17 C 113/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro: vyklizení nemovitosti

I. Řízení se částečně zastavuje ohledně povinnosti, aby všechny osoby bydlící nebo užívající byt se žalovaným byly povinni vyklidit byt číslo ve čtvrtém nadzemním patře budovy adresa, která je součástí pozemku parc. č. stav. číslo vedeného na list vlastnictví v k. ú. a obci obec, vše vedené u stát. instituce, stát. instituce a vyklizený byt předat žalobci.

II. Žalovaný je povinen vyklidit byt číslo ve čtvrtém nadzemním patře budovy adresa, která je součástí pozemku parc. č. stav. číslo vedeného na list vlastnictví v k. ú. a obci obec, vše vedené u stát. instituce, stát. instituce a vyklizený byt předat žalobkyni, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 13 420,49 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vyklizení bytu číslo který se nachází v budově adresa, která je součástí pozemku parc. č. stav. číslo, v obci obec s tím, aby povinnost byla uložena jak žalovanému, tak všem osobám užívajícím nebo bydlícím v bytě se žalovaným. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum nájemní smlouvu, dle které byl žalovanému přenechán byt číslo ve výše uvedeném domě, a to konkrétně ve čtvrtém nadzemním podlaží. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum, kdy nájem skončil uplynutím doby. Žalobkyně zasílala výzvu k vyklizení dne datum, na tuto žalovaný nereagoval, byť si výzvu převzal dne datum. Dále mu byla zaslána druhá výzva k vyklizení, a to dne datum, kterou si žalovaný nevyzvedl. O vyklizení byl upomínán i předžalobní výzvou ze dne datum.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, kterého se zúčastnila pouze žalobkyně. Žalovaný, ač osobně převzal – na dvou adresách – předvolání k dnešnímu jednání, se jednání bez omluvy neúčastnil ani se ve věci jakkoliv nevyjádřil.

3. Žalobkyně při jednání vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu týkajících se dalších osob užívajících nebo bydlících v bytě společně se žalovaným.

4. Soud řízení částečně zastavil pro částečně zpětvzetí žaloby, které bylo učiněno před zahájením jednání ve věci samé, tedy podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nepotřeboval souhlas žalovaného a řízení ve věci částečně zastavil v rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala uložení povinnosti vyklidit byt osobám, které jej užívají společně se žalovaným.

5. Na základě provedených důkazů soud posoudil po skutkové stránce věc takto. Účastníci uzavřeli dne datum nájemní smlouvu na předmětný byt s tím, že doba nájmu byla sjednána do datum. Před podáním žaloby, a to dne datum, vyzvala žalobkyně žalovaného, aby opustil byt po skončení nájmu a bezodkladně jej předal žalobkyni. Další výzva byla žalovanému odeslána dne datum a dne datum. Žalovaný dosud byt žalobkyni nepředal, ani jej nevyklidil.

6. Podle ustanovení § 1040 odst. 1 obč. zák. platí, že kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

7. Podle § 2285 obč. zák. platí, že pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.

8. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovanému odpadl právní důvod užívání bytu uplynutím sjednané doby nájmu, tedy nejpozději dnem datum. Po tomto datu žalovaný zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobkyně a žalobkyně má právo na ochranu podle § 1040 odst. 1 obč. zák. Žalobkyně navíc ve lhůtě 3 měsíců od skončení nájmu (datum) vyzvala žalovaného k vyklizení bytu a předání bytu žalobkyni do datum; tedy nebylo naplněno ustanovení § 2285 obč. zák., které by mohlo nájemní vztah prodloužit.

9. Z výše uvedených důvodů soud podané žalobě vyhověl a rozhodl o tom, že žalovaný je povinen byt vyklidit, neboť žalovanému nesvědčí žádný právní titul k užívání výše uvedeného bytu a žalobkyně se jako vlastník zcela důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva.

10. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal – pro pasivitu žalovaného - důvody pro prodloužení zákonné lhůty.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 420,49 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 220,49 Kč za 110 ujetých km v částce 820,49 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. při průměrné spotřebě 6.2 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 116/2022 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t..

12. Pro úplnost soud uvádí, že při výpočtu cestovních náhrad postupoval podle § 158 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého platí, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Z těchto důvodu soud podle normy ES 566/ určil spotřebu podle údaje pro kombinovanou spotřebu ve výši 6,2 l /100 km, nikoliv z hodnoty 6,6 l /100 km (aritmetická průměrná spotřeba je ale 6,4 l číslo km, nikoliv požadovaných 6,6 l /100 km), jak požadovala žalobkyně.

13. Celkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 420,49 Kč, kterou je žalovaný v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.