Okresní soud v Domažlicích · Rozsudek

19 C 260/2021

č. j. 19 C 260/2021-20

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-02-10 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSDO:2022:19.C.260.2021.1

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Domažlicích rozhodl ve věci o nároku na zaplacení částky 2 760 Kč za dodávku pitné vody, která vznikla z uzavřené smlouvy o dodávce vody. Soud vysvětlil, že žalovaný se ve lhůtě pro vyjádření neozval, a proto byl rozhodnutí vydáno bez ústního jednání podle § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud se opřel o § 15 odst. 2 zákona o vodovodech a kanalizacích, podle něhož žalovaný nesplnil povinnost zaplatit vodné. Rozsudek tak vysvětlil, že žalobkyně má nárok na zaplacení částky 2 760 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení ve výši 1 489 Kč podle § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž výška nákladů byla odvozena z advokátního tarifu.

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 760 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 760 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 760 Kč od 20. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala zaplacení výše uvedené částky, jakožto dluhu, který měl vzniknout žalovanému z titulu smlouvy o dodávce vody, jež byla mezi účastníky řízení uzavřena, a na jejichž základě žalovaný odebral od žalobkyně pitnou vodu v celkové vyfakturované a posléze žalované výši 2 760 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jeho předmětem je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, omezil se soud v odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci.

3. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), neboť soud po prostudování předmětného návrhu a žalobkyní předložených důkazů dospěl – za dané procesí situace – k závěru, že žalobě je možno v úplnosti vyhovět.

4. Z žalobkyní předložených listin soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne datum smlouvu o dodávce vody (na č. l. 13), podle které se žalobkyně zavázala žalovanému dodávat pitnou vodu a žalovaný se zavázal žalobkyni za odebranou pitnou vodu platit tzv. vodné a stočné (dále jen„ vodné“). Vodné za období od května do měsíc roku 2020, splatné dne datum, ve výši 2 760 Kč (viz č. l. 15) však žalovaný podle žalovaným nevyvrácených tvrzení žalobkyně nezaplatil, a neučinil tak ani na základě předžalobní výzvy (viz č. l. 16).

5. Z hlediska právního hodnocení věci postačí uvést, že smlouva uzavřená ve smyslu ustanovení § 15 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu, ve znění pozdějších předpisů, není ve zjevném rozporu s žádnou kogentní normou občanského práva, žalovanému tak vznikla povinnost shora specifikovanou částku – cenu odebrané pitné vody – žalobkyni zaplatit, a to – v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku – včetně žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení.

6. Jelikož tak žalovaný dosud patrně neučinil, zavázal jej k tomu soud prvním výrokem tohoto rozsudku, a to ve lhůtě předvídané v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 %. Pro úplnost soud dodává, že přikročil k použití § 14b advokátního tarifu, neboť dospěl k závěru, že předmětný návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je nutno podřadit právě pod podání předvídaná v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.