17 C 283/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 36 240 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně zastavuje v té části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky ve výši 11 240 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 240 Kč ode dne , datum, do zpětvzetí.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně.

III. Žaloba se co do veškerého zbývajícího příslušenství žalované částky zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 157,65 Kč na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalovaný je povinen splnit povinnosti uvedené ve výroku II. a IV. tohoto rozsudku ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem bezprostředně následujícím po právní moci tohoto rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 240 Kč s úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a uložení povinnosti žalovanému nahradit náklady řízení, které účelně žalobkyně vynaložila k uplatnění práva. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně – společností , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit žalobkyni zpět do , datum, . Žalovaný finanční prostředky nevrátil, proto žalobkyni vznik nárok na jistinu, na poplatek ve výši 10 500,27 Kč a úroku ve výši 739,73 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, a ze dne , datum, .

2. Žalovaný se vyjádřil, že smlouvu dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba 36 % ročně, úrok 739,73 Kč. Nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, který navíc správně nevyhodnotil složitě konstruovanou smlouvu. Žalobkyně ani neprokázala, že by došlo k uzavření smlouvy s tím, že žalovaný odkazuje na rozhodnutí soudů v obdobných věcech. Výše úroků, resp. RPSN, převyšuje průměr a je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a to i podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu. Sporuje postoupení pohledávky, žalovaný nebyl podle § 1883 obč. zákoníku informován o postoupení pohledávky. Žalovaný chtěl spor řešit mimosoudně, ale neobdržel odpověď. Smlouva je absolutně neplatná a žalobkyni lze přiznat částku ve výši jistiny. Žalovaný neuhradil nic z načerpané jistiny ve výši 25 000 Kč. Je schopen platit částku 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalobkyně reagovala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, kdy je spotřebiteli ponechána 10 % rezerva mezi deklarovanými příjmy a výdaji, kdy těchto 10 % se musí rovnat životnímu minimu. Smlouva byla platně uzavřena a pohledávka byla řádně postoupena a je v listu č. 3 označena. Žalobkyně souhlasila se splátkami a vzala žalobu zpět co do částky 10 500,27 Kč a úroku ve výši 739,73 Kč, tedy celkem v částce 11 240 Kč a úroků z této částky od , datum, do zpětvzetí.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. navrhovatel může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

6. Podle § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř. platí, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.

7. Soud postupoval podle citovaných ustanovení a řízení částečně zastavil výrokem I. rozsudku, když souhlas ostatních účastníků soud nevyžadoval. K rozhodnutí zbýval předmět řízení pro částku ve výši 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

8. Aktivní legitimace v dané právní věci má oporu ve smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, , která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uvedeného dne, kdy nedílnou součástí převodu byla i žalovaná pohledávka.

9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, sepsána listina nazvaná jako smlouva o úvěru, na jejímž základě byla poskytnuta žalovanému částka ve výši 25 000 Kč (potvrzení o platbě) a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně poplatku ve výši 6 825,17 Kč a úroku ve výši 36 % ročně (739,73 Kč) do , datum, . Celkem měla být navrácena částka ve výši 32 564,90 Kč, případně částka 36 240 Kč, pokud jistina nebude uhrazena do data splatnosti (smlouva o úvěru). Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho, jak vyplývá z vyjádření účastníků.

10. Právní posouzení případu vychází z občanského zákoníku, tedy zákona č. 89/2012 Sb. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen NOZ) právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

11. Podle § 580 odst. 1 NOZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 1813 NOZ má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. V posuzované věci bylo významné vyřešení právní otázky, zda uzavřená smlouva je platným nebo neplatným právním jednáním. Pokud jde o samotnou smlouvu, není ničím odůvodněno ujednání o „poplatku za sjednání úvěru“. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem (právním předchůdcem žalobkyně) a spotřebitelem (žalovaným) a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch žalovaného (spotřebitele), který je slabší smluvní stranou.

14. Ze smlouvy není ani zřejmé, jaké protiplnění se mělo žalovanému dostat za tento poplatek či případně za zvýšený poplatek. Jde o částku, která znatelně převyšuje sjednaný úrok a o částku, která dosahuje – na poplatku - 27 %, resp. 42 % poskytnuté jistiny.

15. Soud má za to, že výše uvedený poplatek je skrytým úrokem a úrok by v takovém případě činil 43 % půjčené částky. Přepočtený roční úrok ze smlouvy potom činí (u vyššího poplatku) 145 % p. a. Jde o výši, kterou je na místě považovat za rozpornou s dobrými mravy, zejména za situace, kdy obvyklá výše úroku v tehdejší době nepřekračovala hranici 15 % ročně.

16. Takto určená úroková sazba vybočuje z mezí, které jsou dlouhodobě judikaturně nastaveny, kdy Nejvyšší soud se opakovaně vyjádřil (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. prosince 2004 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. února 2007), že stanovený úrok je rovný zhruba trojnásobku běžně používané úrokové sazby v daném období.

17. Jednání žalobkyně při uzavírání smlouvy vykazuje znaky jednání, které ukazují pouze na snahu žalobkyně získat finanční prostředky v nadstandardní výši. Sjednaná výše úroku se zjevně příčí dobrým mravům a tento rozpor je třeba posoudit jako důvod absolutní neplatnosti tohoto ujednání.

18. Ačkoliv je ujednání o výši úroků (poplatku) od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména i s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány) a ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou, shledal soud smlouvu neplatnou v celém rozsahu, a to i při respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy. Smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročitelnosti rovnováhy vzájemných práva a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že důvod neplatnosti se vztahuje na ujednání o výši poplatků, které jsou v daném případě skrytými úroky za poskytnutý úvěr a sjednaná výše úroků tak několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela podle ustanovení § 1802 obč. zák., nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o poplatcích uzavřít. Smlouva byla uzavřena mezi podnikatelem a spotřebitelem a je nutno tento vztah posuzovat, aby byla zachována vyváženost práv a povinnosti obou smluvních stran, a aby povinnosti nebyly vymezeny v neprospěch spotřebitele, který je slabší smluvní stranou. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to z důvodu neplatnosti ujednání o výši poplatku, ve kterém se skrývá úrok.

19. Podle soudu právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, podle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z pohledu soudu právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované dostatečně nezkoumala, respektive žalobkyně nic takového neprokázala, a pro nepřítomnost ani nemohla o tom být poučena.

20. Žalovaný převzal částku ve výši 25 000 Kč na základě neplatné sjednané smlouvy, potom je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 NOZ jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu.

21. Soud má tedy za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni zaplatil částku ve výši 25 000 Kč, a to včetně ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství.

22. Ohledně příslušenství soud vyšel z ust. § 1958 odst. 2 NOZ podle nějž neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 NOZ má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Pokud žalobkyně odeslala žalovanému upomínku (oznámení o postoupení pohledávky) dne , datum, , potom se považuje za doručenou dne , datum, . Od této doby byl žalovaný povinen plnit ve lhůtě 3 dnů, jak bylo ve výzvě uvedeno. Tato lhůta uplynula dne , datum, , proto od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a proto výrokem I. rozsudku soud přiznal zákonné úroky z prodlení ode dne , datum, ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nemohl přiznat soud žalobkyni požadované zákonné úroky z prodlení od data požadovaného v žalobě. Proto výrokem II. rozsudku soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 157,65 Kč, přičemž tato částka představuje 37,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,98 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,02 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 812 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 36 240 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 200 Kč ve výši 672 Kč.

25. Pro úplnost soud dodává, že ve věci postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně se u zdejšího soudu dožaduje typově shodných žalob, kdy obměna spočívá jen ve specifikaci příslušných smluv (datum uzavření, výše úvěru a splatnost) a je tedy na místě postupovat podle citovaného ustanovení.

26. Podle § 160 uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud vyšel z vyjádření žalovaného ohledně výdajů a stanovil povinnost žalovanému uhradit jistinu a náklady řízení ve splátkách ve výši 1 000 Kč, které jsou přiměřené poměrům žalovaného, jak je soud zjistil z účastnického výslechu. Soud má za to, že tento odklad nebude mít závažný ekonomický dopad na žalobkyni, jakožto věřitele, neboť s touto výši splátek souhlasila. Proto soud povolil plnění ve splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek. Jestliže žalovaný svůj dluh nebude plnit, má žalobkyně právní možnost, jak se domoci celého dluhu najednou. Obdobnými úvahy se soud řídil i ohledně náhrady nákladů řízení, proto výrokem V. rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen všechny peněžité povinnosti uhradit v celkové měsíční splátce 1 000 Kč.

27. Soud pro úplnost dodává, že ve věci žalovaného soudy již třikrát rozhodly, že uzavřené úvěrové smlouvy jsou neplatným právním jednání. Soud upozorňuje žalovaného, který smlouvy o úvěru uzavřel na nikoliv nezbytné potřeby, ale za účelem provozování hazardu, jak sám sdělil při výslechu, že u obdobných případů může v budoucnu změnit právní názor a chování žalovaného posoudit jako zneužití práva se všemi důsledky. Jeden z možných důsledků může být i přiznání všech poplatků, úroků a smluvních sankcí věřiteli či dokonce postup podle § 8 odst. 1 trestního řádu (podání oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu). Je na žalovaném, aby se – nejlépe s pomocí odborníků – vyvaroval sázení a přestal uzavírat úvěrové smlouvy na zbytné potřeby.