19 C 120/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 520 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 520 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 520 Kč s tím, že dne datum při jízdě na lince číslo se žalovaný nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem.

2. Účastníci řízení buď přímo v návrhu, nebo na základě výzvy soudu (byť fikcí) souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval podle ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného) dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to dne datum na lince trolejbusu číslo. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné nezaplatil, jak vyplývá z hlášení o provedené přepravní kontrole, podepsaného revizorem (na číslo). Za této situace vznikla žalovanému v souladu s tehdy platnými Smluvními přepravními podmínky povinnost zaplatit nejen jízdné ve výši 20 Kč, ale taktéž přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. V této souvislosti je vhodné uvést, že žalovaný – tím, že vstoupil do trolejbusu linky číslo – uzavřel se žalobkyní smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 občanského zákoníku, a tím se mimo jiné zavázal k povinnosti zaplatit za přepravu jízdné, resp. plnit veškeré povinnosti, jež z tohoto právního vztahu vyplývají.

4. Podle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky; osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky se rozumí jméno, příjmení, datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu, a podle ustanovení § 18a odst. 3 téhož zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, přičemž tato výše nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.

5. Současně podle ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, platí, že nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku navíc po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. Po provedeném dokazování a následném podřazení zjištěného skutkového stavu na příslušnou (shora rekapitulovanou) právní úpravu tak dospěl podepsaný soud k jednoznačnému závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

9. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl existenci insolvenčního řízení, vedeného název soudu pod sp. zn. insolvenční spisová značka, předmětná pohledávka žalobkyně však zjevně vznikla až po zahájení tohoto insolvenčního řízení, a současně nejde o pohledávku za majetkovou podstatou žalovaného, ani pohledávku, která je kladena na její roveň (srov. ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona).

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.