17 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci , o zaplacení 40 000 Kč s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne [2020] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do úroku z prodlení z částky 40 000 Kč ode dne [2020] do [2020] zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou, která byla soudu doručena dne 4. 2. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný žil v jedné domácnosti s matkou žalobce [jméno] [příjmení]. Půlrok před smrtí byla matka žalobce hospitalizována v domově s pečovatelskou službou. Po smrti matky, dne [datum], byly provedeny výběry z bankovního účtu matky žalobce ve výši 40 000 Kč. Tuto částku vybral žalovaný. V pozůstalostním řízení nabyl práva a povinnosti k účtu na jméno [jméno] [příjmení], ze kterého byly vybrány peněžní prostředky, žalobce. Ani po výzvě nebyly finanční prostředky ze strany žalovaného žalobci vyplaceny.

3. Žalovaný nesouhlasil se žalobou. S matkou žalobce žil po dobu 37 let ve společném svazku. V průběhu trvání vztahu docházelo ze strany žalobce k neustálým fyzickým i slovním výpadům vůči svojí matce a nevhodnému chování vůči žalovanému. Přesto žalovaný v minulosti žalobce několikrát finančně podpořil, a to za situace, kdy se žalobce dopustil protiprávního jednání. Matka žalobce se žalovaným užívali předmětný bankovní účet a cílem bylo zajištění dostatečného množství finančních prostředků na renovaci topení v nemovitosti [obec a číslo]. Proto žalovaný zasílal na bankovní účet měsíčně částku 1 500 Kč s tím, že pokud nedojde k rekonstrukci, potom má celou sumu vybrat a využívat k jiným účelům. Finanční prostředky na bankovním účtu byly ve výlučném vlastnictví žalovaného a jejich výběr není neoprávněný. Matka žalobce si před žalovaným a dcerou žalovaného přála, aby finanční prostředky byly vybrány a zůstaly k dispozici žalovanému. Žalovaný tento postup oddaloval, neboť byl v psychicky náročném období a tuto situaci nechtěl řešit. Žalobce se o svou matku nestaral, navíc v době, kdy byla umístěna v nemocničním zařízení, ji nenavštívil s výjimkou situace, kdy po ní požadoval podpis darovací smlouvy na nemovitost. Po smrti matky žalobce žalovaný své výlučné finanční prostředky z bankovního účtu vyzvedl. Jednání žalobce lze hodnotit jako nekorektní a v rozporu s dobrými mravy, neboť žalovaný jej v minulosti mnohokrát podpořil. Kontext tvoří i chování rodiny žalovaného, která za života podporovala matku žalobce - například půjčka resp. dar ve výši 22 000 Kč na úhradu lázeňského pobytu. Žalovaný rovněž matce žalobce hradil pobyt v nemocničním zařízení a zbylá částka byla bez dalšího vyplacena žalobci. Žalovaný a jeho dcera neuplatňovali nároky v pozůstalostním řízení.

4. Soud ve věci na den [2021] nařídil přípravné jednání. Mezi stranami bylo nesporné, že žalovaný žil ve společné domácnosti s matkou žalobce po dobu 37 let, že půl roku před smrtí byla matka žalobce hospitalizována v domově s pečovatelskou službou, že matka žalobce zemřela dne [2019], že práva a povinnosti k účtu č. [bankovní účet] (dále jen„ předmětný účet“) na jméno [jméno] [příjmení] včetně zůstatku ke dni úmrtí ve výši 41 026,20 Kč nabyl žalobce a že žalovaný po smrti matky žalobce provedl výběry z tohoto účtu - částku 40 000 Kč. Další nespornou skutečností je, že žalovaný zaslal v [měsíc] 2018 částku ve výši 45 000 Kč na účet domu [právnická osoba] a v [měsíc] 2019 částku 85 000 Kč, přičemž tyto peníze byly zaslány z předmětného účtu příkazem k úhradě, který podepsal žalovaný.

5. Soud z výpisu z účtu [právnická osoba] má za prokázané, že v [měsíc] 2018 byla na předmětný účet připsána úhrada odpovídající starobnímu důchodu pro matku žalobce, dále dne [2018] byla vybrána hotovost na pobočce ve výši 10 000 Kč a téhož dne byl proveden výběr z bankomatu ve výši 5 000 Kč (bankomat na [ulice] v [obec]), zároveň z předmětného účtu byly odepsány platby jako např. energie, pojistky u [právnická osoba] a rovněž úhrada ve výši 45 000 Kč (platba společnosti [právnická osoba]). Z [měsíc] výpisu z roku 2019 má soud za prokázané, že na předmětný účet byla doručena platba odpovídající starobnímu důchodu [jméno] [příjmení]. Z účtu byla odepsána platba za energie. V [měsíc] 2019 z předmětného účtu byly uskutečněny dva výběry ve výši 2 x 20 000 Kč (toto bylo mezi účastníky nesporné) a byla připsána platba odpovídající starobnímu důchodu matky žalobce.

6. Z pravomocného usnesení Okresního soudu v Domažlicích ze dne [2020], č. j. [číslo jednací], [spisová značka] má soud za prokázané, že soud schválil dohodu o rozdělení pozůstalosti po matce žalobce s tím, že bratrovi žalobce panu [jméno] [celé jméno žalobce] připadla nemovitost – [adresa] a žalobci práva a povinnosti k předmětnému účtu, dále peněžní hotovost ve výši 19 108 Kč, která byla zanechána ve společnosti [právnická osoba], a [značka automobilu]. Z tohoto usnesení má soud dále za prokázané, že náklady pohřbu ve výši 12 500 Kč uhradil žalobce, který odpovídá za pohledávku ve výši 2 750 Kč a pohledávku ve výši 4 400 Kč (jde o příspěvky na mobilitu a příspěvky na péči), které přihlásil do dědického řízení Úřad práce České republiky.

7. Z pokladních dokladů založených na č. l. 48 až 68 má soud za prokázané, že žalovaný na předmětný účet vkládal částky v drtivé většině odpovídající platbě 1 500 Kč měsíčně. V roce 2005 žalovaný na předmětný účet vložil částku 3 459 Kč, v roce 2007 částku 1 500 Kč, v roce 2008 částku 4 500 Kč, v roce 2009 částku 3 000 Kč, v roce 2010 částku 12 000 Kč, v roce 2011 částku 12 000 Kč, v roce 2012 částku 16 500 Kč, v roce 2013 částku ve výši 15 000 Kč, v roce 2014 a 2015 částku ve výši 18 000 Kč, v roce 2016 částku 14 000 Kč a v roce 2017 částku 6 000 Kč Celkem na předmětný účet žalovaný vložil částku ve výši 123 959 Kč.

8. Ze zprávy [právnická osoba] soud zjistil, že platební karta k předmětnému účtu byla vydána na jméno [jméno] [příjmení]. Dne [2019] v 18:5 4:54 hodin byl proveden výběr ve výši 20 000 Kč, stejného dne v 18:5 9:53 hodin byl učiněn dotaz na zůstatek a další výběr byl proveden dne [2019] v čase 18:4 0:08 hodin ve výši 20 000 Kč. Dále soud zjistil ze zprávy [právnická osoba] že dispoziční oprávnění k předmětnému účtu měl žalovaný, přičemž toto právo mu náleželo od roku 2009 a zaniklo smrtí matky žalobce.

9. Ze zprávy společnosti [právnická osoba] má soud za prokázané, že žalovaný docházel za matkou žalobce pravidelně a zajímal se o ni. Žalobce docházel za svou matkou minimálně. [právnická osoba] potvrdila nespornou skutečnost, že z předmětného účtu byla uhrazena v [měsíc] 2018 částka 45 000 Kč a v [měsíc] 2019 částka cca 87 000 Kč a v [měsíc] 2019 byla přijata částka hotově od žalovaného ve výši cca 50 000 Kč, přičemž zůstatek ve výši 19 108 Kč byl vyplacen žalobci, a to dne [2020].

10. Obrana žalovaného byla postavena na tom, že finanční prostředky na předmětném účtu jsou v jeho vlastnictví a že žaloba jako taková je v rozporu s dobrými mravy pro chování žalobce vůči své matce a k žalovanému. Při ústním jednání, které se konalo dne [2021], žalovaný i žalobce při svém účastnickém výslechu uvedli, že mezi žalobcem a matkou byl normální vztah. Normální vztah byl rovněž mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce neurážel matku, toto dělal jeho bratr. Právní zástupce při jednání vysvětlil, že ve vyjádření k žalobě došlo k záměně žalobce a jeho bratra [jméno] Dobré mravy tak soud mohl zkoumat pouze z hlediska četnosti návštěv v domově s pečovatelskou službou. Žalobce již v průběhu společného žití jeho matky se žalovaným navštěvoval matku občasně na svátky, narozeniny nebo na Vánoce. Soud neuvěřil tvrzení žalobce, že matku navštěvoval každé úterý a čtvrtek v domově s pečovatelskou službou, naopak ze zprávy tohoto domova vyplývá, že návštěvy ze strany žalobce byly minimální. Z účastnického výslechu žalovaného má soud za prokázané, že od matky žalobce bylo žalovanému známo, že žalobce svou matku několikrát navštívil.

11. Soud má za to, že mezi žalobcem, jeho matkou a žalovaným byly normální vztahy, přičemž žalovaný matku žalobce navštěvoval v domově s pečovatelskou službou několikrát týdně, na rozdíl od žalobce. Žalobce svou matku několikrát navštívil, přesto frekvence jeho návštěv je - v porovnání se žalovaným – nízká. Soud má za to, že nižší počet návštěv v pečovatelském domově sám o sobě není důvodem pro zamítnutí žaloby pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce matku poté, co žila se žalovaným, navštěvoval několikrát do roku a frekvence návštěv v domově tomuto odpovídá. Pro soud bylo stěžejní, že žalobce se k matce nechoval nezdvořile, ani neuctivě, nedošlo z jeho strany k fyzickému napadení, ale ze strany jeho bratra, a proto má za to, že uplatnění nároku žalobcem není v rozporu s dobrými mravy.

12. K další námitce žalovaného soud uvádí, že prostředky na běžném účtu, který je veden peněžním ústavem na základě uzavřené smlouvy, není v majetku majitele účtu ani jiné osoby, jejíž peníze byly případně na účet vloženy nebo poukázány, ale v majetku banky, zatímco majitel účtu je vázán pohledávkou, jejímž obsahem je mimo jiné právo na výplatu složených finančních prostředků, přičemž tato smlouva smrtí majitele účtu nezaniká. Do práv a povinností zemřelého majitele účtu vstupují jeho dědici děděním, přičemž obvyklá cena takového majetku koresponduje s výší zůstatku peněžních prostředků na účtu v okamžiku smrti majitele účtu. Dědické právo spočívá na principu přechodu práv a povinností ze zůstavitele na dědice ze zákona (ex lege) zásadně okamžikem smrti zůstavitele.

13. Výrok pravomocného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého (§ 27 ZŘS). Soud má za to, že je vázán i rozhodnutím soudu o tom, kdo nabyl dědictví v pozůstalostním řízení (§ 184 a násl. ZŘS), a to opět v návaznosti na hmotněprávní úpravu, kterou pozůstalostní řízení prosazuje (§ 1475 a násl. občanského zákoníku) – viz Svoboda, K., Tlášková, Š., Vláčil, D., Levý, J., Hromada, M. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, 67 s . K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2953/2004.

14. Okamžikem smrti matky žalobce do práv a povinností předmětného účtu vstoupili dědici (§ 1475 a n. občanského zákoníku). Dispoziční oprávnění žalovaného zaniklo smrtí matky žalobce. V dědickém řízení byla zařazena celá částka, která byla na předmětném účtu v době smrti majitelky účtu. Pouze na žádost žalovaného by se do pasiv dědictví zařadila jeho pohledávka za zůstavitelkou ve výši vlastních vložených prostředků, přičemž by musel doložit vlastnictví finančních prostředků. Za tento dluh by potom odpovídali dědicové a po skončení řízení by měli povinnost tento dluh uhradit. Žalovaný žádnou takovou pohledávku do pozůstalostního řízení nepřihlásil, ani nebyla – do koncentrace řízení ani později – uplatněna kompenzační námitka.

15. Na tomto závěru nemění nic ani skutečnost, že žalovaný na předmětný účet vkládal částku 1 500 Kč měsíčně, přičemž soud má za prokázané, že poslední částka byla uhrazena v roce 2017 Celkem žalovaný na předmětný účet vložil částku 123 959 Kč, přičemž je zřejmé, že v prosinci 2018 (v době, kdy matka žalobce se nacházela v domově s pečovatelskou službou) z předmětného účtu byly vybrány peníze jak z bankomatu (10 000 Kč), tak z bankovního účtu na pobočce (5 000 Kč). Z účastnické výpovědi žalovaného vyplývá, že platební kartu k předmětnému účtu měl k dispozici on, neboť zůstala na adrese [obec a číslo]. Soud má za prokázané, že žalovaný v průběhu času s předmětným účtem nakládal v souladu s jeho dispozičním oprávněním a provedl i shora uvedené výběry v prosinci 2018, přestože si na ně žalovaný nevzpomněl. Finanční prostředky na předmětném účtu byly postupně spotřebovány, ať již finanční prostředky byly naspořeny ze starobního důchodu matky žalobce, tak ve výši 123 959 Kč (do roku 2017) žalovaným. Z předmětného účtu byla odeslána platba v roce 2018 a 2019 ve výši 45 000 Kč a cca 87 000 Kč, tj. částka odpovídající cca 132 000 Kč. Soud má za to, že peníze vložené žalovaným na předmětný účet byly spotřebovány – ať již výběry hotovostí, platbami ve prospěch třetích osob (pojišťovna, energetická společnost nebo dům s pečovatelskou službou). Zůstatková částka, vybraná žalovaným, odpovídá cca 3,3 starobním důchodům matky žalobce, který byl nepochybně na předmětný účet zasílán. Soud neopak nemá za prokázané, že předmětná částka ve výši 40 000 Kč vybraná žalovaným po smrti matky žalobce byla v jeho vlastnictví. Tato částka se stala součástí dědictví. A to přesto, že soud uvěřil tvrzení žalovaného podpořenou jeho účastnickou výpovědí a výpovědí svědkyně, že matka žalobce chtěla, aby peníze žalovaný vybral, zejména, aby se nedostaly k bratrovi žalobce, [jméno] (nikoliv k žalobci). Soud dospěl k závěru, že tímto ústním pokynem nelze obcházet institut závěti, přičemž nebyly splněny podmínky pro závěť s úlevou dle § 1542 a n. občanského zákoníku.

16. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) spočívá v tom, že bez právního důvodu po smrti matky žalobce provedl výběr peněz z účtu zůstavitelky (matky žalobce), přičemž práva a povinnosti z předmětného účtu nabyl žalobce děděním, o čemž bylo rozhodnuto pravomocným usnesením soudu, kterým je soud vázán.

17. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v rozsahu jistiny zcela vyhověl.

18. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 obč. zák. podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen s plněním bez zbytečného odkladu. Jestliže žalobce odeslal předžalobní výzvu dne [2020], potom se v souladu s ust. § 573 obč. zák. považuje za doručenou dne [2020]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 10 dnů uvedené v předžalobní výzvě, tedy poslední den lhůty připadl na den [2020] a žalovaný je od [2020] v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Proto soud výrokem I. rozsudku přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [2020] v zákonné výši a zároveň výrokem II. rozsudku zamítl úroky z prodlení z jistiny od [2020] do [2020] neboť v této době se žalovaný nedostal do prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně úspěšnému žalobci přiznal na nákladech řízení částku 2 000 Kč odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku, když žalobce jiné náklady řízení – jak vyplývá z jeho závěrečného návrhu - nepožadoval.