10 C 29/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobce: Jméno žalobce, IČO IČO žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 156 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 156 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 156 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 203 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svého nároku po žalované dožaduje z titulu odpovědnosti žalované, jež byla zaměstnankyní žalobce od datum, kdy současně s žalobcem uzavřela dohodu o odpovědnosti za schodek na hodnotách svěřených žalované k vyúčtování, do datum, kdy byl ukončen daný pracovní poměr na základě výpovědi žalované ze dne datum. Podle inventur konaných dne datum, datum, datum, datum, datum a dne datum v prodejně žalobce v název města vniklo manko, přičemž na žalovanou připadlo manko v celkové výši 30 256 Kč; z tohoto dluhu pak žalovaná uhradila celkem částku 16 100 Kč.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum č. j. 10 C 29/2026-34 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k věci samé a aby uvedla, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byla poučena, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaná se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřila, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobcem předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno plně vyhovět.

3. Soud na základě žalobcem předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalované, jež v řízení neuplatnila žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi žalobcem jako zaměstnavatelem a žalovanou jako zaměstnankyní byla dne datum uzavřena pracovní smlouva, podle které žalovaná nastoupila téhož dnu u žalobce na pracovním pozici prodavačky na prodejně v název města, a téhož dne uzavřela žalovaná s žalobcem dohodu o hmotné odpovědnosti. Dne datum, datum, datum, datum, datum a dne datum proběhly na této provozovně žalobce inventury, při kterých bylo zjištěno manko v celkové výši 277 321 Kč, přičemž na žalovanou připadla k úhradě část v celkové výši 30 256 Kč; svůj závazek přitom žalovaná utvrdila dohodami ze dne datum, datum, datum, datum, datum a datum; z tohoto dluhu pak žalovaná zaplatila celkem částku 16 100 Kč (srov. všechny listinné důkazy osvědčující uvedené skutečnosti na č. l. 4-15).

5. Po právní stránce je tak namístě závěr, že žalovaná podle ustanovení § 250 odst. 1 zákoníku práce ve spojení s ustanovením § 252 odst. 2 zákoníku práce odpovídá žalobci – v rozsahu maximálně jednoho průměrného měsíčního výdělku, jak stanovení ustanovení § 260 odst. 2 zákoníku práce – za schodek, který byl zjištěn při provedené inventuře.

6. Žalované tak v průběhu smluvního vztahu mezi účastníky řízení vznikla povinnost nahradit žalobci škodu v celkové výši 30 256 Kč, z této částky pak uhradila pouze částku 16 100 Kč. Žalovaná tak má stále povinnost zaplatit žalobci celkem částku 14 156 Kč.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala se splněním svých povinností vůči žalobci do prodlení, přísluší žalobci i zákonný úrok z prodlení z jím požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. Žalobci se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, naopak žalovaná žádnou procesní obranu nepředložila. Prvním výrokem proto soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni v zákonem předvídané lhůtě celkem částku 14 156 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci plně úspěšný, a proto mu náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložil. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za dva úkony právní služby podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 3 400 Kč, dva režijní paušály v celkové výši 900 Kč, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 203 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.