19 C 162/2023
č. j. 19 C 162/2023-14
V PLATNOSTIOkresní soud v Domažlicích uznal cizozemské rozhodnutí o osvojení, které bylo vydáno v zahraničí. Soud se opřel o zákon o mezinárodním právu soukromém, konkrétně o § 16 odst. 2 a § 62 odst. 1. Uznání nebrání veřejnému pořádku, není výlučná pravomoc českých soudů a osvojení by bylo přípustné i podle českého práva. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože jde o specifické řízení bez příslušného protistrany.
Plný text
Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci osvojence: osobní údaje osvojence zastoupený obecnou zmocněnkyní jméno příjmení bytem adresa osvojitele: osobní údaje osvojitele o uznání cizozemského rozhodnutí ve věci osvojení
I. Soud uznává rozhodnutí Prvoinstančního soudu v název města, oddělení název oddělení ze dne datum sp. zn. číslo, podle kterého se stal celé jméno osvojence, datum narození osvojeným dítětem jméno příjmení jméno, datum narození.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Navrhovatel (označený v záhlaví tohoto rozsudku jako osvojenec) podáním ze dne datum prostřednictvím své obecné zmocněnkyně požádal zdejší soud o uznání cizozemského rozhodnutí o osvojení navrhovatele osvojitelem, označeným rovněž v záhlaví tohoto rozsudku, jakkoli mu v daném řízení nepřísluší status účastníka řízení, neboť uznání předmětného rozhodnutí navrhl toliko osvojenec.
2. Návrhem, jemuž soud tímto rozsudkem v plném rozsahu vyhověl, navrhovatel požádal o uznání rozhodnutí Prvoinstančního soudu v název města, oddělení název oddělení ze dne datum sp. zn. číslo, podle kterého se stal celé jméno osvojence, datum narození osvojeným dítětem Jana příjmení jméno, datum narození, na území České republiky.
3. Jelikož v současnosti institut uznání rozhodnutí o osvojení není upraven žádným právním předpisem Evropské unie ani dvoustrannou mezinárodní smlouvou mezi Českou republikou a Belgickým královstvím, uplatní se v daném případě obecná právní úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.
4. Podle ustanovení § 16 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém přitom platí, že cizí rozhodnutí v nemajetkových věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle čtvrtého odstavce, podle kterého soud rozhoduje o uznání rozsudkem, přičemž nemusí nařizovat jednání. K uznání cizího soudního rozhodnutí je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, v daném případě jím tedy je obecný soud osvojence, jímž je zdejší soud.
5. Ustanovení § 62 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém stanoví, že účinky osvojení se řídí právním řádem státu, jehož jsou občany všichni účastníci v době osvojení, jinak právním řádem státu, v němž mají v době osvojení všichni účastníci obvyklý pobyt. V daném případě se tak osvojení řídilo právním řádem Belgického království s tím, že podle ustanovení § 63 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém platí, že byl-li v době osvojení osvojenec (tak jako osvojenec v posuzované věci) státním občanem České republiky, uznávají se cizí rozhodnutí o osvojení v České republice, a) jestliže se to nepříčí veřejnému pořádku, b) nebrání-li tomu výlučná pravomoc českých soudů a c) bylo-li by osvojení přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva.
6. Z navrhovatelem přiloženého ověřeného překladu uznávaného rozhodnutí vyplývá, že s osvojením souhlasí nejen osvojenec, ale rovněž jeho matka jméno příjmení, datum narození i otec jméno příjmení, datum narození.
7. Za dané situace má soud za to, že uznání rozhodnutí o osvojení navrhovatele nic nebrání, neboť ve věci není dána výlučná pravomoc českých soudů a osvojení (zletilého i nezletilého) by bylo přípustné i podle hmotněprávních ustanovení českého práva, jmenovitě podle ustanovení § 794 a násl. občanského zákoníku. Současně – i v návaznosti na posledně zmíněný závěr – je k dispozici rovněž úsudek, že uznání rozhodnutí o osvojení navrhovatele se nepříčí veřejnému pořádku České republiky.
8. O nákladech řízení konečně soud rozhodl s tím, že v daném případě jde o specifické řízení, ve kterém z povahy věci neexistuje osoba, jež by navrhovateli mohla (měla) nahradit jemu vzniklé náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že navrhovatel (osvojenec) nemá právo na náhradu nákladů řízení. K obdobnému závěru by ostatně vedla i přiměřená aplikace ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.