19 C 193/2024

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , adresa o zaplacení 15 654 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 905 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 5,6 % ročně z částky 2 179 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 11 749 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 15 654 Kč, a to zaprvé požadavkem, aby jí zaplatil částku 15 234 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 663,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 302,49 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 9 300,91 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 10,4 % ročně z částky 9 300,91 Kč od , datum, do zaplacení, a zadruhé požadavkem, aby jí zaplatil částku 420 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 56,9 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 127,20 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 318,10 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 27 % ročně z částky 318,10 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěry (resp. zápůjčky), které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami o zápůjčce ze dne , datum, a , datum, , uzavřenými mezi společností , právnická osoba, a žalovaným.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne , datum, smlouvu „o zápůjčce“, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, za což měl žalovaný v rámci sta týdenních splátek právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 29 055 Kč s tím, že částku 2 025 Kč v tomto případě představoval poplatek za „administrativní činnost“, a částku 9 304 Kč poplatek za „hotovostní režim splátek“; samotné úroky pak měly představovat částku 1 726 Kč. Poté dne , datum, žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu „o zápůjčce“, podle které se mu právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 11 000 Kč, za což měla žalovaná v šedesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 20 417 Kč s tím, že částku 2 740 Kč v tomto případě představoval poplatek za „administrativní činnost“, a částku 4 730 Kč poplatek za „hotovostní režim splátek“; samotné úroky pak měly představovat částku 1 947 Kč.

5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení s tehdy platným zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

7. V předchozím odstavci zaznamenané závěry se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. , incidenční spisová značka, , rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích č. j. , insolvenční spisová značka, -, insolvenční spisová značka, či rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. , spisová značka, , má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalovaného čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa, c) tento poplatek významně převyšuje splátku úroku, přičemž představuje podstatnou (až dominantní) část splátky a d) žalovaný je podle tohoto ujednání nucen tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužíval. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch žalovaného jakožto spotřebitele.

8. Jde-li o poplatek za „administrativní činnost“, podepsaný soud se konstantně domnívá, že odměna poskytovatele spotřebitelského úvěru má být zpravidla vyjádřena v ujednání o smluvním úroku, pročež má v případě uvedeného poplatku za to, že inkriminované ujednání představuje ve svém důsledku toliko zastřené „ujednání“ o úroku, tedy že jde o ujednání, které je namístě považovat za neplatné.

9. Soud přitom přikročil podle pokynu uvedeného v ustanovení § 576 občanského zákoníku k výkladu (pro žalobkyni příznivějšímu), podle kterého je možno uvedená neplatná ujednání oddělit od ujednání o úroku.

10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaný vstoupil s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se – platně – zavázal zaplatit ve splátkách nejprve částku 17 726 Kč, a poté částku 12 947 Kč.

11. Z údajů o platbách žalovaného, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaný v rozhodné době z titulu první smlouvy celkem zaplatil částku 13 821 Kč a z titulu druhé smlouvy částku 19 997 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalovaného neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu nebyla žalovaným (například po podání žaloby) uhrazena.

12. Podepsaný soud tak má za to, že po žalovaném je nutno požadovat, aby žalobkyni v rozsahu stávajícího dluhu z titulu první smlouvy zaplatil částku 3 905 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení tak soud uložil žalovanému prvním výrokem tohoto rozsudku rovněž povinnost zaplatit úrok ve výši 5,6 % ročně, tedy ve výši, kterou je třeba dovodit z ujednání o úroku ve výši 1 726 Kč v rámci sta týdenních splátek, to vše za období, které již zjevně „nepokrývá“ úrok sjednaný v této nominální výši; výši úroku přitom soud dovodil veden zásadou in favorem negotii, jež je vyjádřena v ustanovení § 574 občanského zákoníku.

13. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalovaného – zohlednil, že žalobkyni přisouzené částky nemusí být žalovaný objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

14. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem „překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

15. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.