19 C 264/2022

Plný text

Okresní soud v Domažlicích rozhodl soudcem Mgr. Tomášem Foltýnem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 926 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 926 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 726 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se svého nároku po žalovaném dožaduje z titulu pojistné smlouvy, která byla uzavřena mezi účastníky řízení dne datum s počátkem pojištění téhož dne; ve smlouvě bylo ujednáno roční pojistné ve výši 6 974 Kč, placené v pololetních splátkách. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně neuhradil pojistné za období od datum do datum.

2. Žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu vyslovila souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání. Usnesením Okresního soudu v Domažlicích ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl žalovaný vyzván, aby se ve lhůtě sedmi dnů od doručení tohoto usnesení vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. Současně byl poučen, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení ústního jednání souhlasí. Žalovaný se ve lhůtě soudem stanovené (ani později) nevyjádřil, byly tak splněny zákonné podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 115a ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”).

3. Soud na základě žalobkyní předložených listinných důkazů (a v kontextu procesní pasivity žalovaného, jenž v řízení neuplatnil žádnou procesní obranu), dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla dne datum uzavřena pojistná smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla značka automobilu, typ typ. Povinností žalovaného bylo plnit řádně pojistné, žalovaný však nezaplatil žalobkyni splatné pojistné, a tato skutečnost byla důvodem pro zánik pojištění dne datum; dlužné pojistné pak žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum.

5. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným je třeba hodnotit jako právní vztah založený pojistnou smlouvou, jenž se řídí ustanoveními § 2758 a násl. občanského zákoníku ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti“). Žalobkyně byla (resp. měla být) v pozici pojistitele připravena v případě nahodilé události poskytnout pojistné plnění a povinností žalovaného bylo hradit ujednané pojistné. Žalovaný tyto povinnosti nesplnil, a tato skutečnost byla podle ustanovení § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti důvodem pro zánik pojistného, přičemž podle ustanovení § 13 odst. 2 téhož zákona vznikla žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni příslušnou část pojistného.

6. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal se splněním svých povinností vůči žalobkyni do prodlení, přísluší žalobkyni i zákonný úrok z prodlení z jí požadované částky podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

7. Prvním výrokem proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1 726 Kč, a to včetně zákonného úroku z prodlení, a ujednanou paušální náhradu za upomínání dlužníka ve výši 200 Kč.

8. Pro úplnost soud uvádí, že nepřehlédl existenci insolvenčního řízení, vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. insolvenční spisová značka, předmětná pohledávka žalobkyně však zjevně vznikla až po zahájení tohoto insolvenčního řízení, a současně nejde o pohledávku za majetkovou podstatou žalovaného, ani pohledávku, která je kladena na její roveň (srov. ustanovení § 168 a § 169 insolvenčního zákona).

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 089 Kč. Předmětné náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za tři úkony právní služby v celkové výši 600 Kč podle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), tři režijní paušály podle § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ze součtu odměny a režijních paušálů ve výši 21 % Celkem tak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.