17 C 231/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 82 067,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 18 382,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení ve výši 15 % ročně, a to ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 63 685,34 Kč a částky 482 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 81 235,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 108,55 Kč (smluvní úrok ve výši 8 670,85 Kč od datum do datum, neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 837,70 Kč a poplatku za upomínky ve výši 600 Kč) a ve výši 4 542,95 Kč (úrok za dobu od datum do datum), úroku ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 482 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částky ve výši 832,50 Kč (smluvní pokuta) náhrady nákladů soudního řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že jí původní věřitelka právnická osoba - ke dni datum v důsledku přeshraniční fúze přesel veškerý majetek na společnost právnická osoba - postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pohledávku za žalovaným ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo kterou mezi sebou uzavřeli právnická osoba a žalovaný dne datum Smlouvou o revolvingovém úvěru se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 11 000 Kč, kdy žalovanému poskytla platební kartu s tímto limitem. Žalovaný mohl čerpat až do maximální úvěrového rámce ve výši 150 000 Kč. Úvěr s úrokem 22,68 % ročně měl být splatný měsíčními splátkami ve výši min. 500 Kč (nejméně 5 % z vyčerpané částky úvěru), doporučenými splátkami ve výši 5 000 Kč měsíčně. Pojistné bylo ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Žalovaný celkem vyčerpal 193 700,50 Kč a uhradil právní předchůdkyni žalobkyně částku 173 695 Kč. Právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím finančních prostředků, resp. spotřebitelského úvěru. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, pročež se dostal do prodlení a došlo zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 81 235,34 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 108,55 Kč (smluvní úrok ve výši 8 670,85 Kč od datum do datum, neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 837,70 Kč a poplatku za upomínky ve výši 600 Kč) a ve výši 4 542,95 Kč (úrok za dobu od datum do datum), úroku ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 81 235,34 Kč od datum do zaplacení, dále částky ve výši 482 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky) a částky ve výši 832,50 Kč (smluvní pokuta).

3. Žalovaný se k vydanému elektronickému platebnímu rozkazu vyjádřil tak, že má dluh ve výši 82 067,84 Kč. Má malý plat, 4 děti a platí měsíčně důchodové pojištění ve výši 1 000 Kč, zálohy na energie 1 600 Kč a vodu 1 000 Kč. Požádal o splátkový kalendář.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 9. 11. 2023, a sice v nepřítomnosti žalobkyně v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), jež se z jednání předem písemně omluvila, aniž požádala o odročení jednání.

5. Z listiny označené jako žádost/smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalovaný žádal o poskytnutí revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem 11 000 Kč, maximálním úvěrovým rámcem 150 000 Kč a minimální splátkou 500 Kč měsíčně (jinak 5 % z dlužné částky), se základní roční úrokovou sazbou 22,68 % a měsíčním poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 69 Kč. Dále z této listiny soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije s partnerkou, která je na mateřské dovolené, má jedno dítě, bydlí u rodičů, dětí, byl zaměstnán jako dělník u (u fyzické osoby) od roku 2009. Uvedl čistý příjem 16 000 Kč a náklady na bydlení 1 000 Kč a ostatní závazky ve výši 1 560 Kč.

6. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o revolvingový úvěr a informovala ho otevření úvěrového účtu s úvěrovým rámcem 11 000 Kč, roční úrokovou sazbou 22,68 % a splátkami 5 % z dlužné částky (minimálně 500 Kč) měsíčně vždy k 17. dni v měsíci.

7. Z listiny smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, jejíž součástí je příloha číslo smlouvy o postoupení pohledávek, soud zjistil, že původní věřitelka postoupila na žalobkyni svou pohledávku za žalovaným.

8. Z listin oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum + poštovní podací arch soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy o revolvingovém úvěru na žalobkyni a stanovila mu splatnost závazku ke dni datum.

9. Z listiny transakční historie k úvěru soud zjistil, že žalovaný z titulu předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru uhradil celkem 175 318 Kč.

10. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru.

11. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ NOZ“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které anonymizováno zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval v postavení spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele, kdy se jednalo o nebankovního poskytovatele úvěru. Soud tedy hodnotil, že se jedná o spotřebitelský úvěr vymezený § 1 až 3 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Současně pak soud hodnotil platnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 9 téhož zákona.

14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

15. Soud v souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

16. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Odbornou péči pak soud hodnotí jako péči průměrného profesionála, tedy odborníka, který má ve svém oboru obvyklé znalosti, schopnosti a dovednosti, a který je využívá k tomu odpovídající obvyklou péčí a opatrností. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, vycházeje pouze z osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, neboť již samotným výkladem gramatickým a logickým a ustanovením § 9 odst. 1 lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny pouze informace získané od samotného spotřebitele. Termín odborná péče předpokládá, že si věřitel údaje, které dlužník uvádí, sám ověří. Může tedy po dlužníkovi požadovat potvrzení o zaměstnání, může požadovat potvrzení o doložení jeho pravidelných výdajů a měl by ho samozřejmě lustrovat v jemu dostupných databázích, zda řádně splácí své závazky. Na podporu své argumentace soud uvádí rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a také rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, 33 Cdo 2178/2018.

17. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně spokojila pouze se sdělením žalovaného o jeho výši příjmu a výdajích, které pak nezkoumala k datu, kdy poskytla úvěr, potom nezkoumala úvěruschopnost s odbornou péčí podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. Úvěrový rámec mohl být navýšen až na 150 000 Kč (k tomu viz čl. II všeobecných obchodních podmínek), což neodpovídalo deklarovaným příjmům. Těžko navíc mohl mít žalovaný náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, když ze smlouvy není ani zřejmé, zda bydlí u rodičů nebo u dětí. V době poskytnutí úvěru měl žalovaný tři vyživovací povinnosti, a to ke třem nezletilým dětem.

18. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp.zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na závěry Nejvyššího soudu, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet.

20. V souzené věci právní předchůdkyně žalobkyně nejednala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nezjistila, ač tak deklarovala v žalobě. Vzhledem k absenci žalobkyně na jednání o tom nemohla být dle § 118a o. s. ř. poučena. Právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by provedla s odbornou péčí kontrolu úvěruschopnosti žalovaného na základě posouzení příjmů a výdajů žalovaného a ani soud nemá za prokázané, že by příjmy a výdaje žalovaného byly původním věřitelem jakkoli ověřeny. Pouhé uvedení výše měsíčního příjmu a výdajů, a to navíc za situace, kdy jediným výdajem žalovaného jsou náklady na bydlení 1 000 Kč a ostatní výdaje 1 560 Kč, je zcela nedostačující. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C - 449/13, právnická osoba).

21. Protože smlouva o úvěru je z výše popsaných důvodů v celém svém obsahu neplatná, je proto třeba provést vypořádání z neplatné smlouvy podle zásad o bezdůvodném obohacení. Právní předchůdkyně poskytla žalovanému jistinu ve výši 193 700,50 Kč, dle žalobních tvrzení žalovaný dosud uhradil 173 695 Kč, dle transakční historie žalovaný uhradil celkem 175 318 Kč.

22. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 18 382,50 Kč (193 700,50 Kč – 175 318 Kč), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal.

23. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (oznámení o postoupení pohledávky) dne datum s výzvou k úhradě do datum, potom je žalovaný od datum v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši dle nařízení vlády, tj. 15 % ročně.

24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud vyšel z vyjádření žalovaného a ze souhlasu žalobkyně se splátkovým kalendářem (č. l. 20) až na dobu pěti let. Pokud má žalovaný uhradit částku cca 24 000 Kč (společně s úroky), tato může být uhrazena během 24 měsíců ve splátkách po 1 000 Kč. Soud má za to, že tento odklad nebude mít závažný ekonomický dopad na žalobkyni jako věřitele, když se splátkami na podstatně delší dobu souhlasila. Proto soud povolil plnění ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jestliže žalovaný svůj dluh nebude plnit, má žalobkyně právní možnost, jak se domoci celého dluhu najednou.

25. Soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, tj. co se týče úroků, dalších úroků z prodlení, smluvních pokut, nákladů za vymáhání a pojištění.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 o. s. ř., kdy procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na jejich náhradu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.