19 C 100/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 , číslo název města proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 10 222,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 222,65 Kč, úrok ve výši 19,99 % ročně z částky 8 722,65 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní úrok z prodlení ve výši 5,01 % ročně z částky 8 722,65 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 2 382,67 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 775,01 Kč a na náhradě nákladů spojených s uplatněním pohledávky částku 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené v prvním výroku tohoto rozsudku, tedy včetně smluvních i zákonných úroků z prodlení, to vše z titulu smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne , datum, č. j. , spisová značka, byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil k věci samé a aby uvedl, zda souhlasí s tím, že soud rozhodne ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny, byť toliko fikcí, zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o služební kreditní kartě, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr do částky 50 000 Kč. V rámci daného právního vztahu žalovanému v rozhodné době vznikl dluh – na jistině – ve výši 8 722,65 Kč, zvýšený o ujednané poplatky v celkové výši 1 500 Kč. Jelikož žalovaný řádně nesplácel úvěr, žalobkyně využila svého práva zesplatnit dlužnou částku ke dni , datum, , o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne , datum, .

6. Uvedená skutková zjištění přitom vyplývají z žalobkyní předložených listinných důkazů, jmenovitě z předmětné smlouvy ze dne , datum, , části výpisu z účtu a výzev k úhradě dlužné částky (viz přílohová obálka na č. l. 13).

7. Po právní stránce hodnotil podepsaný soud předmětnou smlouvu jako inominátní smlouvu (viz ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku), jejíž jednotlivá ujednání je třeba podřadit (srov. Bejček, Šilhán a kol.: Obchodní smlouvy. Závazky v podnikání, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2015, s. 457) jak pod smlouvu o účtu (viz ustanovení § 2662 a násl. občanského zákoníku), tak pod smlouvu o úvěru (viz ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku). Současně je namístě zdůraznit, že soud – zvláště v kontextu procesní pasivity žalovaného – neshledal prostor pro úsudek, že předmětná smlouva či některé její ujednání odporuje kogentnímu ustanovení zákona, dobrým mravům či veřejnému pořádku.

8. Z uvedených důvodů soud prvním výrokem tohoto rozsudku žalobě v plném rozsahu vyhověl, když uložil žalovanému povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž kapitalizovaný i nekapitalizovaný smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších předpisů. Důvodným konečně shledal i požadavek na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky, který je v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za tři úkony právní služby podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy odměna v celkové výši 900 Kč, tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů. Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit s poukazem na ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně.