19 C 142/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Foltýna, Ph.D. a přísedících Jaroslavy Váchalové a Lubomíra Minaříka ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 149 730,84 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 548 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 548 Kč od datum do zaplacení, částku 11 165 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 165 Kč od datum do zaplacení, částku 21 548 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 548 Kč od datum do zaplacení, částku 21 548 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 21 548 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu se řízení zastavuje.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 428 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem původně domáhala zaplacení částky 149 730,84 Kč z titulu náhrady škody, kterou jí měla žalovaná – v pozici bývalé zaměstnankyně – svým jednáním způsobit. Předmětem řízení je nárok žalobkyně, který se odvíjí od právního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení pracovní smlouvou ze dne datum, respektive od odpovědnosti žalované za škodu, již způsobila žalobkyni jakožto svému zaměstnavateli tím, že ve čtyřech dále popsaných případech způsobila svému bývalému zaměstnavateli značnou finanční ztrátu.

2. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne 30. 5. 2022 č. j. 19 C 142/2022-32 byla žalovaná vyzvána, aby se ve lhůtě deseti dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřila k podané žalobě. Žalovaná se však v poskytnuté lhůtě (ani později) k návrhu žalobkyně nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.

3. Soud tudíž ve věci rozhodoval toliko na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, na jejichž základě přijal dále zaznamenaná skutková zjištění.

4. V rámci pracovněprávního vztahu, založeného mezi účastnicemi řízení pracovní smlouvou ze dne datum (č. l. 14), uzavřely účastnice řízení rovněž dohody o odpovědnosti žalované k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, a to nejprve dne datum a posléze ještě dne datum (č. l. 15). Dne datum byla mezi účastnicemi řízení uzavřena Dohoda o náhradě škody, v jejímž rámci žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj závazek vůči žalobkyni ve výši 77 776,84 Kč, z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období od ledna 2020 do března 2020 způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžných inventarizací zásob, konaných vždy k poslednímu kalendářnímu dni měsíce ledna 2020, února 2020 a března 2020 na prodejně v obec (v objektu název objektu, ulice ulice a číslo), kde byla osobou hmotně (spolu) odpovědnou, byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 74 396,84 Kč a na zásobách přepravek ve výši 3 380 Kč (viz č. l. 21). Obdobnou dohodu o náhradě škody dále uzavřely účastnice řízení dne datum, kdy žalovaná uznala co do důvodu i výše svůj závazek ve výši 12 165 Kč s tím, že v průběhu měsíce června a července 2020 spolu s dalšími odpovědnými zaměstnankyněmi způsobila škodu tím, že na pokladnách PO1 a PO2 v prodejně žalobkyně v obec vyhotovila v období od datum do datum celkem 124 neoprávněných tzv. stornodokladů, při jejichž vyhotovování bylo využito toho, že někteří zákazníci si nepřebírají účtenky a ponechají je ležet u pokladen, přičemž k takto získaným účtenkám pak byly vyhotoveny na výše uvedených pokladnách„ stornodoklady“ v celkové hodnotě 28 319 Kč a peníze takto získané si žalovaná ponechala pro vlastní potřebu (viz č. l. 22). V pořadí třetí dohodu o náhradě škody uzavřely účastnice řízení dne datum, kdy žalovaná uznala svůj závazek ve výši 34 282 Kč z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období měsíce září 2020 jako odpovědná zaměstnankyně způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžné inventarizace zásob, konané ke dni datum na prodejně v obec byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 34 282 Kč (viz č. l. 23). Konečně v pořadí čtvrtou dohodu o náhradě škody uzavřely účastnice řízení dne datum, kdy žalovaná uznala svůj závazek ve výši 37 507 Kč z titulu náhrady škody vzniklé tím, že v období od května 2020 do srpna 2020 spolu s dalšími odpovědnými zaměstnankyněmi způsobila škodu tím, že při vyhodnocení průběžných inventarizací zásob, konaných vždy k poslednímu kalendářnímu dni každého měsíce na prodejně v obec byl zjištěn schodek na zásobách zboží nad normu ve výši 136 210,87 Kč (viz č. l. 24).

5. Patrně vedena poučením v obdobné věci, vedené zdejším soudem pod sp. zn. 19 C 280/2021, žalobkyně před jednáním, a následně po poučení během jednání, přikročila k částečnému zpětvzetí v tom smyslu, že reflektovala skutečnost, že průměrný měsíční výdělek žalované před vznikem předmětných škod činil částku 21 548 Kč, tudíž v případě každé z uzavřených dohod požadovala po žalované„ již pouze“ zaplacení částky nepřesahující částku 21 548 Kč.

6. Po právní stránce je možno konstatovat, že v případě shora popsaných skutků – s výjimkou skutku popsaného v dohodě účastnic ze dne datum – odpovídá žalovaná jako tehdejší zaměstnankyně žalobkyně žalobkyni za vzniklou škodu, přičemž zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je podle ustanovení § 259 zákoníku práce povinen nahradit tuto škodu v plné výši, nicméně je-li k náhradě schodku společně zavázáno více zaměstnanců, určí se jednotlivým zaměstnancům podle ustanovení § 260 odst. 1 zákoníku práce podíl náhrady podle poměru jejich dosažených hrubých výdělků, přičemž podle ustanovení § 260 odst. 1 zákoníku práce tento podíl náhrady nesmí u jednotlivých zaměstnanců, s výjimkou vedoucího a jeho zástupce, přesáhnout částku rovnající se jejich průměrnému měsíčnímu výdělku před vznikem škody. S výjimkou skutku popsaného v dohodě účastnic ze dne datum tak žalovaná odpovídala za škodu toliko do výše průměrného měsíčního výdělku před vznikem škody, tudíž do výši 21 548 Kč, neboť v řízení nebylo žalobkyní ani tvrzeno, že by žalovaná byla vedoucí či jeho/její zástupkyní.

7. V případě zbývajícího skutku pak obecně platí, že žalovaná jako tehdejší zaměstnankyně žalobkyně podle ustanovení § 250 a násl. zákoníku práce odpovídala za škodu, kterou jí způsobila zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů. Způsobila-li tudíž žalovaná podle žalovanou nevyvrácených tvrzení žalobkyně škodu způsobem popsaným v dohodě účastnic ze dne datum, čímž jí způsobil škodu v prokázané výši, je namístě závěr, že žalovaná žalobkyni svým jednáním – úmyslně – způsobila škodu, a tudíž za ni v tomto rozsahu (po dílčí úhradě ve výši 1 000 Kč tudíž v rozsahu částky 11 165 Kč) rovněž odpovídá (srov. ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce).

8. Je tak zjevné, že žalobkyni vznikl nárok na náhradu škody v rozsahu částek specifikovaných v prvním výroku tohoto rozsudku, a v tomto rozsahu je namístě považovat žalobu za důvodnou. Soud proto prvním výrokem rozsudku uložil žalované povinnost k náhradě vzniklé škody, a to v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku včetně zákonného úroku prodlení, přičemž uvedené částky je žalovaná v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť soud s ohledem na procesní pasivitu žalované, respektive pro způsob, jakým se staví k existenci soudního řízení, o němž má zjevně potřebné povědomí, neshledal důvod pro prodlužení této lhůty či pro umožnění zaplatit žalobkyni přisouzené částky ve splátkách.

9. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu 1,5 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 990 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, z tarifní hodnoty ve výši 149 731 Kč sestávající z částky 4 140 Kč za každý ze tří a půl úkonů uvedených v § 11 odst. 1 advokátního tarifu včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhrady prokázaných cestovních výdajů (včetně náhrady za promeškaný čas) v celkové výši 2 937 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 912 Kč. Soud se přitom musel uchýlit k aplikaci ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť je zjevné, že žalobkyně nepřikročila k částečnému zpětvzetí pro chování žalované, jak předvídá ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř., a tudíž je procesní zavinění za zastavení řízení v rozsahu částky 73 921 Kč čistě na žalobkyni. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.