17 C 156/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 835 715,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 764 010,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to ve splátkách ve výši 9 000 Kč měsíčně, splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 71 704,57 Kč a veškerá jeho zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 69 915 Kč, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek, a to k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 835 715,14 Kč, přičemž tato částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 835 715,14 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], dále kapitalizovaného úroku ve výši 65 029,80 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 30 611,13 Kč od [datum] do [datum], úroku 10,9 % ročně z částky 835 715,14 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 835 715,14 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % ročně. Na základě smlouvy ze dne [datum] poskytla žalobkyně žalovanému úvěr, a to ve výši 799 439 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok ve výši 10,9 % ročně a poplatky podle ceníku. Byly sjednány měsíční splátky ve výši 11 355 Kč, a to vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet úvěr řádně a včas a dostal se se splacením splátek do prodlení. Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni [datum], neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami. Žalovaný dluží žalobkyni částku 835 715,14 Kč na jistině dluhu a další částky specifikované výše.

2. Soud před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby doložila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele.

3. Žalobkyně soudu zaslala posouzení úvěruschopnosti a potvrzení o příjmu a uvedla na dotaz soudu, že žalovaný uhradil celkem částku 35 428,43 Kč.

4. Žalovaný se vyjádřil, že žalobkyně mu úvěr poskytla, přičemž uhradil nějakou částku a požadoval odklad splátek, neboť přišel o práci. Jeho žádosti nebylo vyhověno s tím, že úvěr trvá pouze krátce. Žádal o splátkový kalendář, který byl podmíněn uhrazením částky 50 000 Kč a splátkový kalendář mu nebyl povolen, neboť touto částkou nedisponoval.

5. Účastníci učinili nesporným tvrzením, že pracovní poměr žalovaného ve [země] [země] [země] skončil dne [datum].

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Žalobkyně uvádí, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele. V tomto směru soud považuje tvrzení žalobkyně za nevěrohodné, neboť účastníci učinili nesporným tvrzením (toto tvrzení ostatně vyplývá i z písemných listin), že pracovní poměr žalovaného končil dne [datum]. Jestliže žalovaný žádal o úvěr dne [datum], přičemž smlouva byla uzavřena dne [datum] s měsíční splátkou ve výši 11 355 Kč a žalovaný doložil žalobkyni potvrzení o zaměstnání, ve kterém je uvedeno, že pracovní poměr v  [země] končí dne [datum], potom nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečně přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele. To žalobkyně nesplnila a tomu odpovídá i výsledek, neboť žalovaný uhradil pouze částku ve výši 35 428,43 Kč. Na tomto závěru nemůže změnit nic ani skutečnost, že žalobkyně konsolidovala žalovanému úvěry vedené u České spořitelny (se splátkou 8 693 Kč) a další úvěr mimo Českou spořitelnu (splátka ve výši 1 756 Kč).

10. Soud má za to, že žalobkyně nezachovala potřebnou míru opatrnosti z toho důvodu, že žádným způsobem nereagovala ani nezkoumala, jak vyplynulo z výslechu žalovaného, že končí pracovní poměr žalovaného na dobu určitou za 10 dní ode dne sjednání úvěru. Z výslechu žalovaného vyplynulo, že při sjednávání úvěru předložil žalobkyni občanský průkaz, řidičský průkaz, potvrzení o adrese, pracovní smlouvu z [země] a výplatní pásky společně s potvrzením o příjmu. Přestože soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř., že musí tvrdit, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného spotřebitele a tvrzení doložit konkrétními důkazy, žalobkyně žádná nová tvrzení ani žádné důkazy nenavrhla.

11. Z výslechu žalovaného vyplývá, že v roce 2018 bydlel v nájemním bytě v obci [obec] a celkové náklady na bydlení činily 8 900 Kč měsíčně. Měl v té době vyživovací povinnost ke třem dětem a jeho manželka byla na mateřské dovolené. Náklady na dojíždění činily měsíčně přibližně částku 10 000 Kč a náklady na bydlení, jídlo, ošacení pro rodinu činila přibližně 25 000 Kč. Soud nemá důvod tomuto tvrzení nevěřit, neboť nebylo zpochybněno žalobkyní a výše nákladů je přiměřená. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud žalovaný dosahoval ve [země] [země] [země] příjmu ve výši 35 000 Kč měsíčně a jeho náklady činily přibližně 25 000 Kč měsíčně, potom poskytnutí úvěru s měsíční splátkou ve výši přesahující 11 000 Kč bylo nad možnosti žalovaného splácet.

12. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 obč. zák. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. V posuzované věci žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezjistila, ač tak deklarovala ukončení pracovního poměru na dobu určitou a nedostatečně posoudila schopnost žalovaného poskytnutou částku splácet.

13. K námitce žalobkyně, že žalovaný byl ve [země] [země] [země] zaměstnáván i v roce 2019, 2020 a 2021 v době od března do listopadu, soud uvádí, že nelze odhlédnout od toho, že úvěr se splácel každý měsíc, tj. i zimním období, kdy žalovaný neměl práci. Navíc tuto informaci žalobkyni při sjednávání úvěrové smlouvy vůbec neověřovala a ani ji nezjistila a žalobkyně se tímto hájila až po výslechu žalovaného.

14. Protože smlouva o úvěru je z výše uvedených důvodů v celém obsahu neplatná, je třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 799 439 Kč a dle žalobních tvrzení žalovaný dosud uhradil částku ve výši 35 428,43 Kč.

15. S absolutní neplatné smlouvy nevzniká jejich účastníkům žádá práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na základě vzájemně plnili (§ 2993 obč. zák.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 764 010,57 Kč (799 439 - 35 428,43 Kč) k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ustanovení § 1957 odst. 2 obč. zák. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 obč. zák. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku dne [datum], potom se považuje za doručenou dne [datum]. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 5 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne [datum], proto od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne [datum] ve výši dle nařízení vlády. Soud pro úplnost uvádí, že nevzal v potaz výzvu žalobkyně ze dne [datum], který vyzývala žalovaného uhradit celý dluh, neboť nebyl doložen doklad o odeslání.

17. Podle § 160 uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud vyšel z vyjádření žalovaného ohledně výdajů a stanovil povinnost žalovanému uhradit jistinu ve výši 764 010,57 Kč ve splátkách po 9 000 Kč. Soud má za to, že tento odklad nebude mít závažný ekonomický dopad na žalobkyni, jakožto věřitele, neboť žalobkyně na obdobnou dobu žalovanému úvěr poskytla (viz úvěrová smlouva). Proto soud povolil plnění ve splátkách ve výši 9 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jestliže žalovaný svůj dluh nebude plnit, má žalobkyně právní možnost jak se domoci celého dluhu najednou, byť žalovaný avizoval řešení své situace podáním insolvenčního návrhu.

18. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Úspěch soud poměřoval i co do úspěchu ohledně uplatňovaného úroku a úroku z prodlení (viz. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Základem pro rozhodnutí je tedy míra úspěchu ve věci, respektive poměru jakému kdo z účastníků byl úspěšný. Žalobkyně uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 931 355 Kč (společně s kapitalizovanými úroky a kapitalizovanými úroky z prodlení). Soud žalobě vyhověl pouze co do částky 764 010,57 Kč. Úspěch žalobkyně tedy činí přibližně 82 %, úspěch žalovaného potom činí 18 %, od úspěchu žalobkyně je nutné odečíst úspěch žalovaného, což činí 64 %.

19. Soud posoudil náklady řízení, které žalobkyně účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 33 429 Kč, odměně za 5 úkonů právní služby ve výši 5 x 11 660 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba, účast u jednání a vyjádření ze dne [datum]). Soud naopak neposoudil jako účelný náklad vyjádření žalobkyně ze dne [datum], neboť posouzení úvěruschopnosti měl již být obsahem žaloby. V souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náleží náhrada 2 856 Kč za 300 ujetých km v částce 2 056 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t.. Celkové náklady řízení činí 109 242,76 Kč (soudní poplatek ve výši 33 429 Kč, odměna za právní zastoupení včetně režijních paušálů 59 800 Kč, cestovné 2 056 Kč a náhrada za zameškaný čas ve výši 800 Kč a DPH) s tím, že žalobkyně má nárok na náhradu 64 % této částky, tj. na částku 69 915 Kč, která je splatná ve splátkách z obdobných důvodu vyložených v odstavci 17 tohoto rozsudku.