19 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného pro zletilé dítě <b>I. Žaloba, jíž se žalobce domáhá toho, aby byl rozsudek Okresního soudu v Domažlicích ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] změněn tak, že je žalovaný povinen hradit běžné výživné ve výši 10 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne v měsíci, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>I. Stručná rekapitulace obsahu žaloby a průběhu řízení</b> 1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhá zvýšení výživného, stanoveného rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobce v žalobě zdůrazňuje, že v době vyhlášení odkazovaného rozsudku mu bylo jedenáct let, a od té doby nikdy nedošlo k navýšení výživného. Žalovaným (navíc nepravidelně) hrazené výživné podle žalobce neodpovídá jeho potřebám, nadto ani neodpovídá životní úrovni žalovaného, jakkoli žalobce přesné výdělkové a majetkové poměry žalovaného nezná. Žalobci je toliko známo, že žalovaný bydlí v nemovitosti, za jejíž používání vlastníku nemovitosti ničeho nehradí, a že vlastní vozidla vyšší střední třídy. Současně žalobce předpokládá, že žalovaný již pobírá starobní důchod a že by měl být rovněž podnikatelem ([IČO]).

2. Na první nařízené jednání dne [datum] se žalovaný bez – řádné – omluvy nedostavil. Na tomto jednání tudíž soud toliko poučil žalující stranu, že je třeba doplnit žalobní tvrzení tak, aby z nich byly zjevné stávající majetkové a příjmové (a výdajové) poměry žalobce. Současně bylo dáno žalující straně poučení, že soud může přiměřeně přihlédnout ke skutečnostem, jež jsou předmětem jiného řízení týchž účastníků, ve kterém je řešena otázka paternity žalovaného.

3. Podáním ze dne [datum] žalobce doplnil žalobu v tom smyslu, že je vlastníkem pozemku parc. č. St. 224, jehož součástí je budova [adresa], pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše zapsáno na listu vlastnictví 817, [katastrální uzemí]. Žalobce nicméně zdůraznil, že je vlastníkem těchto nemovitostí„ ve smyslu holého vlastnictví“, neboť tyto nemovitosti„ jsou ve výpůjčce jeho matky a on sám nerealizuje žádné příjmy z těchto nemovitostí“. Současně žalobce uvedl, že nemá žádné příjmy nad rámec financí, jež mu poskytuje jeho matka v rámci vyživovací povinnosti.

4. Na doplnění žaloby zareagoval žalovaný (jenž se předtím k samotné žalobě nikterak nevyjádřil) vyjádřením ze dne [datum], ve kterém zdůraznil, že tvrzení žalobce, že nemá žádné příjmy, je třeba doložit tím, kdo platí jeho zdravotní a sociální pojištění, přičemž je nutno současně doložit, že je stále studentem.

5. Na jednání dne [datum] žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že odkazovaná smlouva o výpůjčce v písemné formě není k dispozici, neboť v daném případě jde o vztah matky a syna s tím, že předmětné nemovité věci byly původně ve vlastnictví matky žalobce. V návaznosti na to soud uložil žalobci, aby doložil, jaké jsou příjmy jeho matky, které jsou spojené s pronájmem hotelového komplexu (nacházejícího se v předmětných nemovitých věcech) ve vlastnictví žalobce. Současně soud poučil žalovaného, že je třeba doložit, jaké jsou jeho běžné měsíční příjmy a výdaje.

6. Veden tímto poučením, žalovaný toliko zaslal kopii výpisu ze svého bankovního účtu za měsíc duben 2022. Žalobce pak uvedl, že z předmětných nemovitostí – hotelu [název hotelu] – od začátku roku 2022 (tedy od okamžiku, od kterého požaduje zvýšení výživného) nerealizuje žádné reálné výnosy. Hotel je od března 2022 využíván matkou žalobce tak, že v části poskytla pomoc„ ukrajinským běžencům“ a zbývající část je od května pronajata [právnická osoba] [právnická osoba], přičemž žalobce z pronájmu neinkasuje žádné finanční plnění.

7. Na jednání dne [datum] soud provedl důkazy účastnickými výpověďmi a svědeckou výpovědí matky žalobce. Jelikož účastnící řízení poté nenavrhli (s níže uvedenou výjimkou) doplnění dokazování, soud dal prostor k závěrečným návrhům a poté jednání odročil za účelem vyhlášení rozsudku.

8. Pro úplnost je vhodné na tomto místě rovněž zaznamenat, že soud – k návrhu žalobce ze dne [datum] – nepřerušil předmětné řízení, neboť dospěl k závěru, že za dané procesní situace již [celé jméno žalovaného] není s to v soudním řízení dosáhnout popření svého otcovství k žalobci, kterého se domáhal v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka]. <b>II. Skutkové závěry</b> 9. Na základě provedených důkazů, hodnocených jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.

10. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum] (kopie na č. l. 29) byla žalovanému stanovena povinnost platit žalobci výživné ve výši 1 500 Kč, kterou soud stanovil s přihlédnutím k majetkovým poměrům obou rodičů žalobce.

11. Matkou žalobce je paní Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum]: Matrikovým otcem žalobce je žalovaný; jeho žaloba, kterou se domáhal popření otcovství, přitom byla zamítnuta rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne [datum].

12. Ke dni podání žaloby i ke dni vyhlášení tohoto rozsudku se žalobce připravuje na své budoucí povolání studiem; v současnosti paralelním studiem na Vyšší odborné škole v [obec] (viz č. l. 26) a na Fakultě [název úřadu] [název úřadu] univerzity v [obec] (viz č. l. 63), jak vyplynulo i z účastnické výpovědi žalobce (viz č. l. 64 verte).

13. Žalobce nemá žádné vlastní příjmy, v současnosti dostává od své matky částku 7 000 Kč měsíčně, v budoucnu mu bude matka hradit rovněž náklady spojené s (pod) nájmem v [obec]. Žalobce bydlí sám v rodinném domě v [obec]. Žalobce je nadto vlastníkem hotelu [název hotelu], který na něj jeho matka převedla před čtyřmi lety za situace, kdy měla vážné zdravotní obtíže. Současně je zřejmé, že se žalobce o tento hotel nikterak nestará a veškeré nutné záležitosti s hotelem spojené za něj řeší jeho matka, přičemž žalobce pouze podepíše připravené smlouvy (srov. č. l. 51-54).

14. Jakkoli žalobce patně žádné přímé platby v souvislosti s provozem předmětného hotelu nezískává, nelze přehlížet, že v současnosti je v hotelu ubytováno 11 ukrajinských matek se svými dětmi a že část hotelu je pronajímána [právnická osoba] [právnická osoba], jež neplatní žádné nájemné, pouze hradí veškeré ceny energií za celý hotel. Přestože svědkyně [příjmení] ve své výpovědi uvedla, že neví, jaký je (státní) příspěvek na jednu ubytovanou osobu, je v řízení nedokazovanou skutečností (§ 121 občanského soudního řádu; dále jen „o s. ř.“), že tento příspěvek činí podle zákona č. 66/2022 Sb., o opatřeních v oblasti zaměstnanosti a oblasti sociálního zabezpečení v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve spojení s nařízením vlády č. 205/2022 Sb. částku 5 000 Kč za jednu osobu, v daném případě tak jde minimálně o částku 55 000 Kč měsíčně. Z výpovědi Ing. [příjmení] pak rovněž vyplynulo, že hotel je v současnosti v dezolátním stavu a že jí v minulosti nějaký zájemce za hotel nabídl kupní cenu (pouze) 3 000 000 Kč.

15. V případě žalovaného potom soud dospěl k závěru, že v současnosti disponuje měsíčními příjmy nepřesahujícími v průměru částku 20 000 Kč (tento závěr vychází z účastnické výpovědi žalovaného a nepřímo z výpisu z účtu žalovaného za měsíc duben 2022 – srov. č. l. 48). S výjimkou osobního automobilu Chevrolet Camaro, rok výroby 2012, pak žalovaný v současnosti nedisponuje žádnou jinou významnější majetkovou hodnotou. Žalovaný má vysokoškolské vzdělání a v minulosti dosahoval výrazně nadstandardních příjmů, nyní je však plně odkázán na příjmy od své matky. Žalovaný není nikde zaměstnán (to ostatně koresponduje již se stavem popsaným v odůvodnění rozsudku z roku 2011). Do [datum] byl žalovaný jednatelem obchodní společnosti [právnická osoba], ve které je i nadále menšinovým společníkem, tato společnost však podle vyjádření žalovaného již fakticky nepodniká. Žalovaný není ani poživatelem starobního (či jiného) důchodu. <b>II. a) Důvod neprovedení některých navržených důkazů</b> 16. Pro nadbytečnost soud neprovedl následující účastníky navrhované důkazy. Jelikož žalobce při jednání nezpochybnil tvrzení žalovaného o svůj příjmech (s níže pojednanou výhradou), neprovedl soud žalobcem navrhované důkazy daňovými přiznáními žalovaného, resp. dotazem na Českou správu sociálního zabezpečení. Soud současně nedoplnil dokazování ani lékařskou zprávou, jež by potvrdila tvrzení žalovaného, že mu určité onkologické obtíže brání v možnosti dosahovat vyšších příjmů, a to mimo jiné proto, že žalobce obstarání lékařské zprávy podmiňoval tím, že bude„ schopen najít lékaře, ke kterému by měl důvěru“, přičemž dával současně najevo, že najít takového lékaře bude pravděpodobně velmi obtížné. Pakliže by tudíž soud tuto podmínku akceptoval, došlo by patrně k nedůvodné prolongaci řízení, navíc„ bez záruky“, že žalovaný vůbec někdy takto definovaného lékaře vskutku„ najde“. <b>III. Právní závěry - důvody zamítnutí žaloby (ratio decidendi)</b> 17. Podle ustanovení § 910 odst. 1 a 2 občanského zákoníku má žalovaný vůči žalobci vyživovací povinnosti s tím, že podle ustanovení § 911 občanského zákoníku je podmínkou přiznání výživného skutečnost, že žalobce není schopen se sám živit. Podle ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku pak platí, že životní úroveň žalobce má být zásadně shodná s životní úrovní jeho rodičů.

18. Pro určení rozsahu výživného jsou přitom podle ustanovení § 913 odst. 1 občanského zákoníku rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného (žalobce) a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného (žalovaného). Podle druhého odstavce téhož paragrafu je pak při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika.

19. Současně podle ustanovení § 916 občanského zákoníku platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí pětadvacetinásobek částky životního minima.

20. Je konečně vhodné připomenout, že podle ustanovení § 912 občanského zákoníku má na výživné právo taktéž nezletilé dítě, které není plně svéprávné, i když má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu s příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě.

21. V posuzované věci se soud musel v prvé řadě zabývat otázkou, k jakým podstatným změnám (rebus sic stantibus) došlo od vyhlášení rozsudku, kterým bylo v roce 2011 žalovanému stanoveno výživné ve výši 1 500 Kč.

22. Je zjevné, že žalobce, jenž v současnosti není schopen se sám živit ve smyslu ustanovení § 911 občanského zákoníku, již vzhledem ke svému věku a současnému studiu, které nelze považovat za neúčelné (srov. mutatis mutandis závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2014 sp. zn. II. ÚS 2121/14), má vyšší odůvodněné potřeby, současně však – oproti roku 2011 – přinejmenším z formálního hlediska disponuje majetkem nezanedbatelné hodnoty (viz dále).

23. Přestože soud neztrácí ze zřetele, že žalobce je patrně toliko formálním vlastníkem předmětného hotelu, nemůže zcela přehlížet, že z účastnické ani svědecké výpovědi jasně nevyplynuly přesvědčivé a logicky konzistentní důvody, pro které byl zvolen„ model“, kdy je žalobce sice vlastníkem hotelu [název hotelu], nicméně veškerou správu má na starosti jeho matka. Pakliže z výpovědí vyplynulo, že důvodem převodu hotelu před čtyřmi lety byly zdravotní problémy žalobcovy matky, je s podivem, že veškerá pro chod hotelu (resp. správu předmětných nemovitých věcí) podstatná rozhodnutí činí stále právě Mgr. [příjmení], jejíž zdravotní problémy údajně i nadále trvají (svědkyně nadto uvedla, že je od [datum] v pracovní neschopnosti). Zvolený model správy, v jehož rámci žalobce pouze signuje matkou předložené návrhy smluv, respektive tomu předcházející převod předmětných nemovitých věcí na žalobce, a to i za situace, kdy je Mgr. [příjmení] dle vlastního vyjádření v dlouhodobé pracovní neschopnosti, pak postrádá srozumitelnou logiku rovněž v kontextu platné daňové úpravy, kdy nelze mít pochyb o tom, že v případě úmrtí matky (kterého se v minulosti mohla svědkyně vzhledem k deklarované diagnóze legitimně obávat) by inkriminovaný majetek přešel na žalobce – jakožto předpokládaného jediného testamentárního dědice – bez daňového zatížení.

24. Z předestřených důvodů je podle mínění soudu nutno vyjít z premisy, že žalobce je formálním vlastníkem nemovitých věcí, jejichž hodnota patrně přesahuje částku 3 000 000 Kč, jak nepřímo vyplynulo ze svědecké výpovědi Mgr. [příjmení], jež jí nabídnutou částku zjevně považovala za podstatným způsobem podhodnocenou (a to i přes to, že svědkyně ve stejné výpovědi zdůraznila, že hotel je v dezolátním stavu).

25. Ze svědecké výpovědi Mgr. [příjmení] je pak nepřímo k dispozici rovněž úsudek, že předmětné hotelové zařízení je s to generovat (alespoň po přechodnou dobu - nebudou-li„ výnosy“ okamžitě reinvestovány) čistý příjem minimálně ve výši 50 000 Kč měsíčně (suma státních příspěvků za situace, kdy veškeré ceny energií by měla hradit [právnická osoba] [právnická osoba]).

26. Jde-li tedy o majetkové poměry žalobce, je třeba uzavřít, že žalobce disponuje majetkem nezanedbatelné hodnoty, a to bez ohledu na otázku, zda tento majetek je v současné době s to generovat určitý zisk či výnos (srov. ustanovení § 912 občanského zákoníku, s použitím argumentace a contrario).

27. Jde-li o žalovaného jakožto povinného, soud dospěl k závěru, že oproti stavu v roce 2011 je možno toliko konstatovat, že žalovaný je vlastníkem vozidla Chevrolet Camaro. Žádným dalším relevantním majetkem žalovaný podle výsledku dokazování nedisponuje, v zásadě je odkázán na„ apanáž“ od svojí matky, jež v průměru nepřesahuje částku cca 20 000 Kč měsíčně (srov. mutatis mutandis závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 6. 2013 sp. zn. I. ÚS 4239/12).

28. Na tomto místě je nutno zdůraznit, že se soud z dále uvedených důvodů neuchýlil k aplikaci ustanovení § 916 občanského zákoníku. Podle mínění soudu je totiž namístě aplikovat tímto ustanovením obsaženou dispozici pouze za předpokladu, že v řízení vyplynou důvodné pochybnosti o tom, že povinný soudu sděluje úplné informace o veškerých svých příjmech, tedy jen v případě, že„ hrozí“ důkazní stav non liquet. Jakkoli bylo poněkud složitější procesně korektním způsobem od žalovaného zjistit, jakými průměrnými příjmy disponuje, dospěl soud k závěru, že žalovaný svým zákonným povinnostem, jde-li o sdělení zdrojů a výše příjmů, dostál. Ostatně ani v kontextu tvrzení žalující strany není namístě se domnívat, že by žalovaný měl mít – výrazně – vyšší příjmy, než které v řízení deklaroval. Přestože inkriminované vozidlo Chevrolet Camaro je bezpochyby nutno považovat za nadstandardní (sportovní) vůz, nelze současně přehlížet, že jde o nyní již deset let starý automobil (jehož tržní hodnota pravděpodobně nepřesahuje částku 500 000 Kč, přičemž jeho hodnota se ani prizmatem současného vývoje trhu s „ ojetými“ automobily nejspíš již nebude zvyšovat). Vlastnictví tohoto vozidla je přitom jedinou v řízení prokázanou„ indicií“ toho, že by žalovaný mohl mít vyšší než průměrnou životní úroveň, aplikace ustanovení § 916 občanského zákoníku by tudíž podle mínění podepsaného soudu byla nepřiměřeně rigorózním důsledku určité procesní„ laxnosti“ žalovaného za situace, kdy soud nemá za to, že by skutečné příjmy žalovaného měly dosahovat násobků jím deklarovaných příjmů. Z dokazování totiž nevyplynulo, že by s výjimkou vlastnictví vozidla Chevrolet Camaro bylo lze hovořit u žalovaného o nadstandardním, respektive finančně náročném způsobu života (srov. mutatis mutandis závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2004 sp. zn. IV. ÚS 244/03).

29. V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že soud nepovažoval za případné (adekvátní) použít v případě žalovaného ani koncept tzv. potenciálního příjmu (srov. ustanovení § 913 odst. 2 občanského zákoníku). Jakkoli žalovaný v řízení zdůrazňoval, jaké mimořádně nadstandardní příjmy v minulosti měl, což se ovšem týkalo období předcházejícího vyhlášení rozsudku roce 2011, musel soud zohlednit, že žalovaný (z důvodů, které je možno si jen domýšlet) již déle než deset let nebyl v pracovněprávním (či tomu obdobném) vztahu (srov. mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 1969 sp. zn. 8 Cz 23/69, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]), přičemž ani jeho poměrně recentní podnikatelské působení zjevně nelze považovat za relevantně lukrativní. Připomenout je konečně nutno i aktuální věk žalovaného, tedy věk (srov. mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1968 sp. zn. 1 Cz 27/68, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod [číslo]), jenž bývá zpravidla spojován s nárokem na čerpání starobního důchodu.

30. Ze zaznamenaných důvodů dospěl soud k závěru, že od vyhlášení rozsudku č. j. [číslo jednací] v zásadě nedošlo k podstatné změně okolností, respektive k takové změně, jež by vyžadovala zvýšení tímto rozsudkem stanoveného výživného. Odůvodněné potřeby žalobce se sice zvýšily, podstatným způsobem si nicméně zlepšila i jeho – celková – majetková situace. Naproti tomu majetkové poměry žalovaného v rozmezí let 2011 2022 je možno ve svém důsledku považovat za víceméně stabilní, přičemž pro toto období není k dispozici ani úsudek, že by se žalovaný vzdal nějaké majetkové hodnoty, respektive že by byl s to – oproti roku 2011 (!) – dosahovat výrazně vyšších příjmů.

31. Na základě uvedených závěrů soud uzavřel, že není důvod původním rozsudkem stanovené výživné zvyšovat, neboť nenastala taková změna poměrů účastníků řízení, jež by takový postup odůvodňovala (ospravedlňovala), respektive není namístě se domnívat, že životní úroveň žalobce je nižší než životní úroveň žalovaného, tedy že není respektován pokyn obsažený v ustanovení § 915 odst. 1 občanského zákoníku. <b>IV. Stručná sumarizace</b> 32. Soud považuje za vhodné závěrem uvést, že se za procesní situace, kdy ve věci není k dispozici závěr o podstatné změně okolností, nezabýval otázkou, zda návrh na zvýšení výživného, respektive případný nárok žalobce na takové zvýšení není v rozporu s dobrými mravy (viz výše). Jakkoli je totiž nyní již nezpochybnitelnou skutečností, že žalovaný byl, je a nadále bude matrikovým otcem žalobce, nelze bez dalšího vyloučit možnost, že nárok žalobce v daném kontextu odporuje dobrým mravům, respektive že žalobce svým návrhem ve svém důsledku své právo toliko zneužívá (srov. ustanovení § 8 občanského zákoníku).

33. V řízení totiž vyplynulo, že by žalobce byl ochoten – za splnění určitých podmínek žalovaným – vzít svoji žalobu zpět. I když soud v zásadě nevylučuje možnou legitimitu komplexního řešení souboru sporů, jež v minulosti mezi žalovaným a žalobcem, respektive jeho matkou vznikly, ve smyslu uzavření kupř. dohody o narovnání, nelze současně ztrácet ze zřetele, že žaloba na zvýšení výživného – nemá-li být zjevným zneužitím práva – musí sledovat jen a pouze naplnění zákonné vyživovací povinnosti žalovaného, nikoliv být via facti spíše prostředkem pro tzv. pákový efekt (leverage), jenž má„ motivovat“ žalovaného k jednání, ke kterému – ze soudu neznámých důvodů – není ochoten.

34. Nadto podle mínění podepsaného soudu nelze ze skutečnosti, že žalovaný je matrikovým otcem žalobce, bez dalšího dovozovat, že žalobci právo na výživné svědčí rovněž za situace, kdy sám žalobce považuje za nesporný fakt, že žalovaný není jeho biologickým otcem, notabene když v účastnické výpovědi připustil, že by mu nebylo příjemné od takto definované osoby pravidelně čerpat výrazně zvýšené výživné. Nicméně, jak výše uvedeno, touto otázkou se soud pro nadbytečnost meritorně nezabýval, neboť shledal, že výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně je výživným dostatečným v tom smyslu, že není důvod jej pro absenci podstatné změny okolností zvyšovat.

35. Současně se soud nezabýval ani„ návrhem“ žalovaného, aby naopak žalobce žalovanému platil určité výživné, neboť případná vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému – z podstaty věci – nebyla předmětem tohoto řízení (pakliže žalovaný vskutku na uvedeném nároku trvá, musí jej uplatnit samostatnou žalobou). <b>V. Náklady řízení</b> 36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 150 o s. ř. tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Nezastoupenému žalovanému v zásadě žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly, v rozsahu dvou účastí na jednání a jednoho vyjádření, za které by žalovanému mohla být přiznána celková náhrada ve výši 900 Kč, přitom soud přiměřeně aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., když zohlednil nejen fakt, že žalovaný mohl částečně zavinit podání žaloby v tom smyslu, že s žalobcem v zásadě odmítá komunikovat, ale rovněž skutečnost, že se žalovaný z prvního jednání omluvil způsobem, který není možno podřadit pod„ řádnou omluvu“, čímž nepřímo zavinil, že v řízení muselo proběhnout o jednání více, než bylo nezbytně nutné. Současně soud v této souvislosti neaplikoval ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř., neboť právě na prvním jednání dal žalobci poučení, bez kterého nebylo možno ve věci dále jednat.