19 C 141/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 286 321,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 212 780,68 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 212 780,68 Kč od , datum, do zaplacení.

II. Co do částky 73 540,80 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 73 540,80 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 29 115 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

IV. Částky uvedené ve výroku I smí žalovaný uhradit v měsíčních splátkách ve výši 5 500 Kč, a to s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to s tím, že žalovaný je povinen měsíční splátku zaplatit nejpozději do 20. dne v měsíci, a to se ztrátou výhody splátek v případě, že žalovaný bude v prodlení s některou z měsíčních splátek déle než dva měsíce.

V. Částku uvedenou ve výroku III smí žalovaný uhradit v měsíčních splátkách ve výši 500 Kč, a to s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, a to s tím, že žalovaný je povinen měsíční splátku zaplatit nejpozději do 20. dne v měsíci, a to se ztrátou výhody splátek v případě, že žalovaný bude v prodlení s některou z měsíčních splátek déle než dva měsíce.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 286 321,48 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvou o úvěru ze dne , datum, a dále úvěrovou smlouvou ze dne , datum, .

2. Usnesením ze dne , datum, č. j. 19 C 141/2025-19 soud žalobkyni poučil, že má-li být se svým nárokem v úplnosti úspěšná, musí doplnit skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, že před uzavřením předmětné smlouvy její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

3. V doplnění žaloby žalobkyně zdůraznila, že její právní předchůdkyně (, právnická osoba, .) se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nespolehla pouze na tvrzení úvěrovaného, nýbrž vyhodnotila jeho schopnost úvěr splácet kombinací interních údajů a externích informací, a to včetně použití ekonomického modelu zohledňujícího příjmovou a výdajovou stránku. Žalobkyně proto vyjádřila přesvědčení, že její právní předchůdkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného mechanicky, a řádně tak splnila povinnost vyplývající z ustanovení § 86 a násl. zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru.

4. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, přičemž z prvního jednání se omluvil.

5. Při jednání dne , datum, soud žalobkyni poučil, že z jí předložených důkazů není zjevné (jde-li primárně o úvěrovou smlouvu ze dne , datum, ), jaký byl důvod tzv. konsolidace úvěrů, jaké byly pravidelné výdaje žalovaného (a zda právní předchůdkyně žalobkyně reflektovala předložený výpis z účtu žalovaného za tři měsíce předcházející poskytnutí úvěru) a jaké byly samotné pravidelné výdaje žalovaného na bydlení. Jinak řečeno, soud vyjádřil přesvědčení, že žalobkyně svá v doplnění žaloby uváděná tvrzení ničím neprokazuje.

6. V návaznosti na toto poučení žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty pro označení výše bezdůvodného obohacení, jež se mělo žalovanému dostat, přičemž v podání ze dne , datum, uvedla, že celkově (tedy z titulu obou úvěrových smluv) se mělo žalovanému dostat bezdůvodné obohacení ve výši 286 321,48 Kč; na podporu svého tvrzení přitom žalobkyně předložila výpisy z obou úvěrových účtů.

7. Z odročeného jednání se žalobkyně omluvila, na toto jednání se nicméně dostavil žalovaný, jenž uvedl, že v období, kdy čerpal předmětné úvěry spadl do „gaming gamblingu“, své problémy posléze řešil s pomocí psychologa. Současně z vyjádření žalovaného vyplynulo, že by měl být s to svůj dluh hradit měsíčními splátkami do výše 6 000 Kč.

8. Jelikož žalobkyně v posledku požaduje toliko vydání bezdůvodného obohacení žalovaného, nikoliv zaplacení původně žalované částky z titulu dvou úvěrových smluv, postačí pro stručnost uvést, že podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne poskytovatel spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Pro posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr ve výši statisíců korun je přitom v prvé řadě třeba porovnat tvrzené pravidelné měsíční příjmy a výdaje takového žadatele o úvěr. Z porovnání těchto příjmů a výdajů, jak vyplývají z žalobkyní předložených výpisů z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, (srov. výpisy ve svazku listin na č. l. 23), přitom jasně vyplývá, že tyto výdaje zjevně převyšovaly deklarované příjmy žalovaného.

10. Podepsaný soud je přitom přesvědčen, že vzhledem k výši poskytnutého úvěru se měla právní předchůdkyně žalobkyně zajímat o celkovou struktura příjmů a výdajů domácnosti žalovaného (srov. mutatis mutandis závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018; srov. též článek: Flídr, J.: Ověření příjmů a výdajů při posuzovaní úvěruschopnosti u smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení, in: Právní rozhledy 10/2022). Podle mínění podepsaného soudu je tak zřejmé, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána jen velmi povrchně.

11. Má-li právní předchůdkyně žalobkyně za to, že v případě poskytnutí úvěru ve výši cca 290 000 Kč není třeba provádět rozsáhlé prověřování majetkových poměrů žadatele o úvěr, jde samozřejmě o obchodní rozhodnutí, které je plně a svrchovaně v její diskreci, současně však musí akceptovat (a stejně tak její právní nástupkyně), že důsledkem takového (strategického) rozhodnutí je skutečnost, že za těchto podmínek uzavřené smlouvy, respektive práva z nich (domněle) vznikající nepožívají právní ochrany.

12. V kontextu dané věci přitom platí, že neshledal-li soud platnou smlouvu ze dne , datum, , nemohl konsekventně shledal platnou ani smlouvu ze dne , datum, , a to i přes to, že smlouva ze dne , datum, by – posuzována zcela izolovaně – za platnou shledána být mohla.

13. Inkriminované smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné, neboť žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála zákonnému imperativu řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného.

14. Za této situace je nutno uzavřít, že se žalovaný (na úkor právní předchůdkyně žalobkyně) bezdůvodně obohatil, neboť podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku vydat.

15. Žalobkyně přitom z titulu bezdůvodného obohacení požaduje po žalovaném zaplacení částky 286 321,48 Kč s příslušenstvím, patrně však přehlíží, že žalovaný z titulu první smlouvy, na jejímž základě čerpal částku 289 313 Kč, uhradil celkem částku 82 117,32 Kč, a dále že z titulu druhé smlouvy, na jejímž základě čerpal částku 15 000 Kč, uhradil celkem částku 9 415 Kč (srov. výpisy z předmětných úvěrových účtů na č. l. 37-44).

16. Prvním výrokem rozsudku proto soud uložil žalovanému povinnost žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 212 780,68 Kč zaplatit, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně zákonného úroku z prodlení.

17. Ve zbývajícím rozsahu pak soud druhým výrokem rozsudku žalobu zamítl.

18. Soud přitom dospěl k závěru, že z důvodu zvýšení pravděpodobnosti (možnosti) „dobrovolného“ plnění ze strany žalovaného (a tedy vyhnutí se fázi nuceného výkonu tohoto rozhodnutí) je namístě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) umožnit žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, a to ve výši, jež odpovídá jeho současným možnostem a jež o něco převyšuje výši splátek, ke kterým se v inkriminovaných smlouvách žalovaný sám svobodně a vážně zavázal.

19. Pakliže by žalobkyně měla za to, že výše splátek je až příliš nízká, soud připomíná, že první z úvěrů měl žalovaný splatit nejpozději dne , datum, .

20. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, neboť žalobkyně má nárok na zaplacení 49 % nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 11 453 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 286 321 Kč. Za čtyři úkony právní služby tedy náleží právnímu zástupci odměna advokáta ve výši 9 460 Kč za každý z těchto čtyř úkonů, dále jde o čtyři režijní paušály v celkové výši 1 800 Kč a konečně náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 39 640 Kč ve výši 8 324,40 Kč. Celkem je tak za účelně vynaložené náklady možno považovat částku 59 417,40 Kč.

21. Ze zaznamenaných důvodů soud přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu částky 29 115 Kč, přičemž i tuto částku může žalovaný uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč.