10 C 1/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 076 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 293,33 Kč, úrok ve výši 0,25 % ročně z částky 25 293,33 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 25 293,33 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 14 502 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do částky 11 280,67 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 982 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 36 574 Kč s příslušenstvím a současně zaplacení smluvní pokuty ve výši 14 502 Kč, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil a k nařízenému jednáním se (bez omluvy) nedostavil.

3. Soud tak rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž podkladě zjistil, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelskému úvěru, z jejíhož titulu byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31 000 Kč s tím, že v rámci třiadvaceti měsíčních splátek zaplatí žalovaný žalobkyni celkem částku 87 120 Kč, přičemž ve smlouvě byla deklarována „zápůjční úroková sazba“ ve výši 64,58 % ročně; současně byla v bodu 6.5 smlouvy ujednána v případě (předčasného) zesplatnění úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Dále soud zjistil, že dne , datum, byla částka 31 000 Kč žalovanému vyplacena (na jím označený bankovní účet), a že před zesplatněním úvěru žalovaný celkem žalobkyni zaplatil částku 5 706,67 Kč.

4. Při jednání konaném dne , datum, soud žalobkyni seznámil s předběžným právním názorem, odvíjejícím se od závěrů přijatých např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022 sp. zn. 33 Cdo 60/2021, že v předmětné smlouvě je neplatné ujednání o úroku, a to z důvodu jeho nepřiměřené výše. Jelikož tento právní názor soud žalobkyni vyjevil již ve skutkově obdobné věci, vedené zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, , a posléze např. i ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, , nepovažoval soud za nutné poskytnout žalobkyni lhůtu k případnému doplnění (změně) žaloby, a na jednání přítomná právní zástupkyně žalobkyně ostatně o poskytnutí lhůty nepožádala a žalobu – po poučení – nedoplnila.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a žalobkyní jako právní vztah založený smlouvou o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž ji neshledal jako celek za neplatnou (bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného), když současně (viz shora) soud neshledal důvod pro označení smlouvy za absolutně neplatnou mj. i proto, že nebyla naplněna hypotéza ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

6. V odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 60/2021, na který soud žalobkyni výslovně odkázal, dovolací soud mimo jiné uvedl: „V rozsudku ze dne 10. 12. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4498/2007, pak Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že případná neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku. V případě závěru o neplatnosti ujednání o úrocích pak soud určí zápůjční úrokovou sazbu podle § 110 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako repo sazbu uveřejněnou Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru“.

7. Je tak zjevné, že na základě citované úvahy je možno přistoupit k právní fikci, že si účastníci řízení v předmětné úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši repo sazby uveřejněné Českou národní bankou platnou v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy v daném případě ve výši 0,25 % ročně.

8. Jelikož žalobkyně – přes poučení – soudu neposkytla potřebnou součinnost, soud prvním výrokem rozsudku žalobkyni přiznal jí uplatněný nárok v rozsahu poskytnuté jistiny, snížené o žalovaným prokazatelně zaplacenou částku 5 706,67 Kč, a to včetně „moderovaného“ úroku, a v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku rovněž včetně zákonného úroku z prodlení.

9. Druhým výrokem současně soud uložil žalovanému povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, a to ve výši vypočítané – v souladu s ujednáním v bodu 6.5 smlouvy – z „nové jistiny“ ve výši 25 293,33 Kč, neboť na předmětném ujednání neshledal rozpor se zákonem, respektive nedospěl k závěru, že by vzhledem k rozhodným okolnostem věci mělo být namístě označit toto ujednání za rozporné s dobrými mravy. V důsledku procesní pasivity žalovaného pak soud neměl prostor ani pro úvahu, zda není namístě tuto smluvní pokutu přiměřeně snížit (srov. ustanovení § 2051 občanského zákoníku).

10. Třetím výrokem pak v části, jež přes předchozí poučení neodpovídá shora uvedenému právnímu závěru, soud žalobu zamítl.

11. O nákladech řízení konečně rozhodl soud na základě ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu tak, že žalobkyně má – s přihlédnutím k výši žalovaného příslušenství – právo na náhradu 50 % jí účelně vynaložených nákladů řízení; za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně přitom soud shledal vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 554 Kč náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve výši 3 180 Kč za každý z celkem čtyř úkonů právní služby, dále účelně vynaložené náklady řízení představuje paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 1 800 Kč, náhrada cestovních výdajů spojených s účastí na jednání v žalobkyní prokázané a vyúčtované výši 1 521 Kč (včetně náhrady za ztrátu času) a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 041 Kč ve výši 3 369 Kč. Za účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně proto soud považoval částku 21 964 Kč.