10 C 44/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený datum bytem Adresa žalovaného pro zapl. 169 999 Kč s přísl.

I. Řízení se částečně zastavuje v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 22 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 497 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, částky ve výši 48 502 Kč a úroku ve výši 85,49 % p.a z částky 99 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 381,76 Kč, úroku ve výši 15 % p.a z částky 99 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 421 747 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 99 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

IV. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrací soudní poplatek ve výši 2 550 Kč.

V. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 121 497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 121 497 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, pohledávku ve výši 48 502 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 85,49 % ročně, a to z částky 99 000 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 381,76 Kč, úrok ve výši 15 % p.a z částky 99 000 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 421 747 Kč.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 99 000 Kč dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 85,49 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 7 322 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem neuhradil žádnou částku. V souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalovaného v celkové výši 400 Kč dle čl. 6 smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6.3 smlouvy, a to ke dni , datum, . Podle bodu 6.5 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 120 099,54 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu č. , hodnota, smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od , datum, až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné nové jistiny v celkové výši 120 099,54 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 998 Kč, náhrady nákladů dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 400 Kč, smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru kapitalizované k datu vyhotovení žaloby ve výši 48 502 Kč a úroku za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši uvedené shora, poté dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve výši 8,25 % ročně, maximálně do částky ve výši 421 747 Kč.

3. V průběhu řízení – před zahájením jednání - žalobkyně vzala žalobu částečně zpět podáním ze dne , datum, .

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. K rozhodnutí zbýval předmět řízení pro částku ve výši 99 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 000 Kč od , datum, do zaplacení.

8. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den , datum, , ke kterému se bez včasné omluvy žalovaný nedostavil. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně, která se z jednání omluvila.

9. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti.

10. Ze smlouvy o úvěru, že dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 99 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaný v souvislosti s poskytnutím této částky zavázal uhradit, byla 351 456 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 7 322 Kč, a to vždy k 6. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 85,49 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.

11. Z listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila, že žalovaný má příjem 41 000 Kč a výdaje (bydlení, splátky, doprava) ve výši cca 25 000 Kč.

12. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalovanému byl schválen úvěr v požadované výši s tím, že součástí byl splátkový kalendář.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalovaného byla poukázána částka ve výši 99 000 Kč.

14. Soud rovněž k důkazu provedl kartu klienta, ze které vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěru neuhradil nic.

15. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek.

16. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“).

17. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

18. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

19. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

20. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

21. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

26. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák.

27. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 85,49 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala na hranici 7 % ročně; potom sjednaná úroková sazba absolutně vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje desetinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

28. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 obč. zák. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

29. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a nepřiměřených smluvních pokut.

30. Na tomto závětu nemění nic ani skutečnost, že žalobkyně omezila sama předmět řízení. Soud nemůže přihlížet k tomu, že věřitel v průběhu řízení požaduje úrok nižší či se vzdává smluvní pokuty, když podstatné je to, co bylo sjednáno, neboť rozhodným okamžikem pro posouzení platnosti právního jednání je okamžik jeho učinění.

31. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 99 000 Kč, která nebyla žalobkyni navrácena.

32. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 99 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

33. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 15 dnů, jak je uvedeno ve výzvě, která skončila , datum, a od , datum, je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

34. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to ohledně požadovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 99 000 Kč od , datum, do zaplacení.

35. O vrácení soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzhledem k tomu, že řízení bylo částečně zastaveno před prvním jednáním. Žalobkyně zaplatila na soudním poplatku částku 8 500 Kč, žaloba byla vzata zpět co do částky 70 999 Kč. Po částečném zpětvzetí žaloby snížený soudní poplatek za jistinu ve výši 99 000 Kč činí 4 950 Kč. Rozdíl poplatků činí 3 550 Kč. Z důvodu částečného zpětvzetí žaloby proto soud žalobkyni vrací přeplatek na soudním poplatku ve výši 2 550 Kč, tj. odpovídající část přeplacenému poplatku ve výši 3 550 Kč (8 500 Kč – 4 950 Kč) snížený o 20 % Kč, minimálně 1 000 Kč.

36. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř.. Soud vyhodnotil, že je na místě postupovat v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ze dne 3. 12. 2015) a Ústavního soudu (nález Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. srpna 2010) a zohlednit při rozhodování o nákladech řízení rovněž příslušenství pohledávky. K příslušenství jistiny pohledávky je třeba přihlížet zejména v situaci, kdy tvoří významnou část či dokonce většinu uplatněných nároků, tak, aby i rozhodnutí o nákladech odráželo reálný ekonomický výsledek řízení. S přihlédnutím k požadované jistině ve výši 71 000 Kč (na které žalobkyně netrvala) a úrokům (ke dni vyhlášení rozhodnutí více než 90 000 Kč), dospěl soud k závěru, že úspěšnější je žalovaný, kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.