8 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Uhrynovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 25 374,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 230 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 144,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 769,55 Kč od 3. 6. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 455,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 374,58 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi společností právnická osoba Anonymizováno, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 26. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč. Žalovaný skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 10 575 Kč, a to za účelem úhrady kupní ceny zboží (tablet) u prodejce právnická osoba (provozovatel společnosti Anonymizováno). Dále žalovaný čerpal částku 11 946 Kč, která mu byla zaslána jako bezúčelová na jeho účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s pojistným a s úrokem ve výši 34,48 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách po 1 097 Kč. Svůj dluh však řádně a včas neplnil a na jeho úhradu poskytl pouze 3 291 Kč (3 splátky po 1 097 Kč). Právní předchůdkyně žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila ke dni 2. 6. 2024. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž vycházela z údajů tvrzených žalovaným, z veřejných rejstříků a úvěrových registrů, a zjistila, že žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost, jeho čistý měsíční příjem činil 35 000 Kč, jeho náklady na bydlení činily 4 500 Kč, dále splácel částku 5 000 Kč na další závazky. S ohledem na to, že měsíční splátka poskytovaného úvěru činila 1 097 Kč, zbývala žalovanému k pokrytí jeho potřeb částka 25 500 Kč. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný byl schopen úvěr řádně splácet. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 19 999,55 Kč, poplatku 1 000 Kč, smluvní pokuty 1 500 Kč, pojistného 792,99 Kč a úroku 2 082,04 Kč.

2. Žalovaný se v průběhu řízení k věci samé nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. soud rozhodoval ve věci bez nařízení jednání, neboť dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplynulo, že dne 26. 8. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala, že žalovanému umožní opakovaně čerpat úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu pojistným a s úrokem ve výši 34,48 % p. a. prostřednictvím měsíčních splátek po 1 097 Kč.

5. Z přehledu čerpání a splátek úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky v částce 10 575 Kč na nákup tabletu v síti prodejen Anonymizováno. Následně bylo na účet žalovaného zasláno 11 946 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem pouze 3 291 Kč, a to dne 13. 9. 2023, 12. 10. 2023 a 13. 11. 2023.

6. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný před uzavřením smlouvy právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že jeho příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení činí 4 500 Kč měsíčně a splátky stávajících úvěrů činí 5 000 Kč. Výdaje žalovaného spojené s úhradou stávajících dluhů žalobkyně ověřila z příslušných databází a registrů.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila s účinností ke dni 28. 5. 2025 svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni.

8. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu, na jejímž základě byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč, přičemž skutečně čerpal finanční prostředky ve výši 22 521 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu pojistným a s úrokem ve výši 34,48 % p. a. prostřednictvím měsíčních splátek po 1 097 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil, že jeho příjem ze zaměstnání činí 35 000 Kč měsíčně, jeho náklady na bydlení činí 4 500 Kč měsíčně a splátky stávajících úvěrů činí 5 000 Kč. Na základě těchto informací dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel a na jeho úhradu poskytl celkem pouze 3 291 Kč (3 splátky), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně svoji pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 2. 6. 2024 zesplatnila a následně ji smlouvou postoupila na žalobkyni.

9. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako smlouvu o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně úvěr nabízela v rámci své vlastní podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný nejednal v rámci podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu svého povolání, posoudil soud právní vztah rovněž podle zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“). Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Při posuzování poskytovatel v souladu s § 86 odst. 2 z. s. ú. zejména porovná příjmy a výdaje spotřebitele a zkoumá i údaje o jeho závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Jestliže poskytovatel nesplní svou povinnost a úvěruschopnost spotřebitele důkladně neposoudí, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná, k čemuž soud přihlédne i bez návrhu. Podle § 2991 odst. 1 o. z. musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí vydat ochuzenému to, oč se obohatil, podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl.

10. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy nesplnila svou zákonnou povinnost, když důkladně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Pro účely posouzení úvěruschopnosti vycházela z tvrzení žalovaného, že jeho příjem činí 35 000 Kč čistého měsíčně. Toto jeho tvrzení však neověřila žádnými relevantními podklady (např. výplatními páskami, výpisy z účtu). Dále žalobkyně řádně neposoudila ani výdaje žalovaného, když se spokojila se skutečností, že po odečtení výdajů tvrzených žalovaným mu k pokrytí jeho dalších potřeb zbývala částka 25 500 Kč. Výdaje tvrzené žalovaným jsou však zjevně podhodnocené, když náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč jsou s ohledem na současné ceny nájmů a energií nedostatečné, žalovaný navíc neuvedl žádné jiné běžné výdaje na stravu, dopravu, hygienu či kulturní vyžití. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost a neposoudila důkladně schopnost žalovaného úvěr splácet, když se spoléhala výlučně na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, tyto údaje však řádně neprověřila (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem Anonymizováno ze dne 28. 8. 2025, spis. zn. 14 Co 206/2025). Z výše uvedených důvodů soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou a rozhodl tak, že žalobu v rozsahu smluvního úroku a pojistného částečně zamítl (výrok I.).

11. Žalovaný však na základě této smlouvy čerpal finanční prostředky, a tudíž je povinen vrátit z titulu bezdůvodného obohacení dlužnou jistinu úvěru po odečtení již uhrazených splátek (22 521 Kč – 3 291 Kč). Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž právo požadovat úrok z prodlení, jehož výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II.).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení více úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 455,13 Kč, přičemž tato částka představuje 51,4 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 75,7 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 24,3 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 016 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 374,58 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.