19 C 116/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 9 824 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 824 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 508 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum] s počátkem pojištění ke dni [datum]; ve smlouvě bylo ujednáno měsíční pojistné ve výši 1 800 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil pojistné za období od [datum] do [datum].

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání.

3. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu) dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

5. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo„ [produkt]“. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však žádné pojistné neuhradil, a tato skutečnost byla důvodem zániku pojištění ke dni [datum]. Za uvedené období tak vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni pojistné v celkové výši 9 174 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

6. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvu, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný si tyto povinnosti řádně a včas v rozhodném obdobní nesplnil, a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojistného, přičemž tím ovšem žalovanému nezanikla povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného.

7. Prvním výrokem proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné, navýšené o ujednaný poplatek za předčasné ukončení smlouvy ve výši 350 Kč a o ujednaný poplatek za vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč, a to včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení.

8. Pro pořádek, a žalovanému případně na vysvětlenou soud uvádí, že v důsledku procesní pasivity žalovaného nebyl v řízení prostor pro úvahu, zda zde není okolnost, jež by mohla zpochybňovat existenci jeho vůle předmětnou pojistnou smlouvu vskutku uzavřít, a nezbylo než dovodit, že žalovaný jako osoba průměrného rozumu ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku měl skutečně zájem danou pojistnou smlouvu, na jejímž základě se pojistník zavazuje k periodické platbě měsíčního pojistného, uzavřít. Jakkoli proto soud nepřehlédl, že žalovaný z titulu inkriminované smlouvy ničeho neuhradil, kterážto skutečnost by mohla vést k úsudku, že žalovaný v zásadě neměl vůli tuto smlouvu uzavřít, musel za dané procesní situace uzavřít, že žalovaný měl vůli„ mít“ životní pojištění a že se tedy platně zavázal ujednané pojistné řádně, včas a pravidelně platit.

9. Soud proto žalobě – i v důsledku absence jakékoliv procesní obrany žalovaného – v plném rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 %. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť se neztotožnil s tvrzením, že podaný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není možno podřadit pod tzv. formulářové žaloby; samotný text návrhu v konfrontaci s obsahem obdobných podání žalobkyně totiž dokládá pravý opak; jinak řečeno, podle podepsaného soudu nemůže být žádných pochyb o tom, že právě předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu.

11. Nadto se sluší opakovaně konstatovat, že„ je s podivem“, poukazuje-li Mgr. [jméno] [příjmení] v návrhu – jako obvykle – na„ množství produktů“ a na skutečnost, že„ jednotlivé produkty se řídí i různými zákony“, že se tvrzená variabilita v posledku vůbec neodráží v textu předkládaných návrhů, ve kterých navíc (striktně vzato) nezřídka absentují i rozhodná skutková tvrzení (v posuzované věci např. výše dlužného pojistného), jež si soud patrně má„ domýšlet“ z předložených důkazů. Jakkoli uvedená skutečnost soud, jenž přiměřeně zohlednil zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, nevedla k vydání usnesení, kterým by žalobkyni vyzval, aby doplnila svůj návrh, je současně zřejmé, že právě tato skutečnost musí opětovně vést k otázce, zda je vůbec namístě v daném případě považovat zastoupení advokátem za účelně vynaložený náklad řízení.