19 C 14/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 814 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 814 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 814 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 803 Kč.</b> <b>III. Žalovaný smí částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku žalobkyni uhradit v pravidelných splátkách v celkové výši 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 5 814 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a žalobkyní Smlouvou o poskytování služeb [číslo] ze dne [datum], podle které se žalobkyně žalovanému zavázala poskytovat veřejně dostupné telekomunikační (elektronické) služby.

2. Ve věci byl k návrhu žalobkyně vydán elektronický platební rozkaz, který napadl žalovaný odporem, ve kterém nicméně toliko požádal o odložení platby s odůvodněním, že čerpá invalidní důchod ve výši 7 900 Kč a že je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody.

3. Soud poté usnesením ze dne [datum] vyzval žalobkyni k doplnění žaloby tak, aby z ní bylo zřejmé, že jí uplatněný nárok je nárokem, o kterém má soud pravomoc rozhodovat v občanském soudním řízení, a nikoliv Český telekomunikační úřad podle ustanovení § 129 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích.

4. Žalobkyně v doplnění žaloby zdůraznila, že není poskytovatelem telekomunikačních služeb, a není ani osobou vykonávající činnost ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., přičemž není ani registrována u Českého telekomunikačního úřadu. Žalobkyně je pouhým zprostředkovatelem telekomunikačních služeb, které na základě zprostředkovatelské smlouvy žalovanému poskytovala společnost [právnická osoba] Žalobkyně jako zprostředkovatel umožnila žalovanému tyto služby využívat, přičemž je hradila prvotnímu poskytovateli a následně tyto zprostředkované služby účtovala žalovanému, který je však v rozsahu žalované částky nehradil. Žalobkyně má tedy za to, že je dána pravomoc soudu spor rozhodnout.

5. Nařízené jednání proběhlo v nepřítomnosti žalovaného, jenž nepožádal o to, aby byl jednání osobě přítomen.

6. Během jednání předložila právní zástupkyně žalobkyně kopii usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým odvolací soud rozhodl o tom, že se tamní řízení nezastavuje (a věc se nepostupuje Českému telekomunikačnímu úřadu), neboť předmětný právní vztah není založen smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací, nýbrž že jde o určitý typ tzv. dealerské smlouvy, a daný spor tudíž není sporem o zaplacení ceny za poskytnutou službu elektronických komunikací ve smyslu § 64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.

7. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

8. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] Smlouvu o poskytování služeb, podle které se žalobkyně žalovanému zavázala poskytovat veřejně dostupné telekomunikační (elektronické) služby. Za tyto služby – poskytované obchodní společností [právnická osoba] – žalovaný nezaplatil žalobkyni celkem částku 5 564 Kč (1 897 + 1 888 + [číslo]), jak nepřímo vyplývá z faktur [číslo] kterými byly žalovanému vyfakturovány služby poskytnuté v období od 1. 7. do [datum]. Nadto byl žalovanému vyúčtován ujednaný poplatek za upomínání ve výši 250 Kč.

9. Po právní stránce hodnotí soud daný právní vztah jako právní vztah založený v souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku nepojmenovanou smlouvou, kterou žalobkyně toliko zprostředkovávala služby třetí strany – obchodní společnosti [právnická osoba] Za této situace je třeba mít za to, že předmětem daného závazkového vztahu není poskytování služeb elektronické komunikace, nýbrž pouze jejich zprostředkování ze strany žalobkyně, která (patrně) za tyto služby přímo platí třetí straně, a proto je třeba považovat její nárok ve vztahu k žalovanému za zcela důvodný.

10. Současně je třeba zdůraznit, že soud k zaznamenanému závěru dospěl (mj.) pod vlivem imperativu obsaženého v ustanovení § 1 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je uplatňování práva soukromého nezávislé na uplatňování práva veřejného. Jinými slovy řečeno, podepsaný soud se nezabýval otázkou, zda žalobkyně svým postupem neporušuje (či přesněji neobchází) některou kogentní normu veřejného práva (např. ustanovení § 13 ve spojení s § 8 odst. 3 zákona č. 127/2005 Sb.), neboť řešení této otázky nemůže mít – bez dalšího – vliv na soukromoprávní nárok vůči žalovanému, založený smlouvou ze dne [datum].

11. Prvním výrokem tohoto rozsudku proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy včetně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená na základě aplikace ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za každý z prvních tří úkonů právní služby částka 200 Kč. Účelně vynaložené náklady dále představuje odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve výši 1 500 Kč za účast na jednání u soudu, náhrada za čtyři režijní paušály v celkové výši 600 Kč a konečně náhrada cestovních výdajů spojených s účastí na jednání v žalobkyní vyúčtované výši 6 703 Kč (a to včetně náhrady za ztrátu času).

13. Soud přitom dospěl k závěru, že z důvodu zvýšení pravděpodobnosti (možnosti)„ dobrovolného“ plnění ze strany žalovaného (a tedy vyhnutí se fázi nuceného výkonu tohoto rozhodnutí) je namístě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. umožnit žalovanému zaplacení všech přisouzených částek v přiměřeně vysokých splátkách.