19 C 216/2021

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 313 153,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 313 153,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 208,90 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 209,02 Kč, úrok ve výši 8,7 % ročně z částky 311 299,44 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 311 299,44 Kč od datum do zaplacení.

II. Částky uvedené ve výroku I. a III. může žalovaný uhradit ve splátkách v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 15. dne měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 39 360,50 Kč.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 313 153,67 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně Smlouvou o úvěru ze dne datum číslo.

2. Žalovaný se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě nevyjádřil, dostavil se nicméně na nařízené jednání, v jehož rámci byla provedena i jeho účastnická výpověď (viz níže).

3. Žalovaný přitom při jednání žalovaný nárok ve svém důsledku uznal, mezi účastníky řízení však nedošlo k uzavření smíru, neboť žalovaný deklaroval, že žalobkyní požadovanou výši měsíční splátky (alespoň 10 000 Kč) není s to platit.

4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalovaný na základě shora identifikované smlouvy čerpal od právnická osoba spořitelna a. s . úvěr ve výše 372 520 Kč s tím, že daný úvěr (se sjednaným úrokem ve výši 8,70 % ročně) měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 036 Kč, přičemž poslední splátka měla proběhnout nejpozději dne datum. Poskytnutý úvěr přitom primárně směřoval na„ konsolidaci“ dluhů žalovaného v celkové výši 272 520 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se svým peněžitým dluhem, o čemž byl žalovaný žalobkyní informován dopisem ze dne datum, kdy byl v prodlení s více než dvěma splátkami, přičemž došlo k zesplatnění úvěru (dluhu) ve výši 313 153,67 Kč (nesplacená jistina ve výši 311 299,44 Kč a dlužné – ujednané – poplatky v celkové výši 1 854,23 Kč).

6. Podle názoru soudu je žalobkyní uplatněný nárok v celém rozsahu důvodný, neboť vychází z příslušných smluvních ujednání, jež současně nejsou v rozporu s žádnou kogentní normou občanského zákoníku ani zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

7. K tomuto závěru dospěl soud přesto, že ve věci před nařízením jednání vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení (a označila k nim důkazy) tak, aby bylo zřejmé, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

8. Soud totiž zohlednil, že z žalobkyní doplněných důkazů je možno určité zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (hodnoceno ve svém souhrnu) skutečně dovodit, jelikož je kupř. zjevné, že právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici mj. výpisy z účtu žalovaného, a měla tak možnost analyzovat jeho běžné měsíční příjmy a výdaje. Nadto soud přihlédl ke skutečnosti, že v důsledku tzv. konsolidace se žalovaný vskutku dostal do výhodnějšího postavení (ve srovnání se stavem před konsolidací), neboť mu byla znatelně snížena celková měsíční splátka, a tedy byla výrazně posílena pravděpodobnost, že žalovaný bude konsolidovaný úvěr řádně splácet.

9. Zaznamenané skutečnosti navíc korespondují s obsahem účastnické výpovědi, ve které žalovaný zdůraznil, že úvěr přestal splácet v důsledku předchozí ztráty dosavadního zaměstnání, tedy v důsledku objektivní skutečnosti, kterou nelze při posuzování úvěruschopnosti adekvátně„ ohodnotit“. Konkrétní okolnosti uzavření smlouvy si již žalovaný nepamatoval, ani z účastnické výpovědi tak nelze dovodit důvodné pochybnosti ohledně závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

10. Prvním výrokem tohoto rozsudku proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, tedy včetně požadavku na zaplacení smluvního úroku, modifikovaného podle pokynu obsaženého v ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a zákonného úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

11. Soud přitom dospěl k závěru, že z důvodu zvýšení pravděpodobnosti (možnosti)„ dobrovolného“ plnění ze strany žalovaného (a tedy vyhnutí se fázi nuceného výkonu tohoto rozhodnutí) je namístě v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta za středníkem občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) umožnit žalovanému zaplacení přisouzených částek ve splátkách, a to ve výši, jež odpovídá výši splátek, ke kterým se v inkriminované smlouvě žalovaný sám svobodně a vážně zavázal.

12. Pakliže by žalobkyně měla za to, že výše splátek je až příliš nízká, soud připomíná, že inkriminovaný úvěr měl žalovaný splatit nejpozději dne datum. Bylo by proto iluzorní domnívat se, že žalovaný, jenž se v mezidobí dostal do platební neschopnosti, bude s to svůj dluh splatit před tímto datem, a na této skutečnosti nic nemění fakt, že dluh žalovaného byl„ zesplatněn“, neboť právě zesplatnění dluhu ve své podstatě„ signalizuje“ nutnost splatnost dluhu prodloužit (nebo alespoň rezignovat na část příslušenství pohledávky). Měla-li tudíž žalobkyně za to, že je splatnost předmětného dluhu příliš dlouhá, neměla podle mínění podepsaného soudu danou pohledávku od své právní předchůdkyně vůbec„ kupovat“; učinila-li tak, musela počítat s tím, že v případném soudním řízení soud umožní žalovanému plnit dluh v přiměřených splátkách, přičemž přiměřenost této výše musí mj. vycházet z reálných možností žalovaného, nikoliv z nerealistických představ žalobkyně. Není totiž možno ztrácet ze zřetele, že žalobkyně vstupovala do předmětných práv a povinností bezesporu s vědomím, že žalovaný v minulosti nebyl s to svůj dluh splácet. Bude-li přitom žalovaný v druhém výroku určené splátky řádně splácet, je zjevné, že původní dluh bude zaplacen jen o něco později, než kdy byla stanovena původní splatnost jeho dluhu; i z tohoto úhlu pohledu je tak zjevné, že soud stanovením výše splátek nemohl nikterak zasáhnout do základních práv žalobkyně, garantovaných ustanoveními čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

13. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má pak oporu v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tedy v rozsahu nákladů řízení, které je namístě považovat za účelně vynaložené náklady žalobkyně. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 12 527 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená na základě analogické aplikace ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, na jehož základě považuje soud za přiměřené přiznat žalobkyni za každý ze tří úkonů právní služby částku 3 500 Kč. Podle mínění podepsaného soudu je totiž tyto tři úkony nutno hodnotit v kontextu tzv. formulářových žalob, když je navíc zřejmé, že v rámci těchto tří úkonů v zásadě absentuje jakýkoliv právní rozbor dané věci. Na základě„ extrapolace“ proto soud vyšel z premisy, že v dané věci tarifní hodnota sporu představuje sedminásobek ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bodu 3. advokátního tarifu předvídané odměny, a proto vyčíslil hodnotu jednoho úkonu v rozsahu částky 3 500 Kč za každý z nich. Účelně vynaložené náklady dále představuje odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu ve výši 9 580 Kč za účast na jednání u soudu, náhrada za čtyři režijní paušály v celkové výši 1 200 Kč, náhrada cestovních výdajů spojených s účastní na jednání v žalobkyní vyúčtované výši 896,50 Kč (včetně náhrady za ztrátu času) a konečně náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 176,50 Kč ve výši 4 657 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.