19 C 236/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 8 468 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 828 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 6 828 Kč od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se co do částky 1 640 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 600 Kč, to na bankovní účet [číslo] [variabilní symbol].</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 275 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), jde tedy o odůvodnění toliko stručné.

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 468 Kč s příslušenstvím, odvíjející se od právního vztahu, založeného mezi účastníky řízení Smlouvou o úvěru ze dne [datum] [číslo] uzavřené elektronicky ve smyslu § 562 odst. 1 občanského zákoníku.

3. Žalovaná se k výzvě soudu k žalobě (resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) v poskytnuté lhůtě (ani později) nevyjádřila, přičemž postupem předvídaným v ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. dala souhlas k rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř.

4. Soud tak z důvodu procesní pasivity žalované (respektive absence jakékoliv její procesní obrany) rozhodoval jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, přičemž dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

5. Žalovaná na základě shora identifikované smlouvy čerpala úvěr ve výše 5 000 Kč, s tím, že daný úvěr měla žalovaná splatit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 828 Kč. Žalovaná však v rozhodné době jistinu ani poplatek neuhradila, a tento dluh do podání žaloby (a patrně ani poté) nezaplatila.

6. Jelikož daný smluvní vztah je třeba vždy hodnotit v širším kontextu, soud zohlednil komplexně veškerá relevantní ujednání inkriminované smlouvy, pročež – na rozdíl např. od věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka] – dospěl k závěru, že danou smlouvu – při šetření zásady in favorem negotii – je třeba hodnotit nikoliv jako úvěrovou smlouvu, ale jako inominátní smlouvu, na jejímž základě se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit vedle zapůjčené sumy 5 000 Kč rovněž poplatek ve výši 1 828 Kč. Jelikož tak dosud (patrně) neučinila, je třeba ji k tomu zavázat tímto rozsudkem.

7. Poněvadž se žalovaná prokazatelně dostala do prodlení se svým peněžitým dluhem, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení v jí požadované výši, tedy ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

8. Ve zbývajícím rozsahu je třeba na sedmnáctistránkovou (sic!) smlouvu hledět jako na neplatné právní jednání, neboť po žalované jakožto spotřebiteli a osobě rozumu průměrného člověka (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku) vskutku nelze spravedlivě požadovat, aby veškerým jejím„ ujednáním“ skutečně rozuměla; zásada pacta sunt servanda se tak v posuzované věci – rigorózně vzato – uplatnit nemůže. Ve zbývajícím rozsahu proto soud druhým výrokem tohoto rozsudku žalobu zamítl.

9. Žalobkyni případně na vysvětlenou soud zdůrazňuje, že zvolil výklad pro žalobkyni příznivější, neboť vzhledem k absenci podstatné náležitosti úvěrové smlouvy (viz § 2395 občanského zákoníku), jíž je ujednání o úroku, byl k dispozici výklad, podle kterého by bylo nutno hledět na předmětnou smlouvu jako na neplatnou. Právě vzhledem k výše akcentovaným komplexním okolnostem věci se však soud k takovému výkladu neuchýlil, neboť by byl v rozporu s požadavkem spravedlivého uspořádání poměrů mezi účastníky řízení (srov. § 3 odst. 3 občanského zákoníku, srov. též ustanovení § 1 o. s. ř.).

10. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 600 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 400 Kč.

11. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na 61% jí účelně vynaložených nákladů řízení, jež v dané věci sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (viz předchozí bod) a odměny právního zástupce včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v celkové výši 1 089 Kč, přičemž soud výši odměny vypočítal na základě použití ustanovení § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), neboť dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je nutno podřadit pod podání předvídaná právě v § 14 b advokátního tarifu.