8 C 85/2022
č. j. 8 C 85/2022-24
V PLATNOSTIOkresní soud v Děčíně vyhověl žalobkyni v žalobě o určení vlastnictví vozidla, protože soud zjistil, že vlastnické právo k automobilu se převedlo na žalovaného s uzavřením kupní smlouvy. Soud se opřel o § 1099 a § 2079 o. z., podle nichž se vlastnické právo převádí smlouvou, a zároveň konstatoval, že žalovaný nesplnil povinnost oznámit změnu vlastníka v registru silničních vozidel. Soud rozhodl, že žalobkyně není vlastníkem vozidla, a povolil jí náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč.
Plný text
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Uhrynovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví movité věci
I. Určuje se, že žalobkyně není vlastníkem vozidla anonymizována dvě slova, registrační značka, nyní 1UL číslo, rok výroby 2005, a to od datum.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že není vlastníkem automobilu Kia Picanto, registrační značka, barvy zelená metalíza, rok výroby 2005 (dále jen„ automobil“), a to ke dni datum. Žalobu odůvodnila tím, že automobil prodala dne datum žalovanému, kterému při podpisu předala všechny dokumenty od vozidla a zároveň mu udělila plnou moc k přepisu vozidla. Následně ve vztahu k její osobě obdržela několik pokut, přičemž na anonymizováno města zjistila, že žalovaný přepis vozidla dle dohody neučinil. Proto žalovaného několikrát kontaktovala a ten jí opakovaně přislíbil, že přepis zařídí. Při posledním hovoru však žalobkyni sdělil, že ho daná věc již nezajímá, jelikož automobil prodal. Na anonymizováno města jí bylo řečeno, že bez žalovaného automobil nelze přepsat, ten je však nekontaktní. Nyní je automobil veden„ v depozitu“, nachází se někde v obec a žalobkyni není známo, zda má automobil dosavadní registrační značku či nikoli. Policií ČR jí byla udělena rada, nechť nahlásí odcizení registrační značka.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní. K nařízenému jednání ve věci dne datum se bez předchozí omluvy nedostavil. Proto soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal v nepřítomnosti žalovaného.
3. Z kupní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prodala žalovanému motorové vozidlo anonymizována dvě slova, registrační značka, barvy zelená metalíza, rok výroby rok s STK platnou do datum. Automobil byl prodán za cenu 14 000 Kč, kterou žalobkyně od žalovaného obdržela v hotovosti. Smlouva byla podepsána oběma účastníky dne datum s tím, že žalobkyně kupní smlouvu zanesla následujícího dne, tj. datum příslušné pojišťovně.
4. Ze sdělení Magistrátu města Děčín ze dne datum soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem automobilu byla v registru silničních vozidel jak ke dni datum, tak i ke dni datum, evidována žalobkyně.
5. Z příkazu stát. instituce ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně byla uvedeným správním orgánem obviněna ze spáchání přestupku podle § 83 odst. 1 písm. m) zákona o podmínkách o provozu vozidel na pozemních komunikacích, jelikož z nedbalosti dne datum v 12:55 hodin v obec, v ulici ulice, provozovala automobil, který byl technicky nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích (osvědčení o technické prohlídce vydané stanicí měření emisí a stanicí technické kontroly platné do datum) a za tento jí byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč. Z uvědomění obviněného o pokračování v řízení ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně proti uvedenému příkazu podala odpor, proto stát. instituce, odbor dopravních a správních činností, nařídil ústní jednání na den datum a žalobkyni k tomuto předvolal. K tomu žalobkyně sdělila, že pokuta byla uhrazena.
6. Z vyrozumění o odpovědnosti za přestupky ze dne datum pak soud zjistil, že žalobkyně oznámila dne datum přestupek proti majetku Policii České republiky, anonymizována dvě slova kraje, anonymizováno odbor obec, anonymizováno obec – obec, nicméně toto bylo policejním orgánem odloženo z důvodu nezjištění skutečností odůvodňujících podezření, že jej spáchala určitá osoba.
7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně podala vysvětlení ve věci NP provozování vozidla s nepřidělenou anonymizováno a nepojištěné vozidlo v obec. K věci uvedla, že před cca třemi lety prodala automobil panu příjmení z obec, se kterým sepsala kupní smlouvu o prodeji automobilu a udělila mu plnou moc k přepsání vozidla na nového majitele. Několik dní na to jí přišla pokuta za spáchání přestupku. Z uvedeného usoudila, že žalovaný neprovedl přislíbený přepis vozidla. Přišly jí další pokuty, všechny uhradila. Kontaktovala žalovaného, který jí však sdělil, že automobil prodal někomu v obec. Více jí k věci neřekl, jen že ho daná věc nezajímá. Proto se obrátila na anonymizováno města, nahlásila registrační značku vozidla jako ztracenou, nechala si vystavit registrační značku novou (anonymizováno číslo) a uložila ji do depozitu. Neví, kde se vozidlo nachází a kdo jej provozuje, respektive vlastní.
8. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
9. Žalobkyně s žalovaným uzavřela kupní smlouvu ze dne datum, jejímž předmětem bylo osobní motorové vozidlo anonymizována dvě slova, registrační značka, barvy zelená metalíza, rok výroby 2005 s anonymizováno platnou do datum. Žalovaný zaplatil kupní cenu 14 000 Kč v hotovosti a od žalobkyně vozidlo převzal včetně dokladů k automobilu, které jsou zapotřebí k provedení přepisu vozidla. Na základě jejich vzájemné dohody se žalovaný zavázal zajistit nahlášení změny vlastníka vozidla v registru vozidel, proto mu žalobkyně pro uvedené jednání udělila plnou moc. Tuto povinnost však do dnešního dne nesplnil, ani přes urgence žalobkyní. O tomto svědčí zejména přestupkové řízení, které bylo s žalobkyní vedeno, přestože v době, kdy se přestupku měla dopustit, již nebyla faktickou vlastnictví vozidla a nedisponovala jím. Stejně tak uvedené vyplývá z podaného vysvětlení žalobkyní u příslušného policejního orgánu ohledně automobilu nacházejícího se v obec či oznámení přestupku proti majetku. Žalobkyně si rovněž nechala vystavit novou registrační značku k automobilu (anonymizováno číslo) s tím, že tu původní (anonymizováno číslo) nahlásila u příslušného orgánu jako ztracenou. Z předmětného jednání žalobkyně je evidentní snaha o nastolení faktického stavu ohledně vlastnictví k automobilu a dokresluje tak celou situaci. Soud nemá žádných pochyb o tom, že mezi účastníky došlo ke smluvnímu ujednání, stejně tak i k následné dohodě ohledně přepisu automobilu v registru silničních vozidel ze strany žalovaného, přičemž soud vycházel z listinných důkazů a zejména z tvrzení žalobkyně při absenci protichůdného tvrzní žalovaného.
10. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku dále jen „o. z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.
11. Podle § 1099 o. z. vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.
12. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Soud nejprve přistoupil k vyhodnocení otázky, zda je dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva dle § 80 o. s. ř. k automobilu specifikovaném ve výroku předmětného rozhodnutí, jelikož se žalobkyně svého nároku domáhá právě určovací žalobou podle citovaného zákonného ustanovení. Soud dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnictví dán je. Shledal jej v tvrzeném nesouladu faktického stavu vlastnického práva k předmětnému automobilu a stavu zaneseném o tomto právu v registru silničních vozidel, když vlastnické právo dle tohoto seznamu svědčí žalobkyni, přestože své vlastnické právo k automobilu převedla na žalovaného. Ke stejnému závěru dospělo i plénum Ústavního soudu v nálezu ze dne datum, Pl. ÚS 114/20, v rámci něhož bylo mimo jiné konstatováno, že„ Požadavek na doložení dokumentů v řízení o žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla, neposkytl-li nový nebo dosavadní vlastník vozidla dostatečnou součinnost, není skutečnou překážkou k tomu, aby se žadatel mohl domoci změny či odstranění údaje o své osobě v registru silničních vozidel tak, aby odpovídal skutečnému stavu za podmínky, jde-li tak učinit na základě pravomocného rozsudku civilního soudu o určení vlastnictví k danému vozidlu.“. Tím byla naplněna zákonem konstruovaná procesní podmínka, respektive výše zmíněný naléhavý právní zájem žalobkyně dosáhnout souladu stavu zapsaného v registru silničních vozidel s právním stavem skutečným.
13. Mezi žalobkyní, jakožto prodávající, a žalovaným, jakožto kupujícím, byla dne datum uzavřena kupní smlouva ve smyslu § 2079 a násl. o. z., na jejímž základě došlo v souladu s § 1099 o. z. k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu na žalovaného. Žalovaný však nedostál své povinnosti učinit zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru vozidel podle § 8 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, když ho žalobkyně k tomuto jednání zplnomocnila, a to ani k opakovaným výzvám žalobkyně. Zároveň jí nebyl ochoten poskytnout žádnou součinnost, aby mohla tento faktický stav uvést do souladu se stavem právním a eliminovat tak svou objektivní odpovědnost za přestupky spáchané ve spojitosti s automobilem, kterých se nedopustila.
14. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění a právní posouzení věci soud žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (podání žaloby a účast na jednání před soudem).
16. O lhůtě k plnění bylo soudem rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.