19 C 117/2026

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 115 058,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 115 058,06 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 911,20 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 43 426,86 Kč od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč, a to s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci s tím, že žalovaná je povinna měsíční splátku zaplatit nejpozději do 20. dne v měsíci, a to se ztrátou výhody splátek v případě, že žalovaná bude v prodlení s některou z měsíčních splátek déle než dva měsíce.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 137 Kč, a to do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení v prvním výroku tohoto rozsudku uvedené částky spolu se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě, nacházejícím se na adrese: adresa.

2. Žalovaná se k žalobě v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, soud proto z důvodu procesní ekonomie ve věci nenařizoval jednání.

3. Na základě zjištění učiněných z žalobkyní předložených listin (jejichž korektnost žalovaná z podstaty věci nikterak nezpochybnila) dospěl soud k závěru, že účastnice řízení uzavřely dne datum smlouvu označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, jejíž součástí byly rovněž obchodní podmínky; touto smlouvou se žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do výše uvedeného odběrného místa a žalovaná se zavázala jí řádně a včas hradit cenu elektřiny a souvisejících služeb. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatky na platbách za dodanou elektřinu, přičemž z faktury č. hodnota soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 70 911,20 Kč za spotřebu elektřiny v období od datum do datum, a to se splatností do datum, a dále z faktury č. hodnota se podává, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 42 519,36 Kč za spotřebu elektřiny v období od datum do datum, a to se splatností do datum. Za odpojení elektřiny v odběrném místě pak byl žalované vyúčtován ujednaný poplatek ve výši 907,50 Kč, současně žalobkyně žalované vyúčtovala ujednané poplatky ze upomínání žalované v celkové výši 720 Kč.

4. Ke dni podání žaloby přitom podle žalovanou nevyvráceného tvrzení žalobkyně celkový dluh žalované představoval částku 115 058,06 Kč.

5. Žalovaná na dlužných částkách (ani) po podání žaloby (patrně) ničeho neuhradila.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastnicemi řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 2079 občanského zákoníku, účinného od datum. Jelikož žalovaná nesplnila svoji povinnost řádně a včas uhradit vyfakturovanou cenu dodávek elektřiny, k čemuž se uzavřenou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami platně zavázala, vzniklo žalobkyni vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur.

7. V kontextu výše předmětu řízení se přitom sluší uvést, že v důsledku procesní pasivity žalované soud neměl prostor zabývat se případně otázkou, zda došlo ze strany žalobkyně k řádnému vyúčtování, respektive zda vyfakturovaná cena dodávek elektřiny odpovídá skutečně dodanému množství, jinými slovy zda došlo k řádnému (správnému) „odečtu“ z příslušného elektroměru.

8. Je tak namístě již pouze konstatovat, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá v žalobě obsažená tvrzení, a proto soud rozhodl způsobem uvedeným v prvním výroku tohoto rozsudku.

9. Jde-li o pariční lhůtu, podepsaný soud nemohl ztrácet ze zřetele, že doslova několik dní před vyhlášením tohoto rozsudku byla žalovaná v řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. insolvenční spisová značka „oddlužena“. Jakkoli tato skutečnost nemá přímý vliv na dané řízení, je zřejmé, že má-li žalovaná plnit dlužnou částku „dobrovolně“, tedy má-li se žalobkyně vyhnout tomu, že bude muset přisouzenou částku vymáhat exekučně, je namístě umožnit žalované svůj dluh zaplatit ve splátkách, a to ve výši, ve které by s ohledem na průběh předchozího insolvenčního řízení (snad) měla být s to stanovené splátky pravidelně platit.

10. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 150 o. s. ř. V daném případě byla žalobkyně ve věci plně úspěšná, a proto jí náleží právo na náhradu všech nákladů řízení, které k uplatnění svého práva – účelně – vynaložila. Předmětné náklady představuje soudní poplatek ve výši 4 603 Kč, odměna za tři úkony právní služby na základě analogického použití ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 1 500 Kč, a dále tzv. paušální náhrada hotových výdajů v celkové výši 900 Kč. Celkem tak účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně – včetně náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1 134 Kč – představují částku 11 137 Kč.

11. Jelikož žalobkyně v předmětném návrhu požaduje přiznání náhrady nákladů řízení ve výši 27 073 Kč, je vhodné dodat následující skutečnosti. Podepsaný soud se domnívá, že formulářový charakter žádné podání neztrácí již pouze tím, že předmět daného řízení přesahuje částku 50 000 Kč, a to i přes to, že právě jazykový výklad ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. k takovému závěru bezesporu vede. Rozhodným kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení je nicméně – vedle otázky úspěchu ve věci – otázka, zda je vskutku možno veškeré deklarované náklady procesně úspěšnějšího účastníka řízení považovat za náklady účelně vynaložené. Pakliže je proto v posuzované věci zjevné, že předložený návrh ve svém důsledku nevyžadoval zpracování kvalifikovaným právním zástupcem – a to mj. z důvodu faktické absence jakéhokoliv právního rozboru – může být k dispozici úsudek, zda je z materiálního hlediska vůbec možno hovořit o úkonu právní služby v režimu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.

12. Nadto je v dané věci namístě případně v rozsahu nákladů žalobkyně přesahujících částku 11 137 Kč použít ustanovení § 150 o. s. ř., kdy podepsaný soud za důvod hodný zvláštního zřetele považuje skutečnost, že předmětná žaloba (výrazně) přesahuje částku 50 000 Kč patrně i v důsledku relativně náhlého a z dlouhodobého hlediska stěží předvídatelného zvýšení cen elektřiny. Kdyby totiž k tomuto navýšení cen elektřiny nedošlo, žalovaný dluh by dozajista nedosáhl této výše, pročež by žalobkyně ani nemohla požadovat shora uvedenou částku náhrady nákladů řízení. Jelikož v rozhodném období, respektive přinejmenším v nezanedbatelné části tohoto rozhodného období žalobkyně (respektive její mateřská společnost) inkasovala při minimálně zvýšených výrobních nákladech násobky dosavadních prodejních cen, byla by žalobkyně v daném kontextu bonifikována hned dvakrát (zvýšená fakturovaná cena a výrazně vyšší náhrada nákladů řízení), což by považoval soud za zcela nemravné.

13. Z výše uvedených důvodů pak soud lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení prodloužil na lhůtu tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.