19 C 22/2025

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 345 100,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 120 000 Kč od , datum, do zaplacení s tím, že tyto částky může žalovaný uhradit ve splátkách v celkové výši 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 20. dne měsíce až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné z nich, s účinností od měsíce, který následuje po měsíci, ve kterém nabude právní moci tento rozsudek.

II. Co do částky 225 100,02 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 225 100,02 Kč od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku částku 3 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na číslo účtu , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 345 100,02 Kč, sestávající z jistiny ve výši 120 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 219 100,02 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Vzhledem k prodlení žalovaného, kdy nesplatil 12 splátek úvěru, požadovala žalobkyně rovněž zákonný úrok z prodlení a peněžní sankci 500 Kč za každou nesplacenou splátku, dohromady tedy částku 6 000 Kč.

2. Ve věci bylo nařízeno jednání na den , datum, . Žalobkyně se z tohoto jednání včas omluvila. Žalovaný se také omluvil, avšak učinil tak nikoli včas, bezprostředně před zahájením jednání (hodinu před jeho začátkem). Na svou obranu neuvedl žádná tvrzení a nepředložil žádné listiny. Soud tedy vycházel z listin předložených žalobkyní.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o „podnikatelském úvěru“, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 120 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s poplatky za poskytnutí úvěru, které v součtu činily 219 100,02 Kč. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne , datum, byla ze strany žalobkyně na účet žalovaného převedena částka 120 000 Kč. Ve smlouvě si strany ujednaly splácení úvěru v rámci dvanácti měsíčních splátek o různých částkách jistiny v rozmezí od 2 882 Kč do 23 219,62 Kč (celkem 120 000 Kč), přičemž poplatek za poskytnutí úvěru byl stanoven rovněž proměnlivě k té které splátce, a to v rozmezí od částky 5 038,66 Kč do částky 25 376,34 Kč (celkem 219 100,02 Kč) tak, aby celková částka každé jednotlivé splátky představovala celkovou částku 28 258,34 Kč (celkem 339 100,08 Kč). Žalovaný však řádně neplnil své smluvní povinnosti a nezaplatil žalované sjednaných dvanáct splátek, přičemž v odst. 7. 1. smlouvy si strany sjednaly peněžitou sankci za nezaplacení každé jednotlivé splátky ve výši 500 Kč, celkem tedy 6 000 Kč. Na předmětný úvěr žalovaný podle žalovaným nevyvráceného tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho.

4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Tato smlouva však – přestože nejde o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru – není v souladu s dobrými mravy. Pakliže totiž průměrná výše splátky poplatku za poskytnutí úvěru (219 100,02 Kč : 12 = 18 258 Kč) téměř dvojnásobně převyšuje průměrnou splátku jistiny (120 000 Kč : 12 = 10 000 Kč), je k dispozici úsudek, že žalobkyně před uzavřením inkriminované smlouvy zneužila postavení silnější strany smlouvy.

5. V toto souvislosti je možno odkázat na obsahu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve kterém dospěl dovolací soud k závěru, že převyšuje-li úroková sazba úvěru sazbu běžně poskytovanou bankami v daném období o více než dvoj až trojnásobek běžně poskytované sazby, jedná se o úrok nemravný, jenž ve svém důsledku způsobuje (absolutní) neplatnost smlouvy.

6. V kontextu dané věci, kdy jde – nominálně – o úvěr poskytnutý žalovanému jakožto podnikající fyzické osobě, je vhodné dodat, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 3. 2021 sp. zn. 23 ICdo 56/2019 dospěl k závěru, že korektiv dobrých mravů se uplatní rovněž ve vztahu dvou podnikatelů.

7. Jinak řečeno, podepsaný soud ve smyslu ustanovení § 433 občanského zákoníku upřednostnil v posuzované věci takový výklad zákona, jenž bere v patrnost zásadu ochrany slabší smluvní strany, a to zejména tam, kde – i přes vlastní (deklarované) postavení podnikatele – na jedné ze stran stojí osoba, která se v rámci vlastní podnikatelské činnosti sama nezabývá poskytováním úvěrů.

8. Jestliže tedy běžná úroková sazba úvěrů mezi podnikateli v roce 2021 dosahovala hodnoty 5,75 %, je prizmatem odkazované judikatury Nejvyššího soudu zjevné, že předmětná úroková sazba (182,5 %) mnohonásobně převyšuje běžně poskytovanou sazbu.

9. Ze této situace soud na základě použití ustanovení § 580 a 580 občanského zákoníku shledal inkriminovanou smlouvu absolutně neplatnou.

10. Soud současně nemohl ztrácet ze zřetele, že částka 120 000 Kč byla prokazatelně převedena na účet žalovaného, a že v tomto rozsahu tak jde o jeho bezdůvodné obohacení, které je v souladu s ustanovením § 2991 občanského zákoníku povinen žalobkyni vrátit.

11. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s vrácením částky 120 000 Kč do prodlení, náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. S přihlédnutím k rozhodným okolnostem věci umožnil soud žalovanému, aby dlužnou částku zaplatil žalobkyni v přiměřených měsíčních splátkách.

13. Současně soud dodává, že den po vyhlášení tohoto rozsudku podal žalobce tzv. dlužnický insolvenční návrh.

14. Druhým výrokem rozhodl soud o povinnosti žalobkyně doplatit dosud nezaplacenou část soudního poplatku. Řízení bylo zahájeno návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který je podle položky 2 bodu 1. písm. a) přílohy k zákonu č. 549/1999 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Sazebník“) zpoplatněn částkou představující 4 % z žalované částky. Podle položky 2 bodu 2. Sazebníku nicméně platí, že pokud soud nevydá platební rozkaz a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše podle položky 1, v tomto případě bodu 1. písm. b) Sazebníku.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepříslušní náhrada nákladů řízení. V daném případě byl procesně úspěšnější žalovaný, tomu však dosud žádné náklady nevznikly, a proto rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve čtvrtém výroku tohoto rozsudku.