19 C 198/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 75 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Co do částky 1 050 Kč se řízení zastavuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 650 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 650 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Co do částky 71 800 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, se žaloba zamítá.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 75 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Uvedla, že dne [datum] provedla odtah vozidla žalovaného, které neoprávněně stálo na vyhrazeném parkovišti v ulici [ulice] v [obec], na odtahové parkoviště, kde bylo vozidlo umístěno po dobu 200 dnů.

2. Žalobkyně uvedla, že informovala žalovaného o umístění vozidla na odtahové parkoviště a o částce, kterou má uhradit, přičemž v návrhu předestřela, jakým způsobem dospěla k částce 75 500 Kč, jejíž úhradu požaduje po žalovaném. Finální částka sestává z částky 1 900 Kč za odtah vozidla, třikrát 250 Kč za první tři dny stání na odtahovém parkovišti, 400 Kč denně za stání od čtvrtého do sto osmdesátého dne parkování, a 50 Kč za parkování od sto osmdesátého prvního dne po odtahu vozidla. Uvedené ceny jsou určeny nařízením [územní celek] č. 2/2013, které žalobkyně k návrhu přiložila.

3. Poté, co byl původně vydaný elektronický platební rozkaz s ohledem na skutečnost, že jej nebylo možné žalovanému doručit, zrušen, žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby. Uvedla, že nedopatřením došlo k nesprávnému výpočtu požadované částky, a ve vztahu k částce 1 050 Kč vzala žalobu zpět.

4. Podle ustanovení § 96 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. pak platí, že je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

5. Proto tak soud ve vztahu k částce 1 050 Kč učinil prvním výrokem tohoto rozsudku.

6. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila, kdy byl žalovaný poprvé informován o odtahu vozidla a jeho umístění na odtahové parkoviště, nebylo z její strany nijak reagováno. Dále byla žalobkyně vyzvána k objasnění skutečnosti, z jakého důvodu bylo nutné, aby náklady související s odtahem vozidla násobně přesáhly jeho hodnotu, k čemuž se také nevyjádřila. Žalobkyni byl ve výzvě předestřen i předběžný právní názor soudu, odkazující na rozsudky Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a 21 Cdo 4546/2009.

7. Nadto žalobkyně nevysvětlila, proč předmětnou výzvu zaslala žalovanému až více než tři měsíce od provedení odtahu, respektive zda již před touto výzvou zasílala žalovanému další výzvu. S ohledem na jednání žalobkyně má soud za to, že se na žalovaného obrátila až výzvou ze dne [datum]. Pokud by žalobkyně měla zájem na tom, aby si žalovaný vozidlo z odstavného parkoviště vyzvedl, patrně by ji zaslala výrazně dříve, než v době, kdy„ parkovné“ dosahovalo částky 40 000 Kč.

8. Zda se žalobkyně pokusila žalovaného ještě jiným způsobem informovat o tom, že jeho vozidlo bylo odtaženo na záchytné parkoviště, nebo zda se jej pokusila informovat až předžalobní výzvou, nebylo žalobkyní ve stanovené lhůtě (ani po jejím uplynutí) doloženo.

9. Z kupní smlouvy, uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovaným, soud zjistil, že dne [datum] zakoupil žalovaný vozidlo, které bylo dne [datum] odtaženo, za částku 2 500 Kč. Vozidlo bylo dle smlouvy ve špatném technickém stavu, bylo prorezlé, mělo vady na podvozku, zvýšenou spotřebu provozních kapalin, a vyžadovalo celkovou opravu.

10. Ve věci, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo odtaženo vozidlo v hodnotě 600 Kč, jehož vlastník byl vyzván k vyzvednutí vozidla po uplynutí více než šesti měsíců. Nejvyšší soud uvedl, že je třeba si klást otázku, proč byl žalovaný o odtažení vozidla informován až s tímto časovým odstupem, a dále, proč zjevně zničené vozidlo zadržovala žalobkyně na odtahovém parkovišti po dobu více než dvou let s vědomím pronikavého nárůstu nákladů za parkování. Nejvyšší soud nastínil, že v podobných případech je třeba z důvodů hodných zvláštního zřetele náhradu škody přiměřeně snížit, a přitom zohlednit, jak ke škodě došlo, ale také jaká je finanční situace žalovaného, jeho osobní a majetkové poměry, a stejně tak i jaká je situace na straně žalobkyně.

11. Podle ustanovení § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

12. Ustanovení § 27 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, stanoví, že o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklady jeho provozovatele.

13. Podle ustanovení § 2951 odst. 1 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích, přičemž podle ustanovení § 2953 odst. 1 téhož zákona soud z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu škody přiměřeně sníží. Soud přitom vezme zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

14. Ačkoliv shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu vzniklo za účinnosti předchozí právní úpravy, tedy za účinnosti občanského zákoníku platného do 31. 12. 2013, lze je s ohledem na podobnou (byť rozsáhlejší) úpravu náhrady škody přiměřeně použít i na posuzovanou věc.

15. Lze shrnout, že odtažené vozidlo mělo jen nepatrnou hodnotu, což muselo být evidentní i žalobkyni. Přesto žalobkyně teprve po více než třech měsících uvědomila žalovaného o provedení odtahu vozidla a jeho umístění na odstavné parkoviště. Na výzvu soudu pak žalobkyně nebyla s to vysvětlit, z jakého důvodu vozidlo žalovaného stálo na odtahovém parkovišti 200 dnů.

16. S ohledem na shora citované rozhodnutí Nejvyššího soudu se zdejší soud domnívá, že je na místě náhradu škody, požadovanou žalobkyní, významně snížit. Již po několika dnech od provedení odtahu vozidla totiž cena za odtah a stání na odtahovém parkovišti přesáhla cenu vozidla. Zároveň by soud považoval za odpovídající, kdyby žalobkyně v řádu nejvýše jednotek dnů informovala žalovaného o provedení odtahu. Proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni přiznat pouze náklady na odtah vozidla a jeho stání na odstavném parkovišti po dobu tří dnů. Pokud v této lhůtě žalobkyně žalovaného o odtahu neinformovala, podílela se svým jednáním na zvyšování škody, kterou následně po žalovaném požadovala.

17. Soud proto přiznal žalobkyni náhradu škody ve výši 2 650 Kč s příslušenstvím; má přitom za prokázané, že došlo k odtahu vozidla žalovaného, za jehož realizaci vznikla žalobkyni škoda, která mohla dosáhnout až částky 1 900 Kč. V dané věci by bylo zcela adekvátní, pokud by odtažené vozidlo stálo na odstavném parkovišti před informováním žalovaného o provedení odtahu po dobu několika dnů. Za parkování by tak žalovaný zaplatil maximálně částku 750 Kč. Proto přiznal soud žalobkyni nárok na zaplacení částky 2 650 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Protože požadavek žalobkyně na zaplacení zbývající částky 71 800 Kč považoval soud i s ohledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu za zcela nepřiměřený, žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

18. O nákladech řízení soud rozhodl s tím, že ve věci nelze bez dalšího postupovat podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění sice záviselo na úvaze soudu (viz výše), nicméně poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně je natolik jednoznačný, že soud postupoval striktně podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., procesně úspěšnějšímu žalovanému ovšem žádné relevantní náklady řízení nevznikly.