19 C 241/2020

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 054 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 480 Kč, úrok ve výši 12,6 % ročně z částky 4 100 Kč od datum do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 480 Kč od datum do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 15 574 Kč, a zbývajícího žalovaného příslušenství, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku doplatit na soudním poplatku částku 220 Kč, to na bankovní účet číslo variabilní symbol.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni celkem částku 22 054 Kč, a to zaprvé požadavkem, aby jí zaplatila částku 17 086 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 590,59 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 498,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 979,99 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 12 979,99 Kč od datum do zaplacení, a zadruhé požadavkem, aby jí zaplatila částku 4 968 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 560,52 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 581,55 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 3 768,18 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 3 768,18 Kč od datum do zaplacení; současně žalobkyně požadovala, aby žalovaná zaplatila náhradu nákladů řízení ve výši 2 335 Kč. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou – smluvní – povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěry, které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla.

2. Žalovaná se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila. Současně ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřila souhlas s rozhodnutím věci bez jednání podle ustanovení § 115a o. s. ř.; obdobný souhlas dala žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

3. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, v prvé řadě smlouvami o spotřebitelském úvěru ze dne datum a datum, uzavřenými mezi údaje o společnosti a žalovanou, a Zákaznickými kartami žalované.

4. Na základě těchto listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně nejprve dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, za což měla žalovaná v osmapadesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 22 968 Kč s tím, že částku 5 200 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 2 600 Kč„ poplatek“ (patrně za administrativní činnost); samotné úroky pak měly představovat částku 1 820 Kč. Současně je ve formulářové smlouvě křížkem vyznačeno, že žalovaná požaduje životní pojištění název pojištění, přičemž za tuto„ doplňkovou službu“ měla zaplatit částku 348 Kč. Poté dne datum žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně další smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle které se jí právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout úvěr ve výši 17 000 Kč, za což měla žalovaná v osmapadesáti týdenních splátkách právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkem částku 29 986 Kč s tím, že částku 6 800 Kč v tomto případě představoval poplatek za hotovostní inkaso splátek, a částku 3 400 Kč„ poplatek“ (patrně za administrativní činnost); samotné úroky pak měly představovat částku 2 380 Kč. Rovněž v tomto případě je ve formulářové smlouvě křížkem vyznačeno, že i tentokrát žalovaná požaduje životní pojištění název pojištění, přičemž za tuto„ doplňkovou službu“ měla zaplatit částku 406 Kč 5. Po právní stránce soud posoudil právní vztah mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně jako právní vztah založený smlouvami o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Soud přitom dospěl k závěru, že předmětné úvěrové smlouvy je možno považovat za platné, a to v tom smyslu, že není důvod je hodnotit – jako celek – jako (absolutně) neplatné.

7. V předchozím odstavci zaznamenaný závěr se však neuplatní v případě ujednání o poplatku za hotovostní inkaso; ve shodě se závěry např. rozsudku název soudu č. j. číslo jednací, rozsudku název soudu – pobočka v obec č. j. spisová značka či rozsudku název soudu č. j. číslo jednací, má totiž podepsaný soud – na základě přiměřeného použití ustanovení § 1812 – 1815 občanského zákoníku – za to, že ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je třeba považovat za neplatné, neboť a) znamená významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch spotřebitele, b) v zásadě jde o ujednání, jež neodráží skutečnou vůli žalované čerpat nadstandardní službu v podobě hotovostního inkasa a d) žalovaná je podle tohoto ujednání nucena tento poplatek platit i v případě, že by danou službu vůbec fakticky nevyužívala. Výši tohoto poplatku je tak kontextuálně třeba považovat za nepřiměřenou, a to jednoznačně v neprospěch spotřebitele.

8. Obdobný závěr je třeba učinit i v souvislosti s ujednáním o„ poplatku“ ve výši 2 600 Kč, respektive 3 400 Kč, neboť z něj vskutku není zřejmé, jaké služby se žalované za tento poplatek dostalo; obecně totiž podle podepsaného soudu platí, že odměnu za poskytnutý úvěr zpravidla představuje sjednaný úrok, a možná výjimka se z daného spisového materiálu nepodává. Nadto nelze přehlížet ani skutečnost, že tyto poplatky přesahují výši ujednaných kapitalizovaných úroků, což zvláště vystupuje do popředí ve spojení s výše diskutovaným ujednáním o hotovostním inkasu splátek.

9. Jde-li pak o„ doplňkovou službu životního pojištění“, shledal soud i tato„ ujednání“ absolutně neplatnými, neboť z textu smluv vůbec nevyplývá, jakého protiplnění se žalované za sjednané (byť bagatelní) poplatky mělo dostat; žádnou argumentaci v tomto ohledu ostatně neobsahuje ani předmětný návrh žalobkyně.

10. Při zohlednění všech potenciálně relevantních skutečností je tak podle mínění soudu v projednávané věci nutno vyjít z premisy, že žalovaná vstoupila s právní předchůdkyní žalobkyně do právních vztahů, v jejichž rámci se – platně – zavázala zaplatit v osmapadesáti týdenních splátkách nejprve částku 14 820 Kč, a poté částku 19 380 Kč.

11. Z údajů o platbách žalované, obsažených v žalobě, přitom vyplynulo, že žalovaná v rozhodné době z titulu první smlouvy celkem zaplatila částku 18 000 Kč a z titulu druhé smlouvy celkem částku 12 900 Kč, přičemž v důsledku procesní pasivity žalované neměl soud prostor pro úvahu, zda část dluhu z titulu druhé smlouvy nebyla žalovanou (například po podání žaloby) uhrazena.

12. Podepsaný soud tak má za to, že po žalované je nutno požadovat, aby žalobkyni – v rozsahu stávajícího dluhu z titulu druhé smlouvy – zaplatila částku 6 480 Kč, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně v prvním výroku tohoto rozsudku specifikovaného příslušenství. Vedle zákonného úroku z prodlení soud uložil žalované rovněž povinnost zaplatit úrok ve výši 12,6 % ročně, tedy ve výši, kterou je třeba dovodit z ujednání o úroku ve výši 2 380 Kč v rámci osmapadesáti týdenních splátek, a to za období, které již zjevně„ nepokrývá“ úrok sjednaný v této nominální výši; tuto výši soud dovodil veden zásadou in favorem negotii, vyjádřenou v ustanovení § 574 občanského zákoníku.

13. Pro úplnost soud dodává, že v posuzované věci přikročil k výkladu práva, jenž je pro žalobkyni příznivější v tom smyslu, že platby z titulu dvou různých smluv uzavřených mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně navzájem„ nezapočítal“.

14. Lhůtu k plnění soud prodloužil na lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když – přes procesní pasivitu žalované – zohlednil, že žalobkyni přisouzenou částku nemusí být žalovaná objektivně s to žalobkyni v kratší době zaplatit.

15. Pro pořádek je vhodné taktéž zdůraznit, že soud nepovažoval za nutné poskytnout žalobkyni před rozhodnutím ve věci poučení podle § 118a o. s. ř., neboť a) závěr o neplatnosti dílčích ujednání je závěrem právním (nikoliv skutkovým, pročež tento závěr nemůže být zvrácen doplněním tvrzení či důkazních návrhů), a b) tento (či obdobný) závěr je žalobkyni znám z celé řady jiných jejích právních věcí, pročež pro ni nemůže být závěrem„ překvapivým“ ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu.

16. Druhým výrokem tedy soud z výše uvedených důvodů žalobu v části, ve které žalovaný nárok nepožívá právní ochrany, zamítl.

17. Třetím výrokem rozsudku pak soud uložil žalobkyni povinnost doplatit na soudním poplatku částku 220 Kč, neboť podle položky č. 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatku činí soudní poplatek částku 1 103 Kč, dosud bylo zaplaceno pouze 883 Kč.

18. O náhradě nákladů řízení konečně rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalované, jež byla v řízení z hlediska merita věci úspěšnější, žádné procesně relevantní náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Domažlicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.