17 C 316/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro zaplacení 130 000 Kč <b>I. Zamítá se žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 130 000 Kč.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 48 901,20 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, která byla soudu doručena dne [datum], domáhala zaplacení částky ve výši 85 000 Kč.

2. Žalobkyně jakožto vypůjčitel uzavřela se žalovaným, jakožto půjčitelem dne [datum] smlouvu o výpůjčce, na základě které dal žalovaný žalobkyni do výpůjčky nemovité věci, které se nacházejí v [katastrální uzemí], v obci [obec] a jsou zapsané na [list vlastnictví]. Žalobkyně na základě čl. 7 smlouvy o výpůjčce provozovala pláž sloužící k realizaci volnočasových aktivit. Podle čl. 7 odst. 4 smlouvy o výpůjčce se žalovaný zavázal žalobkyni poskytovat příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně v době od června do srpna na náklady spojené s odměnou pro kvalifikovaný dozor pláže, který žalobkyně byla povinna zajišťovat. Příspěvek byl splatný vždy do 15. dne měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byl tento dozor zajištěn. Zároveň se žalovaný zavázal podle čl. 7 odst. 9 smlouvy o výpůjčce poskytnout žalobkyni příspěvek ve výši 10 000 Kč za koupací sezónu na zajištění provozu sociálního zařízení. Tento příspěvek byl splatný do 30. 9. každého roku.

3. Žalobkyně od 30. 5. do 1. 9. v letech 2019 až 2021 zajišťovala kvalifikovaný dozor pláže prostřednictvím zaměstnance [příjmení] (replika ze dne [datum]) a rovněž zajišťovala provoz sociálních zařízení, proto jí náleží částka 55 000 Kč za každý kalendářní rok (příspěvek za dozor pláže za 3 měsíce po 15 000 Kč a příspěvek ve výši 10 000 Kč na zajištění provozu sociálního zařízení). Žalobkyně měla od žalovaného obdržet za uvedené období částku ve výši 165 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni pouze 80 000 Kč, konkrétně dne [datum] částku 40 000 Kč, dne [datum] částku 20 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 20 000 Kč. Žalovaný žalobkyni dluží celkem částku 85 000 Kč.

4. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Platby žalovaného v letech 2019 – 2021 byly hrazeny jako příspěvek na provoz sociálního zařízení. Namítl promlčení veškerých nároků splatných před [datum]. Žalobkyni nevzniklo právo na příspěvek na náklady spojené s odměnou pro kvalifikovaný dozor pláže v letech 2019 – 2021, neboť žalobkyně řádně nezajišťovala kvalifikovaný dozor pláže. Kvalifikovaným dozorem pláže se rozuměl trvalý dozor odborně kvalifikovanou osobou, plavčíkem, v době od 30. 5. do 1. 9. každého roku. Žalobkyně podle údajů ve sbírce listin v roce 2018 měla pouze jednoho zaměstnance a v obchodním rejstříku má zapsáno několik předmětů podnikání, mimo jiné provoz stánků na parkovišti rybníka [obec], který vyžadoval přítomnost zaměstnance. Těžko by mohl zaměstnanec zabezpečovat kromě činnosti v pohostinství také kvalifikovaný dozor pláže. Jestliže pláž byla v provozu v sezóně od 9 hodin do 20 hodin, tak dozor nemohla zajistit žalobkyně prostřednictvím jediné osoby, neboť by tento postup byl v rozporu se zákoníkem práce. Pokud by žalobkyni nevznikly náklady, nebo by byly nižší než požadovaná výše příspěvku, potom by žalobkyně nemohla mít právo na poskytnutí příspěvku v plné výši, a to podle ustanovení § 1791 obč. zák.

5. U přípravného jednání žalobkyně specifikovala, že žalovaná částka se skládá z části dlužného příspěvku za výkon dozoru na pláži za měsíc červenec 2020 ve výši 5 000 Kč a za měsíc srpen ve výši 15 000 Kč, dále z příspěvku na provoz sociálního zařízení za rok 2020 ve výši 10 000 Kč a dále z částky 55 000 Kč za rok 2021 (3 x 15 000 Kč + 10 000 Kč). Platby žalovaného v celkové výši 40 000 Kč nebyly specifikovány, proto je žalobkyně v souladu s § 1933 občanského zákoníku použila na závazky nejdříve splatné. Dále uvedla, že někdy v roce 2014 – 2015 se dohodla s vedením žalované, že pláž nebude sloužit jako koupaliště, ale pouze jako pláž.

6. V koncentrační lhůtě žalobkyně uvedla, že smlouva o výpůjčce skončila výpovědí ze strany žalovaného dne [datum], přičemž ve výpovědi není uvedeno, že by žalobkyně nezajišťovala v souladu se smlouvou dozor pláže. Z důvodu čerpané dotace na pláž došlo mezi stranami ke změnám smlouvy o výpůjčce a žalobkyně měla pouze spravovat pláž a dohlížet nad dodržováním pravidel. Žalobkyně dále rozšířila žalobu o 45 000 Kč, o čemž bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne [datum]. Žalovaná částka tak – po připuštění změny žaloby - byla 130 000 Kč a skládala se z částky 65 000 Kč za rok 2020 (3x příspěvek za dozor pláže za měsíce červen – srpen 2020 a z příspěvku ve výši 2x 10 000 Kč a z téže částky za rok 2021). Žalobkyně započetla platby za rok 2020 ve výši 40 000 Kč na závazky z roku 2019. Žalobkyně nově tvrdila, že příspěvek ve výši 10 000 Kč ročně měl být poskytnut na dvoje sociální zařízení.

7. Žalovaný se k dalším tvrzením žalobkyně vyjádřil, že smlouva o výpůjčce nebyla změněna tak, že by žalobkyně nebyla povinna zajišťovat kvalifikovaný dozor pláže. Takovou změnu by musela schválit rada města, což se nestalo. Platby v letech 2019 až 2021 byly určeny na provoz dvou sociálních zařízení. Tyto platby – každá ve výši 10 000 Kč – byly zaslány dne [datum], [datum] a dne [datum]. Jedna platba ve výši 10 000 Kč byla určena jako příspěvek na zajištění provozu sociálních zařízení na pláži v [obec] a byla hrazena na základě smlouvy o výpůjčce, která je předmětem soudního řízení, druhá platba ve stejné výši byla hrazena žalovaným na základě nájemní smlouvy, která se týkala stravovacího centra u koupaliště [obec]. Oba příspěvky byly splatné do 30. 9. každého roku. Pokud žalobkyně po rozšíření žaloby uplatňuje nárok na 40 000 Kč odpovídající příspěvku na provoz dvou sociálních zařízení za rok 2020 a 2021, potom tyto částky byly žalobkyni žalovaným uhrazeny.

8. Mezi stranami byly nesporné tyto skutečnosti.

9. Dne [datum] byla mezi stranami podepsána smlouvy o výpůjčce, na základě které žalobkyně, jakožto vypůjčitel od žalovaného jako půjčitele, převzala nemovité věci v [katastrální uzemí], v obci [obec] a jsou zapsané na [list vlastnictví], specifikované ve smlouvě, tj. i pláž [obec].

10. Nesporným tvrzením je i skutečnost, že platby ve výši 55 000 Kč ročně byly do roku 2018 žalovaným řádně hrazeny a že dozor na pláži žalobkyně v letech 2019 – 2021 nezajišťovala prostřednictvím kvalifikovaného dozoru - plavčíka.

11. Hlavní spor byl o to, zda žalobkyně měla zajišťovat na pláži v [obec] kvalifikovaný odborný dozor (plavčík) nebo pouze dozor (dohled) nad pláží a nad dodržováním návštěvního řádu pláže.

12. Soud dospěl k těmto skutkovým závěrům.

13. Ze smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] soud zjistil, že předmětem výpůjčky byly výše uvedené nemovité věci, mimo jiné smlouva byla uzavřena za účelem zajištění bezpečnosti a zdraví návštěvníků předmětu výpůjčky (čl. 2 odst. 1 smlouvy). V čl. 7 odst. 1 smlouvy byl sjednán závazek žalobkyně provozovat na předmětu výpůjčky pláž sloužící k realizaci volnočasových aktivit v souladu s právními předpisy a technickými normami. Za tímto účelem byla žalobkyně povinna neprodleně vypracovat návštěvní řád pláže, podléhající schválení žalovaného, a stanovit pravidla pro zajištění bezpečnosti provozu, bezpečnosti a zdraví návštěvníků a pro řešení mimořádných událostí. Žalobkyně se zavázala v odst. 2 čl. 7, že zajistí trvalou kontrolu nad dodržováním návštěvního řádu pláže. V odst. 3 téhož článku se žalobkyně zavázala zajistit mimo jiné kvalifikovaný dohled nad užíváním pláže, zejména vybavením předmětu výpůjčky, přičemž žalobkyně byla povinna zjistit, aby osoba vykonávající kvalifikovaný dozor vykonávala činnosti uvedené v odvětvové technické normě vodního hospodářství č. TNV 94 0920-1. V odstavci 4 téhož článku si strany sjednaly, že žalovaný bude žalobkyni poskytovat příspěvek ve výši 15 000 Kč měsíčně na náklady spojené s odměnou pro kvalifikovaný dozor pláže, který žalobkyně byla povinna zajistit na svůj náklad a svojí odpovědnost. Podle odst. 10 cit. čl. byl příspěvek splatný do 15. dne v měsíci, který následoval po měsíci, ve kterém byl tento dozor zajištěn. V odst. 9 cit. čl. byl sjednán příspěvek ve výši 10 000 Kč, který měl poskytovat žalovaný žalobkyni za koupací sezónu za účelem zajištění provozu sociálního zařízení. Tento příspěvek byl splatný do 30. 9. příslušeného roku. Všechny platby měly být uhrazeny na účet žalobkyně vedený u [právnická osoba] pod variabilním symbolem [číslo] Smlouva byla schválena radou města.

14. Z výslechu svědka [příjmení] soud zjistil, že svědek od roku 2007 pracuje pro žalobkyni. Po dobu koupací sezóny v letech 2019 – 2021 od května do září každého roku prováděl údržbu na pláži v [obec]. Uklízel sociální zařízení, sprchy, sekal trávu, uklízel odpadky a připravoval lehátka. Jeho pracovní doba byla od 8 do 20 hodin, přičemž na pár hodin denně práce přerušil. Při této pauze zásoboval stavbu v [obec], kde žalobkyně rekonstruovala penzion. O víkendu jeho práce spočívala v tom, že ráno pláž odemkl, uklidil toalety, odpadky a večer přišel zamknout. O víkendu se na pláži zdržoval přibližně do 10 hodin a práci nikomu fyzicky nepředával. Během roku 2019 byl 14 dní na dovolené na Slovensku. Svědek uvedl, že když z pláže o víkendu odjížděl, tak volal jednateli žalobkyně ([jméno] [příjmení]), který následně přijel pláž zkontrolovat. Svědek nemá odbornou způsobilost na pozici plavčíka.

15. Věrohodnost svědka, že zajišťoval dozor pláže každý pracovní den v době od 8 hodin do 20 hodin, pokud soud pomine přestávku zmíněnou svědkem, je v rozporu s předloženými listinnými důkazy žalobkyní.

16. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že svědek pracoval pro žalobkyni na pozici údržbáře s pracovní dobou v průměru 40 hodin týdně a byl rovněž povinen vykonávat kvalifikovaný dozor pláže každý den, včetně sobot a nedělí, po dobu trvání koupací sezóny. Z platového výměru soud zjistil, že základní plat byl 20 000 Kč měsíčně.

17. Z výplatního listu svědka [příjmení] za květen 2021 vyplývá, že svědek v květnu odpracoval 16 hodin, v červnu 2021 16 hodin, v červenci 2021 96 hodin, v srpnu 176 hodin a v září 136 hodin. Výplatní listy byly vystaveny [právnická osoba] – [název práv. osoby], [IČO], nikoliv žalobkyní. Pokud svědek pracoval na„ plný úvazek“ v srpnu a září 2021 pro jinou společnost, těžko mohl zabezpečovat – v rozsahu uváděném svědkem - dozor pláže na [obec] pro žalobkyni. I kdyby soud připustil, že z nějakého důvodu byla zaměstnavatelem svědka [právnická osoba] – [název práv. osoby], [IČO] a svědek se„ věnoval v pracovní době“ práci pro žalobkyni, namísto pro zaměstnavatele, potom jeho tvrzení, že na pláži pracoval každý pracovní den cca 10 hodin (soud z jeho pracovní doby 12 hodin odčítá 2 hodiny jakožto pauzu na oběd a dále prostor pro zásobování stavby penzionu v [obec]) je nevěrohodné. Svědek by musel v práci strávit cca 200 hodin měsíčně. Tomuto odpovídá cca pouze výplatní list za srpen 2021, kdežto v jiných měsících svědek odpracoval pouze 16 hodin, tj. max. 1 hodinu za pracovní den.

18. Po výslechu svědka, přestože tak žalobkyně nikdy netvrdila (např. ve svém podání ze dne [datum] v odst. 2.3, ve kterém obecně hovoří o tom, že dozor pláže mohl být vykonáván na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a v účastnické výpovědi předcházející výpovědi svědka jednatel žalobkyně uvedl, že svědek [příjmení] dozor pláže vykonával 30 – 31 dní v měsíci), začala tvrdit, že dozor pláže během víkendu zajišťoval sám jednatel společnosti a že se svědkem [příjmení] na pláž jezdili někdy společně. Tato změna tvrzení se nejeví soudu jako věrohodná, neboť žalobkyně do té doby v řízení netvrdila, že by dozor pláže zajišťoval sám jednatel žalobkyně, a ani svědek [příjmení] se nezmínil o tom, že by s jednatelem žalobkyně na pláž jezdili společně, natož že by jednateli předával práci. Pouze svědek uvedl, že střídání o víkendu probíhalo tak, že volal jednateli, aby zašel na kontrolu; práci nikomu nepředával a na pláži se nepotkali. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně má soud za prokázané, že nemá odbornou způsobilost na plavčíka.

19. Z výpisů a přehledu plateb soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil dne [datum] částku ve výši 2 x 10 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 x 10 000 Kč a dne [datum] částku ve výši 2 x 10 000 Kč (č. l. 51 a č. l. 59).

20. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalovaný zavázal poskytovat žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč jako příspěvek na zajištění provozu sociálního zařízení, a to do 30. 9. toho kterého kalendářního roku. Jednalo se o sociální zařízení, které bylo součástí stravovacího komplexu. Jednalo se o jiné sociální zařízení, než které se nacházelo na pláži v [obec] Smlouva, tak dodatek k ní, byly schváleny radou města.

21. Z výpovědi ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný – po schválení v radě města (viz zápis ze 106. chůze rady [územní celek] ze dne [datum]) – vypověděl vztah založený smlouvou o výpůjčce ze dne [datum], přičemž důvodem bylo jiné porušení smluvních povinností, než jsou předmětem tohoto řízení.

22. Z knihy došlých faktur soud zjistil, že platby v roce 2019 ve výši 10 000 Kč jsou označeny jako„ smlouva o výpůjčce – WC pláž“ a„ náj. smlouva – dod. [číslo] WC parkoviště“. Obdobně byly označeny platby i v letech 2020 a 2021. Platby ve výši 2 x 10 000 Kč žalovaný žalobkyni uhradil dne [datum], dne [datum] a dne [datum]. Z téže listiny soud zjistil, že platby ve výši 15 000 Kč byly v předchozích letech (do roku 2018) označeny jako„ smlouva o výpůjčce – plavčík“.

23. Z návštěvních řádů veřejné pláže [obec] soud zjistil, že dle návštěvního řádu byla pláž na [obec] otevřena od 31. 5. do 1. 9. v době od 9 hodin do 20 hodin a prostory nebyly střeženy plavčíkem.

24. Soud dospěl k následujícímu právnímu závěru.

25. Právní posouzení případu vychází z právního předpisu zrušeného ke dni [datum] zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neboť podle jeho § 3028 odst. 3 platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

26. Soud posoudil smlouvu o výpůjčce jako smlouvu podle § 659 a n. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník s prvky podle § 51 uvedeného zákona.

27. Podle § 488 citovaného zákona platí, že závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

28. Z uzavřené smlouvy o výpůjčce ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně byla povinna vykonávat kvalifikovaný dozor, tj. na něco dohlížet, dbát na dodržování pravidel a na kontrolu. Vzhledem k ujednání v čl. 2 odst. 1 smlouvy (smlouva je uzavřena mimo jiné za účelem zajištění bezpečnosti a zdraví návštěvníků) a ujednání (čl. 7 a 7.4) že žalobkyně je povinna zajišťovat kvalifikovaný dozor, který bude vykonávat činnosti v příslušené odvětvové normě TNV 94020-1, má soud za to, že žalobkyně se zavázala, že bude zajišťovat dozor v podobě plavčíka. Příslušná norma ze září 2015 je nazvána„ Bezpečnost bazénů, koupališť a aquaparků“. Tato norma stanoví povinnosti, mimo jiné bod 4.6 hovoří o kvalifikovaném dozoru a počtu pracovníků vodního dozoru (bod 6.1 normy). Norma mj. určuje počet pracovníků vodního dozoru (plavčíků) na veřejném koupališti a podle této normy je minimem jeden vodní dozor.

29. Na tomto závěru soudu nic nemění ani účastnická výpověď jednatele žalobkyně, který setrval na tvrzení, že návštěvní řád pláže [obec] měl vypracovat žalovaný a že v letech 2013 - 2016 bylo sjednáno se žalovaným, že pláž nebude provozována jako vodní plocha ke koupání, ale pouze jako pláž k rekreaci. Pro řešení tohoto sporu není podstatné, co bylo uvedeno v návštěvním řádu pláže. Jestliže návštěvní řád zmiňoval, že prostory nejsou hlídány plavčíkem, potom se jedná pouze o proklamaci směrem k návštěvníkům pláže, neboť návštěvní řád pláže nemůže změnit smluvní ujednání. V řízení žalobkyně tvrdila, že došlo ke změně obsahu smlouvy s vedením města. Při účastnickém výslechu jednatel společnosti uvedl, že někdy v letech 2013, 2014 nebo 2016 jednal s městem. Jak samotná smlouva o výpůjčce, tak výpověď této smlouvy i další nájemní smlouva a dodatek k ní, byly vždy schváleny radou města, a to podle § 102 odst. 3 zákona o obcích. Žalobkyně v řízení nikdy netvrdila, že by tehdejší starosta města byl radou města podle § 102 odst. 3 zákona o obcích zmocněn ke změně smlouvy o výpůjčce. Z účastnického výslechu jednatele žalobkyně naopak vyplývá, že jednal se starostou pouze na počátku a konci koupací sezóny, přičemž ke změně smluvního ujednání, že prostory pláže nebudou střeženy plavčíkem, mělo dojít na základě jednání s [jméno] [příjmení], pracovníkem žalovaného. Pracovník žalovaného, ani starosta města, neměl oprávnění – bez pověření rady města – měnit obsah smlouvy o výpůjčce. V řízení navíc nebylo ani tvrzeno, že by změna smlouvy byla schválena radou města. Z těchto důvodů má soud za to, že ke změně nedošlo a že žalobkyně byla povinna zajišťovat kvalifikovaný dozor dle výše citované normy, tj. dozor plavčíka. Smlouva totiž žalobkyni ukládala, aby kvalifikovaně vykonával činnosti podle citované normy a ke změně smlouvy nikdy nedošlo. Nejenže by změna musela být schválena radou města, ale musela by být i písemná (čl. 10 smlouvy). Smluvní strany si dohodly kvalifikační podmínky s odkazem na citovanou normu a právo na příspěvek byl spjat k výkonem kvalifikované dozoru, tj. plavčíka. Tvrzení žalobkyně soud považuje za účelová, a to i přihlédnutím k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení pozměnila některá tvrzení (dozor vykonával svědek [příjmení], následně po výslechu svědka začala tvrdit, že dozor vykonával o víkendech jednatel žalobkyně či měnila výši a právní důvod nároků). Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu ohledně částky 90 000 Kč skládající se z částky ve výši 6x 15 000 Kč za kvalifikovaný dozor pláže za červen, červenec a srpen let 2020 a 2021. Soud zároveň dodává, že má soud za prokázané, že žalobkyně řádně neprováděla ani„ obyčejný“ dohled pláže.

30. Žalobkyně dále uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 000 Kč jakožto příspěvek na provoz dvou sociálních zařízení v letech 2020 a 2021. Žalovaný v letech 2019 až 2021 uhradil žalobkyni vždy dvě platby po 10 000 Kč, které byly určeny na zajištění provozu sociálního zařízení (viz variabilní symbol a poznámky v knize došlých faktur). Jedna platba ve výši 10 000 Kč byla určena jako příspěvek na zajištění provozu sociálních zařízení dle smlouvy o výpůjčce ze dne [datum]. Druhá platba v téže výši se týkala zajištění provozu sociálních zařízení v tzv. stravovacím centru (před areálem koupaliště [obec]) a opora pro její výplatu byla v nájemní smlouvě ze dne [datum] ve znění dodatku [číslo]. Příspěvky za rok 2020 a 2021 byly splatné do 30. 9. každého roku, jak vyplývá z citovaných smluv. Žalovaný doložil, že příspěvky uhradil, proto soud žalobu zamítl i ohledně zaplacení těchto částek. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že tyto platby v celkové výši 40 000 Kč započetla na dříve splatné platby, neboť platby ve výši 55 000 Kč za rok byly do roku 2018 hrazeny řádně (což bylo nesporné tvrzení) a nebylo je tedy na co započíst, z přehledu došlých faktur (č. l. 65) vyplývá, že příspěvek na provoz sociálního zařízení byl v minulosti (2019 i roky předtím) řádně hrazen a výše platby a okamžik (29. 9.) jasně ukazují nač je placeno.

31. Soud se již výše vyjádřil k tvrzení žalobkyně, že došlo ke změně obsahu smluvního vztahu ohledně kvalifikovaného dozoru. Protože změna nebyla schválena radou města, soud zamítl další důkazní návrhy spočívající zejména ve výslechu bývalého starosty [příjmení] a pracovníka žalovaného [jméno] [příjmení] Tyto osoby, i pokud by potvrdily verzi žalobkyně, že došlo ke změně smlouvy na základě ústní dohody, by s ohledem na ustanovení § 102 odst. 3 zákona o obcích a text smlouvy o výpůjčce (č.l. 10), nemohly žalovaného platně zavázat. Soud rovněž zamítl návrhy na dokazování výslechem dalších svědků, kteří měli potvrdit, že svědek [příjmení] byl po celou dobu přítomen na pláži a jaké činnosti na pláži vykonával. Tyto skutečnosti soud zjistil z výslechu svědka [příjmení], který sám připustil, že pracovní místo opouštěl, o víkendech se zde nezdržoval (až na výjimky) a v roce 2019 čerpal dovolenou; navíc i žalobkyně potvrdila, že nezajišťovala v předmětně době kvalifikovaný dozor pláže plavčíkem.

32. S ohledem na shora uvedené soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 48 901,20 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 85 000 Kč - do [datum], kdy došlo ke změně žaloby - sestávající z částky 4 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 4 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 4 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 250 Kč za účast při přípravě jednání dle § 11 odst. 2 písm. g) a. t. dne [datum] a z částky 4 500 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 130 000 Kč – po rozšíření žaloby - sestávající z částky 6 300 Kč za písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a z částky 6 300 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne [datum] včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 5 464,22 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 732,11 Kč za 232 ujetých km v částce 1 732,11 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 732,11 Kč za 232 ujetých km v částce 1 732,11 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,5 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1 000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 40 414,22 Kč ve výši 8 486,98 Kč.

34. Pro úplnost soud uvádí, že za účast na přípravném jednání náleží mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. g) a.t.) a že při výpočtu cestovních náhrad postupoval podle § 158 odst. 4 zákoníku práce, podle kterého platí, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. Není-li tento údaj v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotřebu pohonné hmoty vozidla aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Z těchto důvodu soud podle normy 630/ určil spotřebu podle údaje pro kombinovanou spotřebu ve výši 5,5 l /100 km, nikoliv z aritmetického průměru hodnot (průměrná spotřeba by potom byla 5,7 l /100 km), jak žalovaný požadoval.