10 C 78/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Martinem Součkem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 14 000 000 Kč

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 14 000 000 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 425 194 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu v , adresa, dne , datum, se žalobce po žalované domáhal zaplacení žalované částky a náhrady nákladů řízení. V návrhu uvedl, že jako věřitel a zapůjčitel uzavřel se žalovanou smlouvu o zastavení pohledávek, ve které si účastníci sjednali smluvní pokutu pro případ, kdy žalovaná neoznámí žalobkyni, že jí byla uhrazena jakákoli část pohledávky společností , právnická osoba, . Výše smluvní pokuty byla stanovena na 1 000 000 Kč za každý jednotlivý případ neoznámení splacení. Žalovaná takto obdržela 14 plateb, o kterých žalobkyni neinformovala, žalobkyni tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši žalované částky. K výzvě soudu k doplnění žaloby následně dne , datum, soudu přípisem sdělil, že není schopen identifikovat, z jakých plateb má nárok na zaplacení žalované částky vyplývat, kdy byly žalované společností , právnická osoba, tyto platby uhrazeny, ani kdy byla tato skutečnost žalobci oznámena, resp. kdy a za jakých okolností se o úhradách dozvěděl. Navrhl, aby soud provedl důkazy ke zjištění těchto skutečností.

2. Žalovaná k návrhu dne , datum, uvedla, že nárok žalobce neuznává ani částečně. Žalovaná svoji smluvní povinnost neporušila, žalobce řádně informovala o úhradě pohledávek. Smlouva o zastavení pohledávek, kterou spolu dne , datum, účastníci uzavřeli, sloužila k zajištění pohledávek v celkové výši 8 000 000 Kč, které žalovaná žalobci nejpozději k , datum, uhradila, kdy toto potvrdil přípisem ze , datum, i právní zástupce žalobce. Podle § 1376 o.z. zanikne-li zajištěný dluh, zanikne i zástavní právo. Zástavní právo tedy zaniklo nejpozději k , datum, . Nadto je třeba uvést, že všechny platby, z nichž má plynout nárok žalobce na smluvní pokutu, byly placeny v období od , datum, do , datum, . Nárok k úhradě smluvní pokuty z nich plynoucí je proto již promlčen, kdy žalovaná tímto promlčení nároku namítá.

3. V doplňujícím vyjádření ze dne , datum, žalovaná dodala, že data obdržení příslušných plateb je možné ověřit s výpisu z bankovního účtu žalované ve sledovaném období. Nad rámec toho dodává, že ve výpisech figurují částky snížené oproti původní výši pohledávek o 10 %. což odpovídalo pozastávkám, které byly splatné později. Žalobce uplatnil nárok na smluvní pokutu minimálně v 7 případech zcela neoprávněně. Z faktur č. , hodnota, , , číslo, totiž došlo k připsání plateb na účet žalované k datu podpisu smlouvy o zastavení pohledávek či dokonce předtím. Smlouva tedy v okamžiku uzavření upravovala práva a povinnosti k pohledávkám, které již byly uhrazeny. Nadto je i ve smlouvě uvedeno, že povinnost ohlásit žalobci platbu od společnosti , právnická osoba, vznikla dle smlouvy žalované až od okamžiku uzavření smlouvy. Platba z faktury č. , hodnota, také nebyla platbou společnosti , právnická osoba, žalované, ale naopak dobropisem ve prospěch společnosti , právnická osoba, nevznikla zde tedy oznamovací povinnost. Proto minimálně co do 8 případů žalobcem uplatněných smluvních pout nemohl nárok ani vzniknout.

4. Dále má žalovaná za to, že v případě, kdy by soud nedospěl k závěru, že zde došlo k promlčení nároku žalobce, by bylo vhodné, aby soud moderoval výši žalobcem uplatněných pokut či přímo posoudil, za sjednaná smluvní pokuta neodporuje dobrým mravům. Jsou totiž excesivně vysoké a nezohledňují výši zajišťované dlužné částky a rizika, která žalobce jako věřitel podstupoval. Zaprvé uplatňovaná smluvní pokuta převyšuje výši zajištěné pohledávky. Za druhé měl žalobce jako věřitel tuto pohledávku již zajištěnou předchozí smlouvou a to pohledávkami v celkové výši 20 739 817,68 Kč. Za třetí měl žalobce stejnou pohledávku zajištěnou i zástavní smlouvou k nemovitostem ve vlastnictví jednatele žalované, zástavní smlouvou k podílu jednatele žalované ve společnosti , právnická osoba, a ručitelským prohlášením jednatele a prokuristy žalované. Nadto měl k zajištění pohledávky také směnku ze dne , datum, znějící na částku 8 000 000 Kč se splatností dne , datum, , kde jako výstavce figuroval jednatel žalované a jako aval prokurista žalované. Pohledávka žalobce tak byla přezajištěna, proto je pokuta zajišťující povinnost oznámit přijetí plateb na bankovní účet zcela nepřiměřená či dokonce v rozporu s dobrými mravy.

5. Z výslechu , jméno FO, , prokuristy žalované, soud zjistil, že účastníci spolu měli dlouhodobou podnikatelskou spolupráci. Poté, co se ve zlém rozešli, začaly ze strany žalobce napadat žaloby. Mají mezi sebou vzájemné závazky přesahující 100 000 000 Kč. Předmětné penalizace byly do smlouvy vloženy z popudu žalobce, aby si lépe zajistil pohledávky. Jejich společnosti dělá dodavatele pro , právnická osoba, , kdy žalobce pak zajišťoval asfaltování povrchů. Jejich vzájemné obchodní vztahy tak byly prospěšné, čím víc toho dělali, tím více měl i zakázek žalobce. O přehledu provedených plateb měl přehled on, jednatel p. , jméno FO, a jejich finanční ředitel p. , jméno FO, a i sám žalobce, neboť mu byl na jeho žádost krátce po podpisu smlouvy poskytnut přístup k náhledu k jejich bankovnímu účtu. P. , jméno FO, zasílal žalobci už před podpisem smlouvy pravidelně saldo pohledávek, ze kterého měl žalobce i přehled o úhradě plateb. Krom toho se osobně scházeli. Po podpisu smlouvy se také vzájemně informovali, posílali si zprávy SMS. Ví z jejich vzájemné interakce, že žalobce tohoto přístupu využíval. Jejich finanční kondice byla taková, že by půjčku od banky dostali, neboť jednatel společnosti disponuje rozsáhlými nemovitostmi, které lze zastavit, nicméně se obrátili na žalobce, který jim finanční obnos byl schopen poukázat v relativně krátké době. Žalobce měl samozřejmě v době uzavření smlouvy dominantnější postavení jako zapůjčitel. V době uzavření smlouvy vycházeli z toho, že žalobce po nich penále požadovat nebude, šel by proti sobě tím, že by jim finančně uškodil, byli příliš podnikatelsky provázáni.

6. Ze smlouvy o zastavení pohledávek z , datum, soud zjistil, že účastníci si v čl. IV sjednali, že od okamžiku uzavření smlouvy do splatnosti pohledávky žalobce ve výši 8 000 000 Kč byla žalovaná povinna žalobci písemně do 24 hodin oznámit žalobci jakoukoli přijatou platbu od společnosti , právnická osoba, (dále jen „společnost , právnická osoba, “) . Pro případ s prodlevou oznámení si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč za každý jednotlivý případ a dále 10 000 Kč za každý den prodlení se splněním této povinnosti. Platby od společnosti , právnická osoba, měly plynout pohledávky, kterou měla žalovaná za společností , právnická osoba, v celkové výši 21 194 649,72 Kč, a to na základě vyjmenovaných faktur č. , hodnota, , , číslo, , které měly být splatné v období od , datum, do , datum, . Účastníci si dále sjednali smluvní úrok ve výši 10 % p.a. a smluvní pokutu pro případ prodlení s úhradou jistiny ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení.

7. Pohledávka žalované za společností , právnická osoba, byla dále osvědčena fakturami – daňovými doklady č. , hodnota, , , číslo8. Z příkazů k úhradě z , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobce poukázal na účet žalované celkem částku 8 000 000 Kč jako půjčku.

9. Pohledávka žalobce byla dle listinných důkazů zajištěna v prvé řadě dohodou o uznání dluhu ze dne , datum, mezi žalobcem jako věřitelem, žalovanou jako dlužníkem a jednatelem a prokuristou žalované jako ručiteli. Dále zástavní smlouvou k nemovitým věcem ve vlastnictví jednatele žalované ze dne , datum, , směnkou z , datum, a smlouvou o zřízení zástavního podílu k podílu ve společnosti , právnická osoba, jednatelem žalované ve prospěch žalobce.

10. Z dopisu právního zástupce žalobce ze , datum, vyplynulo, že právní zástupce žalobce potvrdil úhradu pohledávky žalobce žalovanou ve výši 8 000 000 Kč ke dni , datum, .

11. Z výpisu z bankovního účtu žalované za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že předmětné platby od společnosti , číslo, proběhly v období od , datum, do , datum, . Sedm z dotčených 13 plateb byly společností , číslo, uhrazeny nejpozději k datu , datum, (den uzavření smlouvy).

12. Z ostatních listinných důkazů nevyplynuly žádné další skutečnosti rozhodné pro toto řízení.

13. Zástupce žalobce ke čteným listinným důkazům napadl pravost předložených listin žalovanou. Pokud žalovaná neinformovala žalobce o platbách, což by mohlo mít za důsledek promlčení smluvní pokuty, pak žalobci náleží náhrada škody. Námitku promlčení proto považuje za v rozporu s dobrými mravy a soud by k ní neměl přihlížet.

14. Zástupce žalované k tomu uvedl, že náhrada škody nemůže být uplatněna k paušalizaci smluvní pokuty, kdy tuto funkci obvykle zastává právě smluvní pokuta. Zástupce žalobce tak v podstatě navrhuje změnu žaloby, neboť žalovanou částku nárokuje ze zcela jiného titulu. Považuje za absurdní, aby ten, kdo žaluje nemravnou a přezajištěnou smluvní pokutu tři roky poté namítal rozpor s dobrými mravy.

15. Zástupce žalobce závěrem uvedl, že námitku promlčení považuje za v rozporu s obchodním stykem mezi účastníky i s dobrými mravy. Žalované byla zastavena žalobcem velmi spěšně poskytnutá půjčka, kterou si žalobce náležitě zajistil. Žalovaná žalobce o zaplacení pohledávek neinformovala a následně vznesla námitku promlčení. Navrhuje proto, aby soud žalobě zcela vyhověl.

16. Zástupce žalované závěrem uvedl, že žalovaná má naopak za to, že v rozporu s dobrými mravy postupoval žalobce, neboť začal požadovat neúměrně vysokou smluvní pokutu více než tři roky po uzavření smlouvy jako šikanózní návrh po ukončení vzájemné obchodní spolupráce mezi účastníky. Smlouva byla uzavřena k zajištění pohledávek poté, co již byla většina pohledávek zaplacena, kdy na tyto se smluvní pokuta od počátku ani vztahovat nemohla. Pokud jde o zbylé pohledávky, je zřejmé, že smluvní pokuta převyšuje zajištěnou pohledávku je svojí extenzivní velikostí nemravná. Je také nutno přihlédnout k tomu, že poskytnutá půjčka byla zajištěna i jinými instrumenty – směnkou, zástavní smlouvou k nemovitým věcem a obchodního podílu jednatele žalované. V neposlední řadě pak opakuje, že pohledávka ze smluvních pokut již byla promlčena a navrhuje proto, aby soud žalobu zcela zamítl.

17. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 609 a násl. o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Obecná délka promlčecí doby činí 3 roky.

19. Podle ustálené judikatury je smluvní pokuta samostatným majetkovým nárokem, kdy přes jeho akcesorickou povahu jde o nárok se samostatným skutkovým základem, jenž běží nezávisle na původní smlouvě a činí tři roky ode dne splatnosti smluvní pokuty (k tomu srovnej viz. rozhodnutí NS sp. zn. 29 Odo 847/2001 z 29. 10. 2002, 23 Cdo 4726/2015 z 11. 7. 2016 a 33 Cdo 103/2018 z 27. 2. 2020 atd.)

20. Podle § 2051 o.z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srovnej NS sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 z 11. 1. 2023) se přiměřenost smluvní pokuty ve smyslu § 2051 o.z. posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

21. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce vyplývající ze smluvních pokut je v souladu s námitkou žalovaného již promlčená. Úhrady společností , číslo, probíhaly v období od , datum, do , datum, , kdy žalobce nárok žaloval podáním z , datum, , tedy více než tři roky po vzniku splatnosti jednotlivých smluvních pokut. Žalobce měl dle svědecké výpovědi přístup do náhledu k bankovnímu účtu žalované (skutečnost stranou žalobce nijak nesporovaná) a krom toho byl soustavném a intenzivním obchodním styku s žalovanou, o jednotlivých úhradách se tak mohl a měl kdykoli informovat. Soud proto považoval za nadbytečný i výslech žalobce, který se nedostavil ani na jedno z nařízených jednání, ačkoli k nim byl řádně předvolán.

22. Nadto je třeba uvést, že i v případě, kdyby soud nedospěl k závěru, že je nárok žalobce již promlčen, byl by nucen žalobu zamítnout či přinejmenším moderovat výši smluvní pokuty, neboť nárok žalobce považuje z velké části za nepodložený a nemravný. Jak vyplývá z vyjádření právního zástupce žalobce, byla zajištěná pohledávka uhrazena nejpozději k , datum, . U sedmi z dotčených plateb nárokovaných smluvními pokutami pak bylo výpisem z bankovního účtu žalovaného prokázáno, že byly uhrazeny již při podpisu smlouvy o zastavení pohledávek, kdy žalobce tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Nadto se soud ztotožnil se stanoviskem žalované, že i za situace, kdy v daném případě šlo o dohodu mezi dvěma podnikatelskými subjekty, bylo dotčené ujednání o smluvní pokutě excesivní a v rozporu s dobrými mravy. Smluvní pokutu ve výši 1 000 000 Kč za písemné neoznámení platby do 24 hodin (a na to navazující smluvní pokutu 10 000 Kč za každý den prodlení) soud považuje za přemrštěnou a v praxi téměř nerealizovatelnou. Také nelze odhlédnout od skutečnosti, že pohledávka žalobce byla dále zajištěna dalšími instituty - směnkou, zástavní smlouvou k nemovitým věcem a obchodního podílu jednatele žalované, kdy existenci těchto zajištění žalobce také nesporoval. Je tedy zjevné, že zájmů věřitele by se případné neoznámení úhrady pohledávky společností , právnická osoba, nijak nedotklo, kdy pohledávka byla žalovanou řádně uhrazena a nadto byla zajištěna i dalšími instituty.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 425 194 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 000 Kč sestávající z částky 49 900 Kč za každý ze sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí, písemné vyjádření z , datum, , replika z , datum, , porada s klientem ve dnech , datum, a , datum, přesahující 1 hodinu a účast na jednáních dne , datum, a , datum, ) včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 165 780 Kč ve výši 73 794 Kč.