17 C 74/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem JUDr. Michalem Sýkorou ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO sídlem adresa proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 25 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 764 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 25 764 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 381 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 764 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující dne , datum, způsobil žalovaný v obci , adresa, zranění , jméno FO, , které muselo být lékařsky vyšetřeno, přičemž vyšetření hradila žalobkyně jakožto pojišťovna ve smyslu zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen „ZVZP“). Ke zranění mělo dojít protiprávním jednáním žalovaného vůči poškozenému, neboť rozhodnutím Policie ČR č. j. , spisová značka, byla věc přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zák. č. 251/2016 Sb. vyřízena v souladu s ust. § 91 zák. č. 250/2016 Sb. uložením pokuty v příkazním řízení. Žalobkyně zaplatila za léčení poškozeného celkem částku 25 764 Kč. Žalobkyně má nárok podle § 55 ZVZP má žalobkyně vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Jednání se konalo v nepřítomnosti účastníků.

4. Na základě zjištění z nich učiněných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

5. Z oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, vyplývá, že žalovaný dne , datum, v době od 10.00 hod. do 12.00 hod. fyzicky napadl , jméno FO, , nar. , datum, a za toto jednání byla žalovanému uložena pokuta v příkazním řízení. Jednáním žalovaného došlo k poranění, které si následně vyžádalo vyšetření ve zdravotnickém zařízení v domažlické nemocnici (oznámení , právnická osoba, ze dne , datum, ), do které byl převezen záchranou službou a dále ošetření u , právnická osoba, (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení). Poškozený byl v den ošetření pojištěncem žalobkyně, která v návaznosti na svou povinnost uhradila náklady na služby provedené zdravotnickými zařízeními v souvislosti s napadením ve výši 25 764 Kč (vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení). Vzhledem k tomu, že k poranění došlo protiprávním jednáním ze strany žalovaného, vyzvala jej žalobkyně k uhrazení toho, co plnila, výzvou ze dne , datum, (dopis ze dne , datum, ). Žalovaný však nereagoval a neuhradil ničeho.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce tak, že na daný případ dopadají normy obsažené v ustanoveních ZVZP a zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“).

7. Podle § 13 odst. 1 ZVZP se ze zdravotního pojištění hradí zdravotní služby poskytnuté pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení.

8. Podle § 13 odst. 2. písm. a) ZVZP hrazenými službami jsou v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem zdravotní péče preventivní, dispenzární, diagnostická, léčebná, lékárenská, klinickofarmaceutická, léčebně rehabilitační, lázeňská léčebně rehabilitační, posudková, ošetřovatelská, paliativní a zdravotní péče o dárce krve, tkání a buněk nebo orgánů související s jejich odběrem, a to ve všech formách jejího poskytování podle zákona o zdravotních službách.

9. Podle § 55 odst. 1 ZVZP má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

10. Podle § 1968 OZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

11. Podle § 1970 OZ může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Na základě uvedených ustanovení ZVZP ve spojení s výše uvedeným sdělením , právnická osoba, dospěl soud k závěru, že zde existuje příčinný vztah mezi jednáním žalovaného, vznikem poranění pojištěnce a úhradou nákladů na vyšetření žalobkyní. Dle § 13 odst. 2 písm. a) ZVZP hradila žalobkyně služby předvídané zákonem a svého nároku se domáhá zcela po právu, když žalovaný byl v souvislosti s poškozením zdraví pojištěnce shledán vinným ze spáchání přestupku, jakožto protiprávního jednání ve smyslu § 55 odst. 1 ZVZP. Jednání žalovaného tak naplnilo zákonem předvídanou okolnost, opravňující žalobkyni požadovat po něm to, co v důsledku jeho jednání plnila.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný navzdory předžalobní výzvě žalobkyně v poskytnuté lhůtě neuhradil, oč ho žádala, ocitl se k následujícímu dni v prodlení ve smyslu § 1968 NOZ, a žalobkyni tak od data následujícího vzniklo též právo nárokovat vůči žalovanému i zákonný úrok z prodlení z požadované částky, a to ve smyslu § 1970 NOZ.

14. Žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud tak s odkazem na citovaná zákonná ustanovení rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 25 764 Kč spolu se zákonným z prodlení ve výši 11,5 % ročně z požadované částky od , datum, do zaplacení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, uvedl následující.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 243c odst. 3, § 224 odst. l, § 151 odst. 1, části věty před středníkem, a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyně, jež nebyla v dovolacím řízení zastoupena zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř., k tomuto dovolání podala vyjádření. V souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. jí proto náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši stanovené zvláštním právním předpisem. Zmíněným předpisem je vyhláška č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, jejíž § 2 odst. 3 stanoví, že má tato náhrada činit 300 Kč.Nelze ovšem přehlédnout, že vzpomínanou paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (srovnej nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými [viz důvodová zpráva k zákonu č. 139/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)]. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do , datum, ), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od , datum, do , datum, ), účastníku zastoupenému advokátem.Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Nejvyšší soud, jenž se v souladu s čl. 89 odst. 2 Ústavy cítí nadále vázán nosnými důvody plenárního nálezu Pl. ÚS 39/13, proto pokládá § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu za neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).

17. Tyto úvahy vedly soud k závěru, že je žalobkyni za úkony po 1. 1. 2025 nutno přiznat na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč. Proto soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 381 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 031 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které a dle výše uvedeného názoru účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 350 Kč představující 450 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.