19 C 154/2023

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci osvojitele: osobní údaje osvojitele osvojenec: celé jméno osvojenkyně, datum narození bytem adresa osvojitele a osvojenkyně oba zastoupeni advokátem jméno jméno příjmení sídlem adresa za účasti manželky osvojitele: osobní údaje manželky o osvojení zletilé I. celé jméno osvojenkyně, datum narození, dcera jméno celé jméno osvojitele, rozené příjmení, datum narození, a jméno příjmení, datum narození, se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojencem celé jméno osvojitele, datum narození, přičemž jde o osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého.

II. Osvojitel celé jméno osvojitele, datum narození, se zapíše v knize narození matričního úřadu stát. instituce ve svazku číslo, ročník rok, strana/list číslo, pořadové číslo namísto dosavadního otce jméno příjmení, datum narození.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Navrhovatelé, tedy osvojitel a osvojenec (osvojovaná) návrhem ze dne datum požádali soud o uvedení faktického stavu v rodině do souladu se stavem právním, tedy navrhli, aby došlo k osvojení osvojované osvojitelem. V návrhu navrhovatelé zdůraznili, že mezi nimi existuje již dlouhodobě vztah jako mezi rodičem a dítětem, a to zejména proto, že osvojitel uzavřel v roce rok manželství s matkou osvojované. Současně bylo v návrhu uvedeno, že biologický otec osvojované o ni v průběhu její nezletilosti vůbec nepečoval.

2. Soud ve věci nařídil jednání, v jehož rámci provedl dokazování v rozsahu vyžadovaném ustanovením § 450 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízení soudních (dále jen „z. ř. s.“).

3. Soud tak ve věci provedl důkaz navrhovateli předloženými listinami, důkaz účastnickými výpověďmi a důkaz (svědeckými) výpověďmi biologického otce osvojované a dcery osvojitele.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že osvojitel se k osvojované zhruba od jejích dvou let chová jako její (sociální) otec, a rovněž osvojovaná v podstatě celé toto období vnímá osvojitele jako svého otce (v rámci účastnické výpovědi o něm ostatně hovořila jako o„ tatínkovi“). Z výpovědí nejen matky osvojované, ale rovněž biologického otce osvojované přitom jasně vyplynulo, že oba s osvojením souhlasí; současně biologický otec osvojované k výslovnému dotazu soudu uvedl, že si je vědom všech důsledků osvojení (viz ustanovení § 833 občanského zákoníku). Navrhované osvojení tak je možno vnímat jako petrifikaci stávajícího rodičovství osvojitele rovněž v rovině právní. Proti navrhovanému osvojení nic nenamítá ani dcera osvojitele z prvního manželství, paní jméno příjmení celé jméno osvojitele, jež ve své výpovědi toliko prezentovala jistou obavu, aby toto osvojení nebylo způsobem obcházení jejích případných budoucích dědických práv.

5. Jelikož je osvojitel státním občanem název země název zeemě země, vyšel soud ze skutečnosti, že podle ustanovení § 61 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je třeba k osvojení splnit podmínky stanovené právním řádem státu, jehož občanem je osvojenec, i státu, jehož občanem je osvojitel.

6. Soud proto konstatuje, že vedle níže pojednaných ustanovení českého právního řádu přihlédl rovněž k ustanovením § 1767 odst. 1 a § 1769 německého občanského zákoníku (Bürgerliches Gesetzbuch), přičemž dospěl k závěru, že ani s těmito zákonnými ustanovením není předmětné osvojení v rozporu.

7. Současně platí, že ve smyslu ustanovení § 62 zákona č. 91/2012 Sb. má dané osvojení účinky podle českého práva, neboť všichni účastníci řízení mají obvyklý pobyt na území České republiky.

8. Podepsaný soud konstatuje, že v řízení nevyplynula žádná skutečnost, jež by mohla vést k úsudku, že navrhované osvojení je ve smyslu ustanovení § 846 občanského zákoníku v rozporu s dobrými mravy (přičemž soud vyšel mj. i z předpokladu, že v důsledku osvojením vskutku nedojede, a to ani nepřímo, k nedůvodnému omezení stávajících majetkových práv jméno příjmení celé jméno osvojitele), nadto je zjevné, že v posuzované věci je dán důvod pro osvojení předvídaný v ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku, neboť osvojitel prokazatelně pečoval o osvojovanou jako o vlastní v době její nezletilosti, a taktéž důvod předvídaný ustanovením § 847 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, poněvadž osvojitel je manželem (biologické) matky osvojované. Z posledně zmíněných skutečností pak rovněž vyplývá, že mezi navrhovateli je takový vztah, jaký je mezi rodičem a dítětem, jak požaduje ustanovení § 795 občanského zákoníku.

9. Soud proto z rekapitulovaných důvodů návrhu vyhověl, přičemž současně podle ustanovení § 797 občanského zákoníku druhým výrokem tohoto rozsudku rozhodl o tom, že se (po právní moci tohoto rozsudku) osvojitel zapíše do matriky jako rodič osvojované, a to namísto jejího biologického otce.

10. O nákladech řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení; jiný výrok ostatně není myslitelný za procesní situace, kdy bylo návrhu plně vyhověno, a současně zde není jiný účastník řízení, jenž by měl navrhovatelům nahradit jejich náklady. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.