10. 2022 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalované umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s pojistným a s úrokem ve výši 19,48 % p. a. prostřednictvím měsíčních splátek po 1 407 Kč.

5. Z přehledu čerpání a splátek úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v částce 13 490 Kč na nákup černé techniky u společnosti , právnická osoba, . Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho.

6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná před uzavřením smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že její příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč měsíčně, její náklady na bydlení činí 0 Kč měsíčně, nemá žádné další závazky. Výdaje žalované spojené s úhradou stávajících dluhů žalobkyně ověřila z příslušných databází a registrů.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 28. 5. 2025 svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na jejímž základě byla žalovaná oprávněna průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž skutečně čerpala finanční prostředky ve výši 13 490 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu pojistným a s úrokem ve výši 19,48 % p. a. prostřednictvím měsíčních splátek po 1 407 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně sdělila, že její příjem ze zaměstnání činí 22 000 Kč měsíčně, nemá žádné náklady na bydlení ani žádné závazky. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Žalovaná však svůj dluh řádně a včas nesplácela a na jeho úhradu neuhradila ničeho, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou s účinností ke dni 10. 5. 2024 zesplatnila a následně ji smlouvou postoupila na žalobkyni.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaná se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaná nejednala v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost, když důkladně neposoudila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných příjmů a výdajů žalované. Pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalované, že její příjem činí 22 000 Kč čistého měsíčně. Toto jeho tvrzení však neověřila žádnými relevantními podklady (např. výplatními páskami, výpisy z účtu). Dále žalobkyně řádně neposoudila ani výdaje žalované, když se spokojila se skutečností že žádné další výdaje (ani na bydlení) nemá. Výdaje tvrzené žalovanou jsou však zjevně podhodnocené, když žádné náklady na bydlení jsou s ohledem na současné ceny nájmů a energií nedostatečné, žalovaná navíc neuvedla žádné jiné běžné výdaje na stravu, dopravu, hygienu či kulturní vyžití. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně schopnost žalované úvěr splácet, když se spoléhala výlučně na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje však řádně neprověřila (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2025, spis. zn. 14 Co 206/2025). Z výše uvedených důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a rozhodl tak, že žalobu v rozsahu smluvního úroku a pojistného částečně zamítl (výrok II.).

11. Žalovaná však na základě této smlouvy čerpala finanční prostředky, a tudíž je povinna vrátit z titulu bezdůvodného obohacení dlužnou jistinu úvěru 13 490 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 359,80 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 730,82 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.