19 C 16/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 080 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 1 080 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 080 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 700 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 080 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení smlouvou o úvěru ze dne [datum].

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřil, současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) dal žalovaný souhlas k tomu, aby bylo rozhodnuto bez nařízeného jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.

3. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalovaného (respektive absence jakékoliv jeho procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

4. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal úvěr ve výše 3 000 Kč; daný úvěr měl přitom žalovaný původně splatit do [datum] s tím, že žalobkyni„ vrátí“ částku 3 100 Kč. Podle (žalovaným nevyvráceného) tvrzení žalobkyně žalovaný na jistině do [datum] ani později ničeho neuhradil. Z důvodu procesní pasivity žalovaného tak dospěl soud ke klíčovému skutkovému závěru, že žalovanému byla žalobkyní vyplacena částka 3 000 Kč, kterou do podání žaloby nevrátil.

5. Předmětnou smlouvu posoudil soud vzhledem k absenci podstatné náležitosti úvěrové smlouvy (viz § 2395 občanského zákoníku), jíž je ujednání o úroku, jako smlouvu neplatnou, důvodnou proto nemůže být žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení jednotlivých smluvně ujednaných poplatků.

6. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku nicméně platí, že kdo se bez spravedlivého důvodu na úkor jiného obohatí, musí mu příslušnou částku – v daném případě částky 3 000 Kč – vydat. Žalovaný tak dosud (patrně) neučinil, pročež jej k tomu zavázal soud prvním výrokem tohoto rozsudku.

7. Jelikož se žalovaný prokazatelně dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku taktéž zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. Ve zbývajícím rozsahu pak soud druhým výrokem rozsudku žalobu zamítl.

9. Pro úplnost – a zcela nad rozhodný rámec – soud uvádí následující skutečnosti. Primárním (a dostačujícím) důvodem pro zamítavý výrok je shora pojednaný úsudek, že inkriminovaná smlouva neobsahuje ujednání o úroku. I kdyby ovšem smlouva toto nutné ujednání obsahovala, nebylo by patrně možno žalobě v úplnosti vyhovět. Nelze totiž přehlížet, že se jednotlivé žalobkyní uplatněné nároky odvíjejí od dílčích ujednání patnáctistránkové (sic!) smlouvy, u které je nutno přijmout závěr, že jí jako celku spotřebitel nadaný rozumem průběrného člověka (§ 4 občanského zákoníku) vskutku není s to v úplnosti porozumět. Právům vycházejícím z takto koncipovaných ujednání je tak stěží možné přiznat právní ochranu.

10. Rovněž pro úplnost je vhodné dodat, že první výrok nezohledňuje z textu žaloby ne zcela zřejmou„ skutečnost“, že žalovaný měl dne [datum] zaplatit částku 447 Kč. V kontextu procesní pasivity žalovaného proto soud vyčíslil výši bezdůvodného obohacení bez„ zápočtu“ této částky, pakliže ovšem žalovaný tuto částku vskutku žalobkyně zaplatil, měla by po něm požadovat již toliko zaplacení částky 2 553 Kč s příslušenstvím.

11. Pro pořádek je konečně vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti předmětné smlouvy je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr by měl být žalobkyni znám z řady jiných jejích právních věcí, pročež by pro ni neměl být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

12. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně má právo na náhradu 47 % jí účelně vynaložených nákladů. Tyto náklady představuje vedle zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč odměna advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tedy se jedná o odměnu v celkové výši 600 Kč a tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a konečně jde o náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ze součtu odměny a režijních paušálů, tedy o částku 189 Kč Celkem tak čítají žalobkyní účelně vynaložené náklady řízení částku 1 489 Kč.