10 C 65/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Ševčíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 143 485 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba ohledně částky 23 485 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 485 Kč od [datum] do zaplacení, ohledně částky 40 000 Kč a ohledně úroku ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 228 470 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 941 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost uhradit jí částku ve výši 143 485 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 103 485 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 102,29 % ročně z částky 80 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 228 470 Kč. Dle tvrzení strany žalující vznikl žalobkyni nárok na úhradu shora uvedených částek, včetně příslušenství z titulu porušení povinností žalované splatit řádně a včas poskytnutý úvěr, k čemuž se zavázala uzavřenou smlouvou o úvěru [číslo] ze dne [datum].

2. Ačkoliv žalovaná projevila vůli se ústního jednání zúčastnit, k nařízenému jednání se bez předchozí omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, která se k podané žalobě blíže nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně je na základě povolení ČNB oprávněna poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry, jak vyplývá z úplného výpisu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] předsmluvního formuláře soud zjistil, že jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 80 000 Kč na jí uvedený bankovní účet. Oproti tomu se žalovaná zavázala úvěr uhradit v celkové výši 190 392 Kč v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 9 040 Kč splatných vždy do každého 17. dne příslušného kalendářního měsíce. Pro celou dobu splácení úvěru byla stanovena pevná nominální úroková sazba ve výši 102,29 % ročně. Součástí měsíční splátky byla i úhrada sjednaného pojištění, která činila částku 1 107 Kč měsíčně. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dní bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru, přičemž před tímto následkem byla žalobkyně povinna žalovanou vyzvat k úhradě dlužné splátky a poskytnout jí k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Zesplatněním se pak celá nesplacená jistina úvěru a dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru, která byla nadále úročena smluvním úrokem až do úplné úhrady nové jistiny. Splatnost nové jistiny byla stanovena ke dni zesplatnění úvěru. Pro případ prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů byla ujednána povinnost žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, a to do doby zesplatnění úvěru. Výše takto sjednané smluvní pokuty byla limitována maximální částkou 2 999 Kč za rok. Vedle toho bylo ujednáno právo žalobkyně požadovat v případě prodlení žalované účelně vynaložené náklady, jenž u každé splátky po splatnosti 15 dní činí paušální částku 200 Kč, a to do doby zesplatnění úvěru. V neposlední řadě pro případ prodlení s úhradou nové dlužné jistiny byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do úplného zaplacení. Součástí oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] je splátkový kalendář, z něhož vyplývá, jaká částka ze splátky 9 040 Kč připadá na jistinu, jaká na smluvní úrok, a dále je z něho patrná anuitní měsíční splátka pojištění ve výši 1 170 Kč. Přistoupení žalované ke skupinovému pojištění schopnosti splácet úvěr je patrné i z informačního dokumentu o pojistném produktu, přílohy [číslo] k úvěrové smlouvě a přihlášky do pojištění. Totožnost žalované byla ověřena z předloženého občanského průkazu, jak vyplývá z jeho předložené fotokopie, kdy s pořízením kopie žalovaná souhlasila. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že z účtu vedeného u [právnická osoba] č. účtu [bankovní účet] byla ve prospěch účtu [číslo] [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu žalované, který uvedla v úvěrové smlouvě, připsána částka 80 000 Kč.

4. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] vyplývá, že žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. Byly jí zaslány celkem tři upomínky. Posledními dvěma upomínkami ze dne [datum] a ze dne [datum] byla žalovaná zároveň upozorněna na možnost zesplatnění úvěru. O zesplatnění úvěru byla informována dopisem ze dne [datum] a byla zároveň vyzvána k úhradě celé dlužné částky ve výši 103 485 Kč ve lhůtě 10 dní ode dne odeslání oznámení. Naposledy byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž odeslání je prokázáno podacím archem z téhož dne.

5. Při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet vycházela žalobkyně z hodnocení klienta, v němž jsou zachyceny údaje sdělené žalovanou, a to o jejích příjmech, výdajích a osobních poměrech. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí sama v obecní nemovitosti. Její jediným zdrojem příjmů je mzda ve výši 18 500 Kč měsíčně. Žalovaná je zaměstnána ve [právnická osoba] s. r. o., na dobu neurčitou, což koresponduje i s vystaveným potvrzením o příjmu ze dne [datum]. Celkové výdaje dle hodnocení klienta činí 4 410 Kč a představují náklady ve výši životního minima ve výši 3 410 Kč a dále náklady související s bydlením ve výši 1 000 Kč. Jako disponibilní zhodnotila žalobkyně částku 13 090 Kč. Z prohlášení klienta je zjevné, že žalovaná prohlásila vyjma jiného, že se nenachází v úpadku ani ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podaný insolvenční návrh v posledních třech letech zamítnut pro nedostatek majetku, nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí. Žalobkyně schopnost žalované ověřila i v registru SOLUS a NRKI. Nulový zůstatek na bankovním účtu žalované č. [bankovní účet], jenž se shoduje s číslem účtu uvedeným žalovanou ve smlouvě o úvěru k výplatě finančních prostředků, je zřejmý příjem z fotokopie Smart Bankingu.

6. Na shora uvedené skutečnosti vyplývající z provedených důkazů soud odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.

7. Při právním hodnocení soud uzavřel, že účastníci měli vůli uzavřít mezi sebou smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na níž by se aplikovala smluvní ujednání, a dále i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Soud však uzavřenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 a § 588 občanského zákoníku.

8. Pro bližší odůvodnění lze uvést, že žalobkyně (podnikatel) je v daném právním vztahu v silnějším postavení oproti žalované (spotřebiteli). O tom svědčí i skutečnost, že se jedná o smlouvu formulářového typu. Žalovaná tedy neměla reálnou možnost obsah smlouvy jakkoli ovlivnit, když je bezvýznamné, že měl návrh fakticky vzejít od žalované. V tomto směru se jedná o pouhou účelovou konstrukci, neboť z obsahu návrhu je zcela zřejmé, že jde o předtištěnou formu návrhu zpracovaného žalobkyní. Ve skutečnosti se tedy jedná o předem stanovené podmínky poskytnutí finančních prostředků ze strany žalobkyně. Jedinou možností, jak reálně ovlivnit obsah smlouvy je v takovém případě pouze její neuzavření. To však soud nepovažuje za možnost ve smyslu § 1798 odstavce 1 občanského zákoníku. Neméně podstatný je i fakt, že žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry jako nebankovní instituce. Je obecně známé, že na tyto společnosti se obracejí lidé obvykle v nouzi či v jinak neutěšené životní situaci, kteří by na běžné bankovní úvěry nedosáhli. Zpravidla se tedy jedná o rizikové dlužníky, jejichž likvidita je velmi omezená, případně nulová. Takto zvýšená míra rizikovosti je nebankovními společnostmi kompenzována zvýšenou odměnou za půjčení finančních prostředků v podobě úrokové sazby. Vyrovnávání zvýšené rizikovosti takových úvěrů však nemůže být bezhraniční. Právní ochrany může požívat pouze takové stanovení odměny, které bude mimo jiné odpovídat dobrým mravům. Dle konstantní judikatury je nutné za nepřiměřenou, a tedy odporujícím dobrým mravům, považovat takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejnižším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěru nebo půjček. Nepřiměřená je zpravidla pouze taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Pakliže za shora nastíněné situace žalobkyně půjčila žalované finanční prostředky s roční úrokovou sazbou 102,29 %, nezbývá než takto stanovený zisk označit za nemravný, aniž by soud blíže zkoumal výši sazeb úroků za poskytnutí bankovních úvěrů v daném místě a čase. Úrok je cenou za zapůjčené finanční prostředky. Pokud je stanovena ve výši 102,29 % ročně, kdy při úvěru 80 000 Kč se klient zavazuje uhradit pouze s přičtením úroku částku 163 824 Kč během dvou let splatnosti, tedy jednou tolik, nelze takovou odměnu považovat za adekvátní vyvažující rizikovost klientů. Jedná se o společensky nežádoucí jednání žalobkyně, které nemůže požívat právní ochrany.

9. Soud si je bezpochyby vědom oddělitelnosti ujednání o úrocích od ostatních ujednání úvěrové smlouvy, kdy za jiné situace by nepřiměřená výše úrokové sazby způsobila neplatnost smlouvy pouze v tomto ujednání (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 5. 2011 sp. zn. 32 Cdo 3516/2009). V posuzovaném případě však uzavřená smlouva o úvěru obsahuje řadu dalších pro spotřebitele krajně nevýhodných ujednání, které ve svém souhrnu znamenají natolik velkou nerovnováhu v právech a povinnostech účastníků v neprospěch slabší strany (spotřebitele), že nelze takovému jednání poskytnout právní ochranu a je nutné smlouvu považovat za absolutně neplatnou i podle § 1813 odstavce 1 občanského zákoníku.

10. V tomto směru lze poukázat na vznik nové jistiny při zesplatnění úvěru tvořenou dlužnou jistinou a dosud nesplacenými úroky. Tato nová jistina je nadále úročena jak sjednaným smluvním úrokem a rovněž úrokem z prodlení. Primárně sice úročení úroků je v právních vztazích umožněno (§ 1806 občanského zákoníku), nicméně v daném případě prohlubuje nerovnováhu mezi stranami, neboť nelze odhlédnout, že vyjma úročení úroků smluvním úrokem a úrokem z prodlení je dluh utvrzen dvojí, resp. trojí smluvní pokutou, přičemž se smluvní sankce do určité míry překrývají a utvrzují tak stejnou smluvní povinnost. Paralelně vedle toho při prodlení s úhradou splátek byla žalovaná povinna žalobkyni uhradit i náklady v paušální výši. Zároveň bylo ujednáno zajištění dluhu skrze oprávnění žalobkyně požadovat po žalované zřízení inkasa k jeho účtu. Na základě zřízeného inkasa, které však žalobkyně není dle smluvního ujednání povinna využít, jí vzniká oprávnění strhnout si finanční prostředky z účtu klienta, pakliže nebude řádná splátka úvěru připsána na její účet nejpozději pět pracovních dní přede dnem splatnosti příslušné splátky. Tím žalobkyně fakticky zkracuje ujednanou dobu splatnosti. Takové ujednání je však pro spotřebitele matoucí, neboť pro něho není zřejmé, ke kterému dni nastává splatnost příslušné splátky úvěru. Zároveň je zcela na vůli žalobkyně, zdali práva na stržení finančních prostředků skrze zřízené inkaso využije či nikoli. Žalovaná je však i přes zřízení inkasa nadále povinna splátky úvěru řádně hradit. V případě, že však dojde k duplicitní úhradě splátky stržením částky v rámci inkasa a osobní úhradou splátky dlužníkem, má dlužník právo na vrácení přeplatku pouze, pokud o vrácení zažádá a duplicitu úhrady prokáže. Zároveň se zavazuje uhradit žalobkyni náklady vzniklé v souvislosti s vrácením přeplatku. Na základě uvedených skutečností je naprosto zřejmé, že smlouvou byla založena tak výrazná nerovnováha mezi smluvními stranami k tíži žalované, že nemůže požívat právní ochrany a je nutné ji považovat za absolutně neplatné právní jednání.

11. S ohledem na shora uvedené přiznal soud žalobkyni pouze právo na částku 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně žalované skutečně poskytla částku 80 000 Kč, avšak na základě neplatného smluvního ujednání, a žalovaná tuto částku dosud nevrátila ani zčásti. Dlužnou částku přiznal soud žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne [datum], neboť od této doby je žalovaná s úhradou částky v prodlení. Ve zbylém rozsahu soud žalobu zamítl.

12. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odstavce 2 o. s. ř. podle zásady úspěchu ve věci tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v poměru 12 %, tedy ve výši 2 941 Kč, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 56 %, když bylo žalobě vyhověno co do částky 80 000 Kč, zatímco žalovaná byla úspěšná ze 44 %, neboť žaloba byla v souhrnné částce 63 485 Kč zamítnuta.

13. Celkové náklady řízení ve výši 24 503 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 175 Kč podle položky 1 bodu 1 písmene b) sazebníku soudních poplatků a odměnu a hotové výdaje právní zástupkyně žalobkyně, jímž je advokátka. Při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vyšel soud z ustanovení § 8 odstavce 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), dle kterého činí tarifní hodnota v dané věci 143 485 Kč. Podle § 7 advokátního tarifu představuje odměna za jeden úkon právní služby z dané tarifní hodnoty částku 6 860 Kč. Právní zástupkyně žalobkyně v dané věci provedla dva úkony právní služby, a to podle § 11 odstavce 1 písmene a) advokátního tarifu převzetí a přípravu zastoupení, podle § 11 odstavce 1 písmene d) advokátního tarifu návrh ve věci. Odměna právní zástupkyně žalobkyně za dva úkony právní služby tedy činí 13 720 Kč. K tomu náleží odpovídající počet náhrad za hotové výdaje v režijní výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odstavce 1, odstavce 4 advokátního tarifu, tj. při dvou právních úkonech v celkové výši 600 Kč. Podle § 14a odstavce 1 advokátního tarifu náleží žalobkyni odměna a hotové výdaje zvýšené o 21 % sazbu daně z přidané hodnoty, neboť z rozhodnutí o registraci k dani z přidané hodnoty vyplývá, že její právní zástupkyně je plátcem daně. Z částky 14 320 Kč činí tedy 21 % daň z přidané hodnoty částku 3 008 Kč Celkem tedy náklady soudního řízení činí s přičtením zaplaceného soudního poplatku částku 24 503 Kč. S ohledem na poměrný úspěch ve věci náleží žalobkyni k rukám její právní zástupkyně částka 2 941 Kč představující 12 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem žalobkyně) z celkové výše nákladů řízení.