10 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 076 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 293,33 Kč, úrok ve výši 0,25 % ročně z částky 25 293,33 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 293,33 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 14 502 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 11 280,67 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 982 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 36 574 Kč s příslušenstvím a současně zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 502 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum.

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil a k nařízenému jednáním se (bez omluvy) nedostavil.

3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž podkladě zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelskému úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč s tím, že v rámci třiadvaceti měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 87 120 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována „zápůjční úroková sazba“ ve výši 64,58 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále soud zjistil, že dne datum byla částka 31 000 Kč žalovanému vyplacena (na jím označený bankovní účet), a že před zesplatněním úvěru žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 5 706,67 Kč.

4. Při jednání konaném dne datum soud žalobkyni seznámil s předběžným právním názorem, odvíjejícím se od závěrů přijatých např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021, že v předmětné smlouvě je neplatné ujednání o úroku, a to z důvodu jeho nepřiměřené výše. Jelikož tento právní názor soud žalobkyni vyjevil již ve skutkově obdobné věci, vedené zdejším soudem pod sp. zn. spisová značka, a posléze např. i ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka, nepovažoval soud za nutné poskytnout žalobkyni lhůtu k případnému doplnění (změně) žaloby, a na jednání přítomná právní zástupkyně žalobkyně ostatně o poskytnutí lhůty nepožádala a žalobu – po poučení – nedoplnila.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž ji neshledal jako celek za neplatnou (bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného), když současně (viz shora) soud neshledal důvod pro označení smlouvy za absolutně neplatnou mj. i proto, že nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

6. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 60/2021, na který soud žalobkyni výslovně odkázal, dovolací soud mimo jiné uvedl: „V rozsudku ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, pak Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V případě závěru o neplatnosti ujednání o úrocích pak soud určí zápůjční úrokovou sazbu podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako repo sazbu uveřejněnou Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru“.

7. Je tak zjevné, že na základě citované úvahy je možno přistoupit k právní fikci, že si účastníci řízení v předmětné úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy v daném případě ve výši 0,25 % ročně.

8. Jelikož žalobkyně – přes poučení – soudu neposkytla potřebnou součinnost, soud prvním výrokem rozsudku žalobkyni přiznal jí uplatněný nárok v rozsahu poskytnuté jistiny, snížené o žalovaným prokazatelně zaplacenou částku 5 706,67 Kč, a to včetně „moderovaného“ úroku, a v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž včetně zákonného úroku z prodlení.

9. Druhým výrokem současně soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, a to ve výši vypočítané – v souladu s ujednáním v bodu 6.5 smlouvy – z „nové jistiny“ ve výši 25 293,33 Kč, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku).

10. Třetím výrokem pak v části, jež přes předchozí poučení neodpovídá shora uvedenému právnímu závěru, soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení konečně rozhodl soud na základě ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žalobkyně má – s přihlédnutím k výši žalovaného příslušenství – právo na náhradu 50 % jí účelně vynaložených nákladů řízení; za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně přitom soud shledal vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 554 Kč náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 180 Kč za každý z celkem čtyř úkonů právní služby, dále účelně vynaložené náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč, náhrada cestovních výdajů spojených s účastí na jednání v žalobkyní prokázané a vyúčtované výši 1 521 Kč (včetně náhrady za ztrátu času) a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 041 Kč ve výši 3 369 Kč. Za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně proto soud považoval částku 21 964 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.