17 C 273/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 11 812,79 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne datum do zaplacení ve výši 12 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 812,79 Kč a veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, která byla doručena soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 812,79 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 370,73 Kč od datum do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a rovněž přiznání náhrady nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému.

2. Žalobkyně se svého nároku domáhala z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota, která byla uzavřena mezi účastníky řízení. Na základě této smlouvy žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni tuto částku zpět a rovněž poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, informační SMS servis ve výši 22,08 Kč a za službu „presto“ ve výši 165 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží částku 4 999,97 Kč na jistině, poplatek za vyplacení úvěru 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,64 Kč, poplatek za službu „klidné spaní“ ve výši 84,18 Kč, poplatek za informační SMS servis 22,08 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části. Žalobkyně dále požadovala smluvní pokutu ve výši 67,42 Kč za dobu od datum do datum.

3. Soud dále postupoval podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů účastníky řízení, neboť účastníci řízení se práva účasti na projednání věci vzdali. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podaném návrhu. Soud žalovaného vyzval podle § 101 odst. 4 o. s. ř., aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Usnesení a rovněž usnesení s výzvou k vyjádření se k žalobě bylo žalovanému doručeno dne datum. V souvislosti s tímto byl žalovaný zároveň poučen o tom, že za předpokladu, pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádřil. Z těchto důvodů soud shledal podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání, a to postupem podle § 115a o. s. ř., a soud zcela vyšel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud pro úplnost dodává, že z ustanovení § 115a o. s. ř nevyplývá, že by soud v každém případě měl žalobě vyhovět (například rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 24. února 2011 sp. zn. 30 Cdo 5270/2009). Přestože soud změnil právní kvalifikaci, jak bude níže uvedeno, nenařídil ve věci jednání a nepoučil žalobkyni podle § 118a odst. 2 o. s. ř. I při změněné právní kvalifikaci jsou tvrzení žalobkyně dostačující a jsou podkladem bez dalšího pro věcné rozhodnutí, tedy na jejich základě soud může dospět k závěru o vyhovění žalobě nebo o jejím zamítnutí. V posuzovaném případě nelze ani doplňovat o žádné další dosud neuvedené skutečnosti, neboť z pohledu právního názoru by neměly žádný význam. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ust. § 118a odst. 2 o. s. ř dopadá pouze na případy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto (např. rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky ze dne 26. 01. 2011, sp. zn. Ns 25 Cdo 5162/2008). Taková situace v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda smlouva je platným právním úkonem je možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku.

5. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru (smlouva o úvěru č. hodnota), na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 5 000 Kč (přehled transakcí), přičemž žalovaný na uzavřenou smlouvu nic neuhradil (viz sdělení žalobkyně ve věci sp. zn. spisová značka. Ve smlouvě byla sjednána úroková sazba ve výši 1,066 % denně, tj. 389 % ročně.

6. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

7. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

10. Podle ustanovení § 2991 NOZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Smlouvu o revolvingovém úvěru soud pokládá za absolutně neplatnou, pro nepřiměřenost smluvních ujednání, neboť žalovanému byla tato částka zapůjčena s úrokem 389 % ročně. Soud má za to, že úroky jsou představovány i poplatkem za čerpání úvěru (1,99 %), roční úrok by tak byl ještě vyšší. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný je spotřebitelem, je smlouva, jak bylo uvedeno, absolutně neplatná.

12. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období. Běžná úroková sazba se pohybovala kolem 10 % ročně, tedy úrok je více než 30 násobný.

13. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši úroků a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o úrocích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků.

14. Soud má za prokázané, že žalovaný převzal částku ve výši 5 000 Kč, přičemž dosud žalovaný nic nevrátil.

15. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 5 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

16. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní výzvu dne datum, potom se považuje za doručenou dne datum. Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne datum, proto od datum je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne datum ve výši požadované žalobkyní a odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tj. ve výši 12 % ročně.

17. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované poplatky, smluvní pokuty, ani požadované zákonné úroky z prodlení od dat požadovaných v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně úspěšnější žalovaný by měl nárok na náhradu nákladů řízení, avšak žádné náklady mu nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.