10 C 138/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného Horákem sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 51 909,76 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 51 909,76 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 51 909,76 Kč od datum do zaplacení, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13 940 Kč, a to k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit mu částku 51 909,76 Kč s příslušenstvím. Tato částka odpovídá dosud nezaplacené části závěrečné faktury, která byla vystavena na základě uzavřené smlouvy o díle, týkající se vodoinstalační práce v rodinném domě ve Staňkově.

2. V odporu proti ve věci (vyšší soudní úřednicí) vydanému platebnímu rozkazu se žalovaný k věci vyjádřil tak, že nárok žalobce v plném rozsahu neuznává. Smlouva o díle byla podle žalovaného uzavřena akceptací nabídky žalobce v celkové výši 251 494 Kč, přičemž v této částce byly zahrnuty veškeré práce a materiál související s realizací dané zakázky. Tato skutečnost pak byla stvrzena e-mailem žalobce s ujištěním, že se jedná o cenu konečnou. Žalovaný uhradil žalobci na základě dvou vystavených faktur celkem částku 249 664,64 Kč, posléze však byla – podle žalovaného neodůvodněně – vystavena ještě jedna faktura na částku 58 909,76 Kč, z níž žalovaný nejprve uhradil částku 1 829,36 Kč (aby byla naplněna původní dohoda), a poté ještě nad rámec a toliko z dobré vůle uhradil částku 5 170,64 Kč. Žalovaný proto navrhl žalobu zamítnout.

3. Soud v dané věci (na základě podaného odporu) nařídil dne datum jednání na datum, přičemž toto předvolání bylo právnímu zástupci žalobce (spolu s odporem žalovaného) doručeno do datové schránky dne datum.

4. Žalující strana se k nařízenému jednání (bez omluvy) nedostavila, soud tak jednal v její nepřítomnosti, a to se všemi procesními důsledky, jež jsou s (neomluvenou) absencí procesní strany spojeny (viz níže).

5. Na základě stranami předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

6. Žalovaný oslovil žalobce ohledně realizace prací, které byly následně žalobcem naceněny částkou 251 494 Kč, jak vyplynulo z e-mailové korespondence mezi účastníky řízení (srov. č. l. 16-17).

7. Žalobce vystavil žalovanému celkem tři faktury (viz č. l. 18-19) znějící na částky 120 000 Kč (faktura č. hodnota ze dne datum), 129 664,64 Kč (faktura č. hodnota ze dne datum) a 58 909,76 Kč (faktura č. hodnota ze dne datum). První dvě faktury žalovaný zjevně řádně proplatil, v případě faktury ze dne datum však žalovaný zaplatil toliko částku 7 000 Kč, žalobce proto dne datum vyzval žalovaného k doplacení částky 51 909,76 Kč.

8. Na základě provedeného dokazování tak bylo namístě přijmout následující skutková zjištění: žalovaný u žalobce poptal realizaci kotelny ve název města, přičemž celkové náklady (včetně práce a cesty) strany dohodly na částku 251 494 Kč (resp. na částku 251 504 Kč, sečteme-li veškeré žalobcem uváděné dílčí položky). Po provedení dohodnutých prací nicméně žalobce vyfakturoval žalovanému celkem částku 308 574,40 Kč, žalovaný ale uhradil žalobci pouze částku 256 664,64 Kč.

9. Jde-li o právní hodnocení daného skutkového stavu, soud na tomto místě konstatuje, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o díle ve smyslu ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku. Jelikož soud dospěl k závěru, že cena díla (ve smyslu § 2586 odst. 2 občanského zákoníku) byla mezi účastníky platně ujednána, přičemž byla zjevně a transparentně stanovena částkou 251 494 Kč (resp. 251 504 Kč), pakliže v lednu 2025 žalobce žalovaného v e-mailové korespondenci ujistil, že v takto stanovené ceně je zahrnuto vše pro provedení daného díla, zabýval se soud otázkou, zda žalobce – byla-li cena díla stanovena odhadem – měl právo požadovat po žalovaném částku převyšující takto stanovenou cenu.

10. Podle ustanovení § 2612 odst. 1 občanského zákoníku platí, že zjistí-li zhotovitel po uzavření smlouvy, že cenu určenou odhadem bude třeba podstatně překročit, oznámí to objednateli bez zbytečného odkladu s odůvodněným určením nové ceny; neučiní-li to bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.

11. Komentářová literatura přitom za podstatné překročení ceny určené odhadem považuje překročení ceny přinejmenším o více než 10 % (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 39/88, publikované pod č. 12/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu).

12. V posuzované věci žalobce – podle obsahu spisu – toliko až fakturou ze dne datum (bez bližšího odůvodnění) vyzval žalobce k zaplacení vyšší než ujednané ceny, přičemž toto zvýšení představuje více než 20 % původně ujednané ceny, jde tak podle soudu o zvýšení podstatné.

13. Současně platí, že podle obsahu spisu žalobce bez zbytečného odkladu poté, co potřebu zvýšení ceny zjistil, anebo zjistit měl a mohl, žalovanému tuto skutečnost neoznámil, právo požadovat po žalovaném zaplacení navýšené ceny mu tak podle zákona nevzniklo (viz výše).

14. Žalobce přitom netvrdil a ani z provedeného dokazování nevyplynulo, že by ohledně ceny díla došlo mezi účastníky řízení případně k jiné dohodě, soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na zaplacení žalované částky není důvodný, pročež žalobu v plném rozsahu zamítl.

15. Pro úplnost soud uvádí, že v případě, že by se žalující strana dostavila na nařízené soudní jednání, byla by před případným zamítnutím žaloby při jednání podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) poučena, že dosud předložená tvrzení a označené důkazy nemohou (v konfrontaci s tvrzeními a žalovanou stranou předloženými důkazy) vést k procesnímu úspěchu žalobce. Jelikož se však žalující strana na jednání bez omluvy nedostavila, bylo jí toto procesní dobrodiní odepřeno.

16. Toliko nad rozhodný rámec – v návaznosti na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci – podepsaný soud dodává, že jsou-li shora přijaté závěry soudu korektní, pak by ani případné poučení žalující strany nemohlo přinést její úspěch ve věci, neboť žalobou uplatnila právo, které jí ze shora uvedených důvodů nikdy nevzniklo.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 13 940 Kč. Tyto náklady sestávají z odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalovaného. Při stanovení sazby za jeden úkon právní služby vyšel soud podle ustanovení § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve spojení s ustanovením § 7 bodu 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty sporu ve výši 51 909,76 Kč, a proto dospěl k částce 3 180 Kč za jeden úkon právní služby. Právní zástupce žalovaného ve věci učinil celkem tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, odůvodněný odpor proti platebnímu rozkazu a zastoupení u jednání). Za každý úkon právní služby mu přitom náleží rovněž paušální náhrada hotových výdajů ve smyslu ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč. Dále právnímu zástupci náleží náhrada prokázaných cestovních výloh ve výši 331 Kč, a to za cestu k soudnímu jednání ze název města do Domažlic a zpět (42 km) učiněnou dne datum (34,10 Kč za litr paliva nafty podle vyhlášky č. 573/2025 Sb., při průměrné spotřebě 5,80 l/100 km a 5,90 Kč/km za amortizaci vozidla podle vyhlášky č. 573/2025 Sb.) a náhrada za promeškaný čas v celkové výši 300 Kč. Protože je právní zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu přiznána též náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 521 Kč, tedy částka 2 419 Kč. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a povinnost hradit náhradu nákladů k rukám právního zástupce žalovaného pak z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalobce povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.