10 C 107/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 223 370 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 116 908 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 116 908 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 169 686 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, a dále částku 53 684,51 Kč, úrok ve výši 59,76 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 624,16 Kč, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 476 524 Kč. Dle tvrzení strany žalující vznikl žalobkyni nárok na úhradu shora uvedených částek, včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalované splatit řádně a včas poskytnutý úvěr, k čemuž se zavázala uzavřenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Následně žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně požadované částky 52 778 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 778 Kč od [datum] do zaplacení, a dále ohledně částky 53 684,51 Kč a úroku ve výši 59,76 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do [datum] ve výši 5 624,16 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 146 541,76 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 476 524 Kč. Podaný nárok žalobkyně modifikovala na rovinu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná byla ve věci pasivní. K výzvě soudu obsahující též doložku, že soud bude mít za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, pokud se k výzvě nevyjádří, žalovaná ničeho nesdělila. Soud proto rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a zároveň bylo možné ve věci rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Žalobkyně je na základě povolení ČNB oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry, jak vyplývá z úplného výpisu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky doručením oznámení o schválení úvěru žalované, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], shodně jako z předsmluvního formuláře vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč na jí uvedený bankovní účet č. [bankovní účet]. Vyplacení finančních prostředků na účet žalované je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru z účtu vedeného u [právnická osoba] [bankovní účet]. Oproti zapůjčení finančních prostředků se žalovaná zavázala úvěr uhradit v celkové výši 397 104 Kč v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 8 273 Kč splatných vždy do každého 16. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro celou dobu splácení úvěru byla stanovena pevná nominální úroková sazba ve výši 59,76 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Splatnost nové jistiny byla stanovena ke dni zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů byla ujednána povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, a to do doby zesplatnění úvěru. Výše takto sjednané smluvní pokuty byla limitována maximální částkou 2 999 Kč za rok. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat v případě prodlení žalované účelně vynaložené náklady, jenž u každé splátky po splatnosti 15 dní činí paušální částku 200 Kč, a to do doby zesplatnění úvěru. V neposlední řadě pro případ prodlení s úhradou nové dlužné jistiny byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Součástí oznámení o schválení úvěru je tabulka, z níž vyplývá, jaká částka ze splátky 8 273 Kč připadá na jistinu a jaká na smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalované byla ověřena kopií jejího občanského průkazu. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 33 092 Kč, naposledy dne [datum]. K úhradě dlužné částky byla žalovaná žalobkyní vyzvána dopisem ze dne [datum], v němž ji zároveň upozornila na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění byla žalovaná informována dopisem ze dne [datum] a byla vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky. V neposlední řadě byla žalovaná vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou, jejíž odeslání je prokázáno poštovním podacím archem.

5. Při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházela žalobkyně z hodnocení klienta, v němž jsou zachyceny údaje sdělené žalobkyni žalovanou, a to o jejích příjmech, výdajích a osobních poměrech. Žalovaná byla zaměstnána ve společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou, kdy její příjem ze zaměstnání činil 27 000 Kč. Výdaje na bydlení s přičtením životního minima činily částku 6 463 Kč a splátky jiného úvěru žalobkyni 352 Kč. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí u rodičů a má učňovské vzdělání. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] je patrné, že ve prospěch žalované byl zřízen běžný účet u [právnická osoba], na nějž byla zaslána částka úvěru. Z přehledu transakcí z internetového bankovnictví k uvedenému účtu č. [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovanou ve smlouvě o úvěru k výplatě finančních prostředků, je zřejmý příjem ze zaměstnání za období listopad 2021 až únor 2022 v průměrné výši 27 911 Kč. Ke dni [datum] činil zůstatek na bankovním účtu 621,21 Kč. Žalobkyně též provedla lustrum žalovaného v registru NRKI a SOLUS, jak vyplývá z jednotlivých výpisů.

6. Z databáze časových řad ARAD České národní banky pro období únor 2022 vyplývají úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, a to ve výši 7,96 % ročně.

7. S ohledem na to, že si shora uvedené skutečnosti vyplývající z listinných důkazů neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci.

8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku.

9. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu, k jejímuž uzavření došlo adhezním způsobem. Žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit, když je bezvýznamné, že měl návrh fakticky vzejít od žalované. V tomto směru se jedná o pouhou účelovou konstrukci, neboť z obsahu návrhu je zcela zřejmé, že jde o předtištěnou formu návrhu zpracovaného žalobkyní, byť vyplněnou žalovaným prostřednictvím zprostředkovatele. Ve skutečnosti se tedy jedná o předem stanovené podmínky poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně. Jedinou možností, jak reálně ovlivnit obsah smlouvy je v takovém případě pouze její neuzavření. To však soud nepovažuje za možnost ve smyslu § 1798 odstavce 1 občanského zákoníku. Neméně podstatný je i fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezhraniční. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle konstantní judikatury je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům, považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejnižším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nepřiměřená je zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V tomto směru je nutné poukázat na úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem, které se v únoru 2022 pohybovaly okolo 7,96 % p. a. Úrok představuje cenu za zapůjčené finanční prostředky. Pakliže za nastíněné situace žalobkyně požaduje odměnu sedmapůlkrát vyšší, než je odměna banka za poskytnutí spotřebitelského úvěru, je takové jednání nutné hodnotit jako společensky nežádoucí, které již nemůže požívat právní ochrany. Jednání žalobkyně tedy již nelze hodnotit jako krytí vyšší míry rizikovosti klientů žádajících o nebankovní úvěr. Takto stanovený zisk na straně žalobkyně nezbývá, nežli označit za nemravný. Pokud je odměna stanovena ve výši 59,76 % ročně, kdy se klient při úvěru 150 000 Kč zavazuje uhradit během 48 měsíců částku 397 104 Kč, tedy více než jednou tolik, nelze takovou odměnu považovat za adekvátní vyvažující rizikovost klientů.

10. Soud si je bezpochyby vědom oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, kdy za jiné situace by nepřiměřená výše úrokové sazby způsobila neplatnost smlouvy pouze v tomto ujednání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). V posuzovaném případě však uzavřená smlouva o úvěru obsahuje řadu dalších pro spotřebitele krajně nevýhodných ujednání, které ve svém souhrnu znamenají natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany (spotřebitele), že nelze takovému jednání poskytnout právní ochranu a je nutné smlouvu považovat za absolutně neplatnou.

11. V tomto směru lze poukázat na vznik nové jistiny při zesplatnění úvěru tvořenou dlužnou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Tato nová jistina je nadále úročena jak sjednaným smluvním úrokem s limitem dle § 122 odstavce 4 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž úrokem z prodlení. Primárně sice úročení úroků je v právních vztazích umožněno (§ 1806 občanského zákoníku), nicméně v daném případě prohlubuje nerovnováhu mezi stranami, neboť nelze odhlédnout, že vyjma úročení úroků smluvním úrokem a úrokem z prodlení je dluh utvrzen dvojí smluvní pokutou, přičemž se obě smluvní sankce do určité míry překrývají a utvrzují tak stejnou smluvní povinnost. Paralelně vedle toho při prodlení s úhradou splátek byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit i náklady v paušální výši. Zároveň bylo ujednáno zajištění dluhu skrze oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zřízení inkasa k jeho účtu. Na základě zřízeného inkasa, které však žalobkyně není dle smluvního ujednání povinna využít, jí vzniká oprávnění strhnout si finanční prostředky, pakliže nebude řádná splátka úvěru připsána na její účet nejpozději pět pracovních dní přede dnem splatnosti příslušné splátky. Tím žalobkyně fakticky zkracuje ujednanou dobu splatnosti. Takové ujednání je však pro spotřebitele matoucí, neboť pro něho není zřejmé, ke kterému dni nastává splatnost příslušné splátky úvěru. Zároveň je zcela na vůli žalobkyně, zdali práva na stržení finančních prostředků skrze zřízené inkaso využije či nikoli. Žalovaná je však i přes zřízení inkasa nadále povinna splátky úvěru řádně hradit. V případě, že však dojde k duplicitní úhradě splátky stržením částky v rámci inkasa a osobní úhradou splátky dlužníkem, má dlužník právo na vrácení přeplatku pouze, pokud o vrácení zažádá a duplicitu úhrady prokáže. Na základě uvedených skutečností je naprosto zřejmé, že smlouvou byla založena tak výrazná nerovnováha mezi smluvními stranami k tíži žalované, že nemůže požívat právní ochrany a je nutné ji považovat za absolutně neplatné právní jednání.

12. Jelikož bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, na které žalovaná uhradila částku 33 092 Kč, zavázal soud žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku 116 908 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě neplatného smluvního ujednání, které žalovaná v plné výši nevrátila. Jelikož se žalovaná nachází s úhradou dlužné částky v prodlení, má žalobkyně podle § 1970 občanského zákoníku právo též na zákonný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum], tj. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, kterou žalobkyně žalované stanovila v oznámení o zesplatnění úvěru, neboť od této doby je žalovaná ve vztahu ke shora uvedené částce v prodlení.

13. Pro úplnost lze uvést, že přiznaná částka včetně úrokového příslušenství se shoduje s částečným zpětvzetím žalobkyně, v jehož rozsahu bylo již řízení zastaveno, kdy žalobkyně ponížila žalovanou částku právě do výše bezdůvodného obohacení.

14. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru 4 %, tedy ve výši 1 368 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 52 %, když bylo žalobě vyhověno co do částky 116 908 Kč, zatímco žalovaná byla úspěšný z 48 %, neboť řízení bylo ohledně souhrnné částky 106 462,51 Kč zastaveno, když zastavení způsobila žalobkyně tím, že vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, aniž by tak učinila z důvodu chování žalované.

15. Celkové náklady řízení představují částku 34 208 Kč. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vyšel soud z ustanovení § 8 odstavce 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dle kterého činí tarifní hodnota v dané věci 223 370 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu představuje odměna za jeden úkon právní služby z dané tarifní hodnoty částku 9 220 Kč. Právní zástupce žalobkyně v dané věci provedl dva úkony právní služby, a to podle § 11 odstavce 1 písmene a) advokátního tarifu převzetí a přípravu zastoupení, podle § 11 odstavce 1 písmene d) advokátního tarifu návrh ve věci. Odměna právního zástupce žalobkyně za dva úkony právní služby tedy činí 18 440 Kč. K tomu náleží odpovídající počet náhrad za hotové výdaje v režijní výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odstavce 1, odstavce 4 advokátního tarifu, tj. při dvou právních úkonech v celkové výši 600 Kč. Podle § 14a odstavce 1 advokátního tarifu náleží žalobkyni rovněž 21 % daň z přidané hodnoty z částky 19 040 Kč, tj. částka 3 999 Kč Celkem tedy odměna a hotové výdaje právního zástupce žalobkyně činí 23 039 Kč Náklady soudního řízení tedy představují s přičtením zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 169 Kč částku 34 208 Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci náleží žalobkyni k rukám jejího právní zástupkyně částka 1 368 Kč představující 4 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně) z celkových nákladů řízení.