17 C 109/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 32 983,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 197 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 18 786,81 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 32 983,81 Kč a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 29,67 % ročně, a to z částky 22 292,44 Kč od 22 5. 2023 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 25 495,39 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne , datum, byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . (věřitelem) a žalovaným (dlužníkem) smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 23 000 Kč dne , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě splácet v 48 měsíčních splátkách po 1 384 Kč. Žalovaný neplnil podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení, když v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil v období od poskytnutí úvěru do , datum, (postoupení pohledávky na žalobkyni) částku 8 803 Kč. V souladu se smluvním ujednáním došlo k zesplatnění úvěru, kdy žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty podle čl. 6. smlouvy ve výši 499 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. 6 smlouvy, a to ke dni , datum, . Podle čl. 6 smlouvy potom ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu úvěru ve výši 25 994,39 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že pokud nebude po zesplatnění úvěru zaplacena nová jistina úvěru v den jeho zesplatnění, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tj. od , datum, až do jejího úplného zaplacení. Žalovaná částka se tedy skládá z dlužné nové jistiny v celkové výši 25 495,39 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 1 497 Kč, smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru kapitalizované k datu , datum, ve výši 7 488,42 Kč a úroku za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 22 292,44 Kč ode dne , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 25 495,39 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, .

3. Soud postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne , datum, . V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti.

6. Dne , datum, došlo k uzavření smlouvy o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 23 000 Kč, kdy celková částka, kterou se žalovaný v souvislosti s poskytnutím této částky zavázal uhradit, byla 66 432 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců s tím, že celkovou částku se žalovaný zavázal splácet formou měsíčních pravidelných splátek ve výši 1 384 Kč, a to vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,86 % ročně, a ve smlouvě jsou uvedeny další sankce v případě nedodržení smluvních podmínek, a to zejména v čl. 6 smlouvy; obsah těchto sankcí odpovídá žalobnímu tvrzení žalobkyně. Téhož dne byl rovněž sepsán předsmluvní formulář, ve kterém byly ujednány základní podmínky smlouvy.

7. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že ve prospěch žalovaného byla poukázána částka ve výši 23 000 Kč a z transakční historie, že žalovaný v souvislosti s poskytnutím úvěru uhradil celkem částku ve výši 8 803 Kč.

8. Z výzev k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek.

9. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávky, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne , datum, , kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.

10. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „obč. zák.“).

11. Podle § 6 odst. 1 a 2 obč. zák. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

12. Podle § 8 obč. zák. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

13. Podle § 547 obč. zák. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 1813 obč. zák. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

18. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Soud posoudil shora uvedenou smlouvu o úvěru jako smlouvu absolutně neplatnou, a to s poukazem na porušení § 6 obč. zák. v souvislosti s poškozením spotřebitele tak, jak má na mysli ustanovení § 580 a 1813 a násl. obč. zák.

21. Důvodem pro tento závěr je daná úroková sazba ve výši 66,86 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba zcela jednoznačně vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Z veřejně dostupných informací na stránkách České národní banky je zřejmé, že úroková sazba v době uzavření smlouvy se pohybovala na hranici 10 % ročně; potom sjednaná úroková sazba absolutně vybočuje ze stanovených mezí, neboť tuto sazbu převyšuje devítinásobně. Jednání právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

22. Pokud jde potom o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, potom dle ustanovení § 576 obč. zák. je ujednání o výši úroku od ostatních částí smlouvy oddělitelné pouze tehdy, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

23. Ačkoliv je ujednání o výši úroků od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroku uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroku a nepřiměřených smluvních pokut.

24. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 23 000 Kč, která nebyla žalobkyni zcela navrácena, neboť žalovaný žalobkyni uhradil částku ve výši 8 803 Kč.

25. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 14 197 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

26. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne , datum, a žalobkyně stanovila lhůtu k plnění do , datum, , je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku přiznal i zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši požadované žalobkyní.

27. Ve zbytku soud žalobu zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, úroků, smluvních pokut a náhrad.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá nárok na náhradu nákladů řízení.