10 C 56/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Petrou Goeslovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zapl. 102 824,56 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 46 595 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se do částky 56 229,56 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, soudu doručenou dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši 80 184 Kč spolu s příslušenstvím a částku ve výši 22 640,56 Kč. Dále požadovala žalobkyně náhradu nákladů řízení. K žalobě žalobkyně uvedla, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky vůči žalobkyni řádně a včas, a proto se žalobkyně domáhá úhrady shora uvedeného včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalovaného splatit řádně a včas poskytnutý úvěr.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, k žalobě se nijak nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování při jednání má soud za prokázané, že dne datum došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. hodnota ke smlouvě o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 70 000 Kč, a na jejímž základě se žalovaný zavázal uhradit celkovou částku ve výši 224 688 Kč v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 4 681 Kč, a to vždy k 17. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 76,04 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy když obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.

4. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala a zjišťovala finanční situaci žalovaného, což vyplývá z listiny označené jako hodnocení klienta a z výpisu ze záznamů z registru SOLUS a z výpisu z nebankovních registrů klientských informací.

5. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že dne datum byla žalovanému vyplacena částka ve výši 70 000 Kč.

6. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný na svůj závazek uhradil částku ve výši 26 405 Kč.

7. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek. Žalovanému byla řádně doručena i předžalobyní výzva.

8. Soud v dané věci pak dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“).

9. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

10. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

11. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

12. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

13. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

16. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák.

19. V dané věci je nutno uvést, že žalobkyně - podnikatel je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalovanému – spotřebiteli. Uzavřená smlouva o úvěru je formulářového typu, kdy žalovaný neměl možnost obsah smlouvy jakkoliv ovlivnit. Podmínky smlouvy byly předem dány. Nelze opominout fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěru jako nebankovní instituce. Je obecně známo, že na tyto společnosti se pak obvykle obracejí lidé v nouzi či jinak těžké životní situaci, jež by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se pak jedná o rizikové dlužníky s omezenou popřípadě nulovou likviditou. Nebankovní instituce pak toto zvýšené riziko kompenzují zvýšenou odměnou za zapůjčení finančních prostředků v podobě úroků, popř. poplatků, za něž se úroky skrývají. Kompenzace rizikovosti však nemůže být neomezená.

20. Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 9 % ročně, tedy úrok je více než 7 násobný.

21. Důvodem pro neplatnost dané smlouvy o úvěru soud považuje i další ustanovení smlouvy, zejména pak čl. 6, kde jsou vymezeny důsledky vyplývající z prodlení klienta. Ačkoliv je ujednání čl. 6 od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to i s ohledem na ustanovení § 1802 obč. zák. , které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly ujednány) a ačkoliv je smlouva dle ust. § 2395 obč. zák. smlouvou úplatnou, soud shledal neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatných ujednání o výši smluvních sankcí, smluvních pokut a ujednání o nové jistině uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti nepřiměřených úroků a smluvních pokut.

22. Soud musí smlouvu posuzovat v celém kontextu, kdy součástí smluvních ujednání jsou další sankce, které s přihlédnutím ke sjednanému úroku, činí smlouvu absolutně neplatnou.

23. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal od žalobkyně částku ve výši 70 000 Kč. Na tento závazek uhradil pouze 23 405 Kč, což vyplývá z žalobních tvrzení a karty klienta. Po žalovaném je tady třeba požadovat částku ve výši 46 595 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 obč. zák., a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

24. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne datum, potom se považuje za doručenou dne datum. Od této doby byl žalovaný povinen plnit okamžitě. Žalovaný je tak od od datum v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Soudu tak přiznal úroky z prodlení od tohoto data ve stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

25. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, ani požadované smluvní a zákonné úroky z prodlení od data a z částek požadovaných v žalobě ani požadovanou smluvní pokutu. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Poměr úspěchu soud posuzoval i s ohledem na přiznané a zamítnuté příslušenství žalobního nároku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Rozsudek odůvodněn, dáno poučení o opravném prostředku, o možnosti podat návrh na soudní výkon rozhodnutí, případně exekuční návrh.