10 C 66/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 40 713 Kč s přísl.

I. Řízení se ve znění částečného zpětvzetí zastavuje co do částky 3 672,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 986 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 44,70 % ročně z částky 26 930,85 Kč od , datum, do , datum, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 366 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 366 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do částky 20 674,88 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit částku ve výši 40 713 Kč s příslušenstvím čítajícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 386 Kč od , datum, do zaplacení, úrok ve výši 73,86 % ročně z částky 26 930,85 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaný částkou 1 270,32 Kč, úrok ve výši 73,86 % ročně z částky 26 930,85 Kč za den , datum, kapitalizovaný částkou 10,31 Kč, úrok ve výši 15 % ročně z částky 26 930,85 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 94 550 Kč a dále náhradu nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobkyní (věřitelem) a žalovanou (dlužníkem) smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 28 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 73,86 % splácet v 42 měsíčních splátkách po 1 939 Kč spolu s pojištěním ve výši 63 Kč měsíčně. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradila v období od , datum, do , datum, celkem částku 11 634 Kč. V souladu se smluvním ujednáním došlo ke dni , datum, k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6.1 smlouvy ve výši 998 Kč, se kterou se ocitla v prodlení a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti prodlením žalované v celkové výši 400 Kč dle čl. 6 smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 31 862,23 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu č. , hodnota, smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od , datum, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru.

3. Žalobkyně následně po podání žaloby a před prvním jednáním ve věci písemným podáním ze dne , datum, , doplněným opravným podáním ze dne , datum, , vzala co do částky 3 672,12 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 986 Kč od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 44,70 % ročně z částky 26 930,85 Kč od , datum, do , datum, zpět. Soud proto výrokem I. rozhodnutí o tomto částečném zpětvzetí žaloby rozhodl.

4. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. Nedostavil se ani k jednání soudu, ke kterému byla řádně a včas předvolána, přičemž ani nepožádala z důležitého důvodu o odročení jednání. Proto soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů.

5. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti.

6. Dne 24, 1, 2023 došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 28 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaná v souvislosti s poskytnutím této částky zavázala uhradit, byla 78 792 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 42 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaná zavázala splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 1 939 Kč, a to vždy k 3. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 73,86 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. RPSN činila 104,77 %. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.

7. Z listiny označené jako „hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala finanční situaci žalované.

8. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalované byla poukázána částka ve výši 28 000 Kč.

9. Z karty klienta vyplynulo, že žalovaná v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradila celkem částku ve výši 11 634 Kč.

10. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužných částek. Z oznámení ze dne , datum, vyplynulo, že žalovaná byla informována o tom, že došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a žalovaná byla vyzvána k okamžitému zaplacení všech pohledávek; stejně tak žalované byla zaslána předžalobní výzva.

11. Právní zástupkyně žalobkyně závěrem uvedla, že na základě provedeného dokazování by návrhu mělo být v plném rozsahu vyhověno a přiznána plná náhrada nákladů řízení. Úvěruschopnost žalované byla prověřena, smlouva byla uzavřena platně a obě strany zavazuje. Úroková sazba žalobkyně jako nebankovní instituce je vyšší.

12. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“).

13. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

14. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

15. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Podle § 420 odst. 1 a 2 o. z. kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

17. Podle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

22. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle ustanovení § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je jen zčásti důvodná.

25. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 o. z. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. o. z.

26. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 73,86 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala okolo 12-14 % ročně; potom sjednaná úroková sazba vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje více jak pětinásobně. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

27. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 o. z. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

28. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 o. z., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku.

29. Pokud žalovaná převzala částku ve výši 28 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 obč. zák. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Žalovaná na poskytnuté plnění uhradila ve splátkách částku 11 634 Kč. Soud má tedy za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku představující zbytek bezdůvodného obohacení, kterého se na úkor žalobkyně obohatila ve výši 16 366 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a smluvních pokut.

30. Ohledně příslušenství soud vyšel z § 1958 odst. 2 o.z. podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalované oznámení o zesplatnění pohledávky dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byla žalovaná povinna plnit ve lhůtě 10 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , od tohoto data je tedy žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení od tohoto data v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle nařízení vlády výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu.