10 C 23/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 98 653 Kč s příslušenstvím

I. Řízení ohledně částky 8 290 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 290 Kč ode dne [datum] do zaplacení, ohledně částky ve výši 912,17 Kč a ohledně úroku ve výši 45,09 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum], se zastavuje.

II. Žaloba ohledně částky ve výši 19 408 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 725 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 408 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, dále částky ve výši 8 726,03 Kč, úroku ve výši 24,81 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum] a úrok ve výši 15 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 200 196 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 61 317 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 317 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 245 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 89 015 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, částku 9 638,20 Kč, úrok ve výši 69,9 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum] ve výši 3 343,20 Kč, a dále úrok ve výši 15 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 200 196 Kč. Dle tvrzení strany žalující vznikl žalobkyni nárok na úhradu shora uvedených částek, včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalovaného splatit řádně a včas poskytnutý úvěr, k čemuž se zavázal uzavřenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Následně žalobkyně svým podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to ohledně požadované částky 89 015 Kč spolu s příslušenstvím v rozsahu 8 290 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 290 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně částky 9 638,20 Kč vzala žalobu zpět co do částky 912,17 Kč a ohledně úroku, jenž požadovala ve výši 69,9 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum], vzala svůj návrh zpět v rozsahu úroku ve výši 45,09 % ročně z částky 76 766,59 Kč od [datum] do [datum] a tento dále požadovala přiznat ve výši 24,81 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 15 % ročně z částky 74 766,59 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 200 196 Kč.

3. Žalovaný se k podané žalobě ani k částečnému zpětvzetí žaloby nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Žalobkyně je na základě povolení ČNB oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry, jak vyplývá z úplného výpisu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky doručením oznámení o schválení úvěru žalovanému, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], shodně jako z předsmluvního formuláře vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 78 000 Kč na jím uvedený bankovní účet. Oproti tomu se žalovaný zavázal úvěr uhradit v celkové výši 166 830 Kč v 30 pravidelných měsíčních splátkách po 5 561 Kč splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro celou dobu splácení úvěru byla stanovena pevná nominální úroková sazba ve výši 69,90 % ročně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž před tímto následkem byla žalobkyně povinna žalovaného vyzvat k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Splatnost nové jistiny byla stanovena ke dni zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů byla ujednána povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, a to do doby zesplatnění úvěru. Výše takto sjednané smluvní pokuty byla limitována maximální částkou 2 999 Kč za rok. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat v případě prodlení žalovaného účelně vynaložené náklady, jenž u každé splátky po splatnosti 15 dní činí paušální částku 200 Kč, a to do doby zesplatnění úvěru. V neposlední řadě pro případ prodlení s úhradou nové dlužné jistiny byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Součástí oznámení o schválení úvěru je tabulka, z níž vyplývá, jaká částka ze splátky 5 561 Kč připadá na jistinu a jaká na smluvní úrok. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Totožnost žalovaného byla ověřena kopií jeho občanského průkazu. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaný na úvěr uhradil tři splátky, tj. celkem částku 16 683 Kč Dohodou o konsolidaci ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo účastníky sjednáno, že z celkové částky 78 000 Kč bude žalovanému na bankovní účet vyplacena pouze částka 19 066 Kč, přičemž částka 58 934 Kč bude uhrazena žalobkyni na úhradu dluhu žalovaného vůči žalobkyni z jiné smlouvy o úvěru. S tím koresponduje i doklad o vyplacení úvěru. Z oznámení o ukončení spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a z oznámení o ukončení pojištění schopnosti splácet úvěr z téhož dne je patrné, že spotřebitelských úvěr [číslo] byl žalovaným žalobkyni splacen v plné výši včetně příslušenství, přičemž úhrada spotřebitelského úvěru vyplývá i z karty klienta vztahující se ke smlouvě o úvěru [číslo]. K úhradě dlužné částky ze smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala žalobkyně žalovaného skrze dvě výzvy, a to ze dne [datum] a ze dne [datum], v nichž žalovaného upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne [datum] dále žalobkyně žalovanému oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 89 015 Kč. Předžalobní upomínkou a dokladem o jejím odeslání žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby.

5. Z databáze časových řad ARAD České národní banky pro období březen 2022 vyplývají úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem, a to ve výši 8,20 % ročně a při fixaci úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně ve výši 4,80 % ročně. Úroková sazby úvěrů z kreditních karet pro domácnosti činila v témže období 23,68 % ročně.

6. Při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela žalobkyně z hodnocení klienta, v němž jsou zachyceny údaje sdělené žalobkyni žalovaným, a to o jeho příjmech, výdajích a osobních poměrech (příjem ze zaměstnání 27 312 Kč, výdaje včetně splátky žalobkyni 13 822 Kč, žalovaný je zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti [právnická osoba], je ženatý, s manželkou nesdílí společnou domácnost, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání s maturitou). Z přehledu transakcí z internetového bankovnictví k účtu č. [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovaným ve smlouvě o úvěru k výplatě finančních prostředků, je zřejmý příjem ze zaměstnání za období listopad 2021 až březen 2022 v průměrné výši 26 764 Kč. Ke dni [datum] činil zůstatek na bankovním účtu 7 664,87 Kč. Na poplatcích k danému bankovnímu účtu žalovaný uhradil za období od [datum] do [datum] celkem 750 Kč a úrok ve výši 0,50 Kč za nepovolené přečerpání, kdy úroková sazba činila 29 % ročně. Žalobkyně též provedla lustrum žalovaného v registru NRKI a SOLUS.

7. Na shora uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů soud odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

8. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku.

9. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu, k jejímuž uzavření došlo adhezním způsobem. Žalovaný tedy neměl reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit, když je bezvýznamné, že měl návrh fakticky vzejít od žalovaného. V tomto směru se jedná o pouhou účelovou konstrukci, neboť z obsahu návrhu je zcela zřejmé, že jde o předtištěnou formu návrhu zpracovaného žalobkyní, byť vyplněnou žalovaným prostřednictvím zprostředkovatele. Ve skutečnosti se tedy jedná o předem stanovené podmínky poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně. Jedinou možností, jak reálně ovlivnit obsah smlouvy je v takovém případě pouze její neuzavření. To však soud nepovažuje za možnost ve smyslu § 1798 odstavce 1 občanského zákoníku. Neméně podstatný je i fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezhraniční. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle konstantní judikatury je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům, považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejnižším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nepřiměřená je zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005). V tomto směru je nutné poukázat na úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami domácnostem, které se v prvním pololetí roku 2022 pohybovaly okolo 8,20 % p. a. Při fixaci úrokové sazby nad 1 rok do 5 let včetně činila úroková sazba 4,80 % p. a. Úrok představuje cenu za zapůjčené finanční prostředky. Pakliže za nastíněné situace žalobkyně požaduje odměnu osmapůlkrát vyšší, než je odměna banka za poskytnutí spotřebitelského úvěru bez fixace, je takové jednání nutné hodnotit jako společensky nežádoucí, které již nemůže požívat právní ochrany. Byť se v případě uzavřené úvěrové smlouvy nejednalo o úvěr z kreditní karty, lze přesto pro dokreslení situace poukázat právě na úrokové sazby úvěrů z kreditních karet, které jsou na trhu jedněmi z nejdražších úvěrů poskytovaných na bankovních trzích. Sjednaný úrok posuzované úvěrové smlouvy totiž úrok z kreditních karet poskytovaný bankami v první polovině roku 2022 převyšuje téměř třikrát, neboť tento úrok se pohyboval okolo 23,68 % ročně. Jednání žalobkyně tedy již nelze hodnotit jako krytí vyšší míry rizikovosti klientů žádajících o nebankovní úvěr, když je přitom nerozhodné, že žalobkyně po částečném zpětvzetí návrhu požaduje úrok ve výši 24,81 % ročně, neboť smlouvou byl ujednán úrok ve výši 69,90 %. Takto stanovený zisk na straně žalobkyně nezbývá, nežli označit za nemravný. Pokud je odměna stanovena ve výši 69,90 % ročně, kdy se klient při úvěru 78 000 Kč zavazuje uhradit během 30 měsíců částku 166 830 Kč, tedy více než jednou tolik, nelze takovou odměnu považovat za adekvátní vyvažující rizikovost klientů.

10. Soud si je bezpochyby vědom oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, kdy za jiné situace by nepřiměřená výše úrokové sazby způsobila neplatnost smlouvy pouze v tomto ujednání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). V posuzovaném případě však uzavřená smlouva o úvěru obsahuje řadu dalších pro spotřebitele krajně nevýhodných ujednání, které ve svém souhrnu znamenají natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany (spotřebitele), že nelze takovému jednání poskytnout právní ochranu a je nutné smlouvu považovat za absolutně neplatnou.

11. V tomto směru lze poukázat na vznik nové jistiny při zesplatnění úvěru tvořenou dlužnou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Tato nová jistina je nadále úročena jak sjednaným smluvním úrokem s limitem dle § 122 odstavce 4 zákona o spotřebitelském úvěru a rovněž úrokem z prodlení. Primárně sice úročení úroků je v právních vztazích umožněno (§ 1806 občanského zákoníku), nicméně v daném případě prohlubuje nerovnováhu mezi stranami, neboť nelze odhlédnout, že vyjma úročení úroků smluvním úrokem a úrokem z prodlení je dluh utvrzen dvojí smluvní pokutou, přičemž se obě smluvní sankce do určité míry překrývají a utvrzují tak stejnou smluvní povinnost. Paralelně vedle toho při prodlení s úhradou splátek byl žalovaný povinen žalobkyni uhradit i náklady v paušální výši. Zároveň bylo ujednáno zajištění dluhu skrze oprávnění žalobkyně požadovat po žalovaném zřízení inkasa k jeho účtu. Na základě zřízeného inkasa, které však žalobkyně není dle smluvního ujednání povinna využít, jí vzniká oprávnění strhnout si finanční prostředky, pakliže nebude řádná splátka úvěru připsána na její účet nejpozději pět pracovních dní přede dnem splatnosti příslušné splátky. Tím žalobkyně fakticky zkracuje ujednanou dobu splatnosti. Takové ujednání je však pro spotřebitele matoucí, neboť pro něho není zřejmé, ke kterému dni nastává splatnost příslušné splátky úvěru. Zároveň je zcela na vůli žalobkyně, zdali práva na stržení finančních prostředků skrze zřízené inkaso využije či nikoli. Žalovaný je však i přes zřízení inkasa nadále povinen splátky úvěru řádně hradit. V případě, že však dojde k duplicitní úhradě splátky stržením částky v rámci inkasa a osobní úhradou splátky dlužníkem, má dlužník právo na vrácení přeplatku pouze, pokud o vrácení zažádá a duplicitu úhrady prokáže. Na základě uvedených skutečností je naprosto zřejmé, že smlouvou byla založena tak výrazná nerovnováha mezi smluvními stranami k tíži žalovaného, že nemůže požívat právní ochrany a je nutné ji považovat za absolutně neplatné právní jednání.

12. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 61 317 Kč odpovídající rozdílu mezi půjčenými finančními prostředky a částkou, kterou žalovaný na dluh již uhradil, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť žalobkyně poskytla žalovanému částku 78 000 Kč na základě neplatného smluvního ujednání, na kterou bylo již žalovaným uhrazeno 16 683 Kč. Tuto dlužnou částku přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty, kterou žalobkyně žalovanému stanovila v oznámení o zesplatnění úvěru, tj. od [datum] do zaplacení, neboť od této doby je žalovaný ve vztahu k částce 61 317 Kč v prodlení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl, když přitom reflektoval částečné zpětvzetí žaloby, z důvodu kterého podle § 96 odstavce 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

13. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru 24 %, tedy ve výši 8 245 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 62 %, když bylo žalobě vyhověno co do částky 61 317 Kč, zatímco žalovaný byl úspěšný z 38 %, neboť žaloba byla v souhrnné částce 28 134,03 Kč zamítnuta a v rozsahu 9 202,17 Kč bylo řízení zastaveno, když zastavení způsobila žalobkyně tím, že vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, aniž by tak učinila z důvodu chování žalovaného.

14. Celkové náklady řízení představují částku 34 355 Kč. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vyšel soud z ustanovení § 8 odstavce 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dle kterého činí tarifní hodnota v dané věci 98 653 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu představuje odměna za jeden úkon právní služby z dané tarifní hodnoty částku 5 060 Kč. Právní zástupce žalobkyně v dané věci provedl čtyři úkony právní služby, a to podle § 11 odstavce 1 písmene a) advokátního tarifu převzetí a přípravu zastoupení, podle § 11 odstavce 1 písmene d) advokátního tarifu návrh ve věci a v neposlední řadě podle § 11 odstavce 1 písmene g) advokátního tarifu dva úkony spočívající v účasti na jednání před soudem, a to každé dvě započaté hodiny, přičemž jednání, jichž se právní zástupce žalobkyně zúčastnil dne [datum] a dne [datum], uvedený limit dvou hodin svým trváním nepřesáhla. Odměna právního zástupce žalobkyně za čtyři úkony právní služby tedy činí 20 240 Kč. K tomu náleží odpovídající počet náhrad za hotové výdaje v režijní výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odstavce 1, odstavce 4 advokátního tarifu, tj. při čtyřech právních úkonech v celkové výši 1 200 Kč. V neposlední řadě představují náklady řízení též náhrada cestovného a náhrada za promeškaný čas podle § 13 odstavce 1, odstavce 5, § 14 odstavce 1, odstavce 3 advokátního tarifu, strávený právním zástupcem žalobkyně na cestě na trase [obec] – [obec] a zpět (108 km, 1 hodina 48 minut dle portálu www.mapy.cz) k jednáním konaných u zdejšího soudu dne [datum] a dne [datum]. Podle doloženého technického průkazu činí průměrná spotřeba 95 oktanového benzinu 10,7 l [číslo] km. Dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad pro rok 2023 ve znění účinném do 30. 6. 2023 činí průměrná cena 95 oktanového benzinu 41,20 Kč a náhrada za 1 kilometr 5,20 Kč. Při shora uvedených hodnotách činí náhrada cestovného za jednu jízdu na uvedené trase částku 1 037,70 Kč a náhrada za promeškání času za čtyři půlhodiny (á 100 Kč) částku 400 Kč. Vzhledem k uskutečněným dvěma jízdám tedy činí celkové cestovné částku 2 075,40 Kč a náhrada za promeškaný čas částku 800 Kč. Podle § 14a odstavce 1 advokátního tarifu náleží žalobkyni rovněž 21 % daň z přidané hodnoty z částky 24 315,40 Kč, tj. částka 5 107 Kč Celkem tedy odměna a hotové výdaje právního zástupce žalobkyně činí 29 422,40 Kč Náklady soudního řízení tedy představují s přičtením zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 933 Kč po zaokrouhlení částku 34 355 Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci náleží žalobkyni k rukám jejího právního zástupce částka 8 245 Kč představující 24 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně) z celkových nákladů řízení.